Do letecké bitvy o Velkou Británii před 83 lety, která výrazně ovlivnila výsledek druhé světové války, se zapojilo také 89 československých pilotů. Dnes již veřejnosti téměř neznámých. Devět z nich padlo v boji či zahynulo při havárii. Jejich osudy připomínáme v rozsáhlé fotogalerii.
Československá Státní bezpečnost (StB) byla téměř od samého počátku prodlouženou rukou sovětské tajné služby KGB. Komunistická tajná policie v ní tedy od začátku viděla svůj vzor a přejímala její metody práce: vraždy, mučení, únosy, vydírání, nevybíravý nátlak ke spolupráci. Za dobu své existence (vznikla před 75 lety v říjnu 1945) tak zničila či ovlivnila životy statisíců lidí.
Je to vlastně smutné výročí 75 let od vzniku Státní bezpečnosti (StB) v říjnu 1945. Prvorepubliková idea ochrany republiky vzala brzy za své. StB se v rukou Komunistické strany Československa a pod dozorem Moskvy stala nástrojem pronásledování demokratické opozice. A trvalo to až do pádu totality v listopadu 1989. Šmírování, únosy, mučení, ale i vraždy - to je ve zkratce "výroční" vizitka StB.
Koncerty bluegrassové kapely Taxmeni navštěvovali už před pádem komunismu inkognito někdejší letci RAF či parašutisté, z nichž mnozí prošli vězením a pracovními lágry. "Byli samozřejmě degradovaní, takže za námi chodili v civilu. Šlo o nezapomenutelná setkání s osobnostmi, bez nichž bychom tu dnes nebyli," říká v rozhovoru o půlstoletém účinkování Taxmenů jejich šéf Jaroslav Čvančara.
Součástí vystoupení Taxmenů bývaly i osobnosti, které v kritických chvílích ovlivnily československou a českou historii. Na podiu se tak sešel stíhač RAF František Fajtl, František Peřina se západními parašutisty Rudolfem Krzákem a Rudolfem Pernickým.
Konflikt v Náhorním Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem neustává, mrtvých dál přibývá, a to i přestože ruský prezident Vladimir Putin vyzývá k příměří. Sílu obou bojujících stran i strategické zájmy v neklidném regionu v rozhovoru pro Aktuálně.cz hodnotí Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu české armády.
Ani konec druhé světové války neukončil utrpení Židů. Při poválečných pogromech umírali v létě 1945 v Polsku a v září i v Československu. Nejznámější protižidovský pogrom se odehrál přesně před 75 lety ve slovenských Topoľčanech.
Mikuláš Bröder přežil holokaust, tvrdé boje partyzánů ve slovenských horách a se štěstím i poválečný pogrom na Židy ve slovenských Topoľčanech. Nakonec emigroval do Izraele a po deseti letech se vrátil do Prahy. Trauma z pogromu a nenávisti k Židům v něm ale zůstávalo. Podívejte se na snímky z jeho života.
Československý novinář, spisovatel a bývalý partyzán Ladislav Mňačko tepal v dobách totality zločiny komunismu takovým způsobem, že se ho režim bál. Historik Jozef Leikert nyní v knize Mňačko a Izrael zmapoval neznámou etapu v jeho životě, zaměřil se na spisovatelův neúnavný boj proti antisemitismu. "Mňačkův román Jak chutná moc je aktuálnější než kdy jindy," říká Leikert v rozhovoru.
Příběh Josefa Hlavatého z dramatického přeletu československo-rakouské hranice v létě 1988 měl šťastný konec. Na rozdíl od stovek jiných, kteří při přechodu západní hranice tehdejší ČSSR zahynuli. Desetitisíce dalších byly při podobné snaze zatčeny a vězněny. Železná opona existovala v podobě zátarasů od července 1951 až do pádu komunismu. Zónu smrti tvořila minová pole, vysoké napětí či střelba.
