"Nesnáším nečinnost, ta ubíjí," svěřil se před 54 lety mladý student Jan Zajíc kamarádovi, zatímco už se pečlivě připravoval na to, jak naváže na tragické sebeupálení Jana Palacha jako tzv. "pochodeň č. 2". Nikým ze svých přátel si to nenechal rozmluvit a 25. února 1969 se vydal ze svého slezského rodiště do Prahy. "Nezlobte se na mne," napsal Zajíc na rozloučenou rodině těsně před svou smrtí.
Měsíc po pohřbu Jana Palacha vzplála 25. února 1969 na Václavském náměstí v Praze (v průchodu domu č. 39 poblíž kin Letka a Čas) pochodeň č. 2, jak sám sebe nazval student Jan Zajíc. K protestu se odhodlal po Palachově vzoru, symbolicky v den 21. výročí komunistického puče v únoru 1948. Jan Zajíc se po sebeupálení Jana Palacha zúčastnil protestní hladovky před Národním muzeem, kterou ukončil až zásah policie. Zklamán pokračující normalizací, ale i tím, že Palachův protest nevyvolal ve společnosti žádnou dlouhodobější reakci, se rozhodl Palacha následovat. O tom, jaký Zajíc byl a čím vším si prošla jeho rodina, přinášíme svědectví jeho sourozenců Marty a Jaroslava.
Při vyslovení jména Jan Palach zareaguje snad každý. U Jana Zajíce už tomu tak není. Připomeňte si unikátními rodinnými snímky stále opomíjenou živou pochodeň č. 2, jak sám sebe Zajíc nazval. Aktuálně.cz je poskytli Zajícovi sourozenci Marta a Jaroslav. Tehdy osmnáctiletý student se upálil přesně před 55 lety, 25. února 1969.
Miroslava Zikmunda počali rodiče ještě za rakousko-uherského mocnářství, narodil se ale do čtvrtého měsíce nové samostatné republiky - 14. února 1919. Zvládl se setkat s prvním prezidentem Československa, později jako cestovatel i s koloniálními a komunistickými diktátory, lidojedy, pokořitelem Mount Everestu a prvním kosmonautem Jurijem Gagarinem. Zažil dvě okupace, nástup i pád komunismu, slávu i zákazy působení. Především ale, spolu s životním kamarádem Jiřím Hanzelkou, objevoval svět pro několik generací Čechoslováků. Značka Zikmund a Hanzelka se stala českým a slovenským oknem do světa za drátěným plotem. Proslulý český cestovatel oslaví tento týden 100 let.
Ministerstvo obrany se po dlouhé době pouští do velkých nákupů nové armádní techniky a výzbroje za desítky miliard korun. Na prvním místě stojí plánovaný nákup pásových bojových vozidel pěchoty nové generace. Dnes ministerstvo seznamuje potenciální dodavatele s podmínkami tendru za více než 50 miliard korun. Smlouvu chce podepsat do září. Pořizovat se ale mají i tanky, vrtulníky, radiolokátory či automobily pro chemické specialisty. Redakce Aktuálně.cz připravila ve spolupráci s Armádním technickým magazínem přehled největších plánovaných zbrojních projektů.
"Čin Jana Palacha nese v sobě i velké poselství naděje. Chtěl vyburcovat naše svědomí, chtěl protestovat proti naší malověrnosti a onomu stavu, který se nebezpečně blíží lhostejnosti," pronesl evangelický farář Jakub S. Trojan 25. ledna 1969 nad otevřeným hrobem Jana Palacha. On a sochař Olbram Zoubek vzpomínali, co následovalo po Palachově sebeupálení a jak se úřady snažily jeho jméno vymazat z historie.
Čeští vojáci v Afghánistánu čelí spolu s americkými kolegy vyšetřování kvůli podezření, že ze msty ubili afghánského vojáka Vahidulláha Chána, který loni v říjnu zastřelil psovoda Tomáše Procházku. Náčelník Generálního štábu Aleš Opata předtím prohlásil, že "nikdo, kdo zabíjí české vojáky, neunikne trestu". Mstu Čechů na Vahidulláhovi Chánovi ale Opata kategoricky odmítá. Psycholog Daniel Štrobl v rozhovoru pro Aktuálně.cz varuje před podceněním následků pobytu v zóně konfliktu, kde část vojáků zdivočí. "Jde o toxickou atmosféru, v níž vystupují na povrch rozporuplné válečné tragédie, ale i nepředvídatelné jednání vojáků," říká Štrobl.
Stanislav Hamr, dlouholetý kamarád Jana Palacha, vystoupil po dlouhých desítkách let z anonymity.
Je dobře známo, že v den srpnové okupace přijel Jan Palach do Prahy. Avšak teprve nedávno historik Petr Blažek zjistil, že v onen den měl u sebe zbraň. A podle svědectví spolužáka zvažoval, že ji použije proti sovětským vojákům. Nebyl to však jediný radikální čin, který promýšlel. Jakou formu protestu proti okupaci armádami Varšavské smlouvy si nakonec vybral, už všichni vědí. Od jeho sebeupálení u Národního muzea uplyne příští týden přesně padesát let.
