Z bolševického žaláře byl propuštěn v roce 1960 a jako politický vězeň šel rovnou míchat maltu a podávat cihly zedníkům. Posléze se stal vyhlášeným jeřábníkem Pozemních staveb při budování brněnských sídlišť. Přitom to byl uznávaný teolog a kazatel, intelektuál par excellence. Neobyčejný člověk a tajný biskup Stanislav Krátký.
V době, kdy se máme snažit dodržet vlastní slib a platit dvě procenta HDP (nebo aspoň 1,4 procenta) na obranu, jsme zase cukli. Babiš si zalavíroval a cukl.
Poslanec Zdeněk Ondráček (KSČM) se má omluvit za výroky o někdejším prezidentském kandidátovi Michalu Horáčkovi, kterého v roce 2017 nařkl ze spolupráce s bývalou komunistickou Státní bezpečností (StB). Rozhodl o tom Obvodní soud pro Prahu 1. Verdikt není pravomocný, Ondráček se proti němu může odvolat.
Bývala symbolem svobody, stala se turistickou atrakcí. Lennonova zeď v Praze, plocha pro nespočet vzkazů odkazujících ke slavnému muzikantovi, vznikla před 40 lety. Byl za tím jeden jediný nápis obyčejnou křídou. "Jako ukázka prostoru, kde lidé vyjadřovali odpor proti komunistickému systému v Československu, našla odezvu i na druhé straně zeměkoule," říká v rozhovoru historik Petr Blažek.
Za 45 let fungování si Státní bezpečnost vytvořila silný vliv na centralizovanou společnost. Využívala praktiky jako vydírání, odposlechy, sledování či fyzické a psychické násilí. V roce 1987 měla dvanáct a půl tisíce členů, přičemž útvary a spolupracovníci se často skrývali v sousedství po celé Praze. Kde všude slídili a sídlili, podrobně mapuje druhé vydání knihy Estébáckou Prahou.
Je to vlastně smutné výročí 75 let od vzniku Státní bezpečnosti (StB) v říjnu 1945. Prvorepubliková idea ochrany republiky vzala brzy za své. StB se v rukou Komunistické strany Československa a pod dozorem Moskvy stala nástrojem pronásledování demokratické opozice. A trvalo to až do pádu totality v listopadu 1989. Šmírování, únosy, mučení, ale i vraždy - to je ve zkratce "výroční" vizitka StB.
Psal se 24. říjen 1950. Pro většinu obyčejný podzimní úterek, pro tři muže z jihovýchodní Moravy poslední den života. Jsou ztýraní výslechy a jeden z nich tak nemocný, že ho musí k šibenici přinést. Stanou se vedle Milady Horákové dalšími z mnoha obětí komunismu.
Jan Cina a Jenovéfa Boková září v trojdílném dramatu z éry stalinismu, které mohlo nabídnout nuancovaný portrét člověka a doby. Pohybuje se ale v krajních polohách.
Třídílné drama České televize nazvané Herec ukazuje, jak velkou cenou se v 50. letech platilo za hereckou kariéru v komunistickém Československu. Hrdinou je mladý a talentovaný Stanislav Láník v podání Jana Ciny, který by se chtěl stát hercem. Jeho šance ale ovlivňuje kádrový profil - otec zemřel v odboji, matku po sousedově udání zabili za údajnou kolaboraci s Němci.
Naprosto zásadní je fakt, že Zhenhua pracuje na tom, aby náš stále ještě svobodný systém ničila, zasévala konflikt. Jak se bude stát bránit? Nijak. Babiš se bojí konfliktu se Zemanem.
Jako filozofická road movie se smrtí v patách by se dala charakterizovat novela Egona Bondyho nazvaná Dlouhé ucho. Vyšla teď 23 let poté, co byla napsána, a jejím hlavním protagonistou je starý čínský filozof Lao-c’.
Před sto lety se narodil Jan Bula - charismatický kněz, kterého režim popravil v rámci zinscenovaných babických procesů.
Byl to jeden z nejodpornějších momentů zinscenovaného soudního procesu s Miladou Horákovou a dalšími. Z dobových fotek je zřejmé, že vyšetřovatelé předložili jako důkazní materiál i vlajku s hákovým křížem. "Mělo to evokovat jejich spolupráci s fašisty. Zapomněli ale říct, že většina obžalovaných byla vězněna v koncentračních táborech," říká v debatě Muzea 20. století historik Petr Koura.
Před 70 lety, 31. května 1950, začal v Praze vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou. Soud se konal pod dozorem sovětských poradců a v režii KSČ a zapsal se do historie jako největší demonstrace zvůle československého komunistického režimu za celou dobu jeho trvání. Na konci procesu, 8. června, byly vyneseny čtyři rozsudky smrti a čtyři doživotní tresty.
Se spisovatelkou a jednou z mluvčích Charty 77 Zdenou Tominovou, která v neděli zemřela ve věku 79 let, hovořil historik Adam Hradilek o životě v normalizačním Československu s policií za dveřmi, „mluvčování“, ztrátě vlasti a ochotě „do toho jít“. Rozhovor vyšel roku 2011 v revue Paměť a dějiny, kterou vydává Ústav pro studium totalitních režimů.
Volyňští Češi patří k opomíjeným hrdinům osvobození Československa. Právě díky nim vznikl v Sovětském svazu samostatný československý armádní sbor. Do armády Ludvíka Svobody se jich na jaře 1944 přihlásilo přes deset tisíc. V tvrdých bojích na Dukle pak tvořili největší část z 16tisícového sboru.
Bývalý náměstek ministra zahraničí Drulák odhaluje na stránkách normalizovaných Literárních novin protisocialistické živly v našem středu.
Ten suverénní Miloš Zeman, nad kterého kdysi nebylo, se zřejmě třese před kancléřem Mynářem a spol. Jiné vysvětlení není. Vypadá to, že se z něj stal jen nástroj (Rusů, Číňanů, Mynáře, Nejedlého, dokonce snad i Ovčáčka).
Akce K začala ze 13. na 14. dubna 1950. Komunistům se podařilo zlikvidovat činnost tradičních řeholních společností a získat velké množství budov pro své účely. Z archivu Paměti národa jsme vybrali několik pamětníků této události, která patří ke klíčovým v historii perzekuce české katolické církve ze strany komunistického režimu.
Bývalí estébáci necítí „žádnou osobní zodpovědnost“, a když jim to dovolíme, klidně nám to tu zase zopakují. Opět bez osobní odpovědnosti.