Od roku 1950 do roku 1954 sloužilo u Pomocných technických praporů (PTP) 60 000 mužů. Založeny byly 1. září 1950 rozkazem ministra národní obrany Alexeje Čepičky. Narukovali do nich politicky nespolehliví: soukromí zemědělci, kněží, řeholníci, živnostníci, šlechta, příbuzní emigrantů či ti, kteří se pokusili o přechod západních hranic. Nárazově byli vojáci pracovně zneužíváni až do pádu komunismu.
Žili v zavšivených chlívcích, natěsnáni jak sardinky. Spali na palandách ve třech patrech nad sebou. Často neměli ani obyčejné toalety a umývárny. Umírali při neštěstích v hlubinných dolech, po těžkých úrazech na stavbách odcházeli domů jako mrzáci. Mnozí z nich "ztvrdli" na vojně protizákonně tři a čtvrt roku místo obvyklých dvou let. Pomocné technické prapory vznikly před 70 lety, 1. září 1950.
Okupaci Československa 21. srpna 1968 armádami pěti států Varšavské smlouvy prožil rekordní počet Čechoslováků v zahraničí. I k cestě na Západ totiž tehdy stačilo jen formální pozvání. Po invazi pak tito lidé řešili dilema: vrátit se do okupované vlasti, anebo žít v neznámém, ale svobodném světě? Aktuálně.cz přináší svědectví tří mužů, které zpráva o začátku okupace zastihla na cestách Evropou.
Milan Kundera či Pavel Kohout psali o komunistickém novináři Juliu Fučíkovi oslavné básně. Jeho Reportáž psaná na oprátce byla přeložena do 90 jazyků. Kult tohoto "nezlomného hrdiny a vzoru" vládl v Československu desítky let. Proč? Julius Fučík se narodil 23. února 1903 na Smíchově.
Juliu Fučíkovi se po desítky let stavěly pomníky, busty, pojmenovávaly se po něm školy, náměstí či ulice. Pro svazáky či mladé komunisty byla jeho "Reportáž psaná na oprátce" až posvátným textem. Stačí se podívat do dobových učebnic. Fučík byl přítomen nejenom v hodinách dějepisu, ale i literatury, výtvarné výchovy.
Klíčovou úlohu v napjaté situaci v Bělorusku, které zažívá masové protesty proti prezidentovi Alexandru Lukašenkovi, může sehrát armáda. Běloruští důstojníci jsou podle bezpečnostního experta Lukáše Dyčky z estonské Baltic Defence College výrazně nakloněni Moskvě. "Rusko je pro ně vzorem, z něhož si berou inspiraci a příklad," říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Čechoslováků, které zastihla v zahraničí okupace jejich vlasti spojeneckými armádami Varšavské smlouvy, byly před dvaapadesáti lety 21. srpna 1968 tisíce. Mnozí z nich se proto už domů nevrátili. Emigrovala tak například rodina reformního ekonoma Pražského jara Oty Šika. A třeba František kroutil se vrátil až po pádu komunistického režimu.
Jen pár dní poté, co v roce 1990 vpadla do Kuvajtu irácká armáda Saddáma Husajna a doslova ho rozdrtila, se v Praze konala tajná schůzka. Americký a egyptský diplomat se tady sešel s dvěma československými vojáky, aby projednali, jak se naše armáda bude podílet na osvobození malé ropné monarchie v Perském zálivu.
Před 77 lety, 2. srpna 1945, skončila postupimská konference představitelů vítězných mocnosti druhé světové války. Naposledy se tak sešla takzvaná Velká trojka: Josif Stalin za Sovětský svaz, Harry Truman za Spojené státy a zprvu Winston Churchill za Velkou Británii. Již v Postupimi spělo vše ke studené válce, nehledě na úsměvy pro fotografy, a spuštění železné opony. Ta padla až v roce 1989.
Zprávu vyšetřovatelů 1. čs. brigády v SSSR, kterou v dubnu 1944 ustanovil velitel československé brigády v Sovětském svazu Ludvík Svoboda, nelze číst bez pohnutí: "Asi v 7 hodin ráno 13. 7. 1943 připochodoval německý oddíl o síle kolem 1500 mužů od městečka Olyky k obci Malín," píše se v této cenné informaci ,O vyvraždění obyvatelstva, spálení a vyloupení obce Český Malín hitlerovskými zločinci´.