Slovenský prezident Andrej Kiska v úterý ocenil in memoriam vysokým státním vyznamenáním Dagmar Burešovou. Česká právnička, která zemřela loni v červnu, před padesáti lety obhajovala Libuši Palachovou, matku Jana Palacha, v procesu s komunistickým poslancem a agentem Moskvy Vilémem Novým. Ten rozšiřoval lživé aparátčické teorie ohledně smrti jejího syna.
Německá ozbrojená obchodní loď Alsterufer převážela z Japonska do nacistického Německa stovky tun strategických surovin, wolframu, cínu a kaučuku. Její potopení dne 27. prosince 1943 představovalo patrně největší jednorázový úder, který během druhé světové války zasadili válečné mašinerii třetí říše českoslovenští letci ve službách britského RAF. "Dokonce mnohem citelnější, než se až dosud uvádělo," upřesňuje Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, jenž v Britském národním archivu prostudoval až donedávna tajnou zprávu o výsleších německých námořníků, kteří potopení Alsteruferu přežili.
Výstava Paměti národa nazvaná "Nejsme tu sami" vypráví příběhy Srbů, Řeků, Vietnamců, Němců a dalších příslušníků národnostních menšin u nás.
"Mít v pumovnici jen dvě bomby a oběma za doslova strašných povětrnostních podmínek, hustého deště a v úporné palbě z Alsteruferu tuto manévrující loď trefit, to byl skutečně mimořádný výkon hodný opravdového mistra," hodnotí historik Jiří Rajlich potopení nacistické lodi Alsterufer československými letci. Připomeňte si ojedinělou akci, od níž uplyne 27. prosince už 75 let, sérií snímků člena posádky, bočního střelce Josefa Koska.
Archetyp vojáka, přemýšlivý generál, skvělý diplomat, který - jak konstatuje velení americké armády - "provedl Vojenský výbor NATO nejnáročnějším obdobím v nedávných dějinách aliance". Ať již šlo o ruskou anexi Krymu, rusko-ukrajinskou válku na východní Ukrajině, masivní teroristické údery v Paříži a Bruselu, nebo tažení mezinárodní koalice proti Islámskému státu, za což obdržel nejvyšší americké vojenské vyznamenání Legion of Merit (komandér Záslužné legie). Ale také "drzý chlápek", který vyvádí z míry české politiky, když polemizuje s jejich rozhodnutím. Prezidentem republiky počínaje a ministrem obrany konče. Petr Pavel dnes s armádou končí a odchází do civilu.
Fontána v britském Leamingtonu je ojedinělým pomníkem všem Čechoslovákům, kteří zemřeli v boji s nacismem. Připomíná parašutisty, kteří měli za úkol zlikvidovat říšského protektora Reinharda Heydricha, i další bojovníky za druhé světové války. Ještě donedávna byla zchátralá. Na konci října, u příležitosti 100. výročí vzniku Československa, ale byla odhalena v nové, opravené podobě.
Jiří Pavel s manželkou Jiřinou a přáteli z britského Leamingtonu mohou působit jako zatvrzelí fanatici. Jde však o vzácné vlastence - potomky Čechoslováků, kteří poté, co se podíleli na porážce Adolfa Hitlera, museli utéct před komunisty. Rovněž Pavlova otce, hrdinu bojů o francouzský přístav Dunkerque, po válce tvrdě vyslýchali a věznili. Manželé Pavlovi nyní tak dlouho tlačili na britské i české úřady, dokud si nevyprosili opravu pomníku všem Čechoslovákům, kteří položili životy v boji s nacismem. Celkem vyšla oprava fontány na 25 tisíc liber (skoro tři čtvrtě milionu korun). Na konci října byla ve své nové podobě odhalena.
Článek The New York Times o vyšetřování českých a amerických vojáků kvůli smrti vězněného afghánského vojáka obsahuje nejasnosti a rozpory, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalý šéf vojenské rozvědky František Štěpánek. Takové výstřelky si vojáci armád demokratických zemí nemohou dovolit, komentuje spekulace o možné mstě za smrt kamaráda.
Za vším hledej ženu. I za studentskou demonstrací na Albertově 17. listopadu 1989, která odstartovala pád komunistického režimu v Československu. Byla to Monika Pajerová, které se díky nevinné vizáži vzorné studentky podařilo získat potřebná razítka pro povolení studentského shromáždění na Albertově. Připomeňte si znovu zákulisí příprav demonstrace, která vyústila v masakr studentů na Národní třídě 17. listopadu 1989, jak ji nedávno zmapoval osmý díl našeho seriálu 100 let: Příběhy republiky.
Rusko se ani po sto letech nedokáže shodnout v názoru na československé legionáře. Zatímco jedni je na smrt nenávidí, druzí je přinejmenším respektují. Rusové stále tápou v tom, na jakou historii chtějí navázat: zda na carskou, anebo na bolševickou z let občanské války a Sovětského svazu. Při týdenním putování Uralem a Povolžím je možné narazit na oba protipóly.
Odkud se v Česku bere čím dál chladnější a cyničtější vztah k heslům a ideálům sametové revoluce ze 17. listopadu 1989? Daniel Prokop, sociolog ze společnosti Median a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že lidé sázejí hlavně na efektivitu a nechtějí v politice už žádné velké ideje.
