Letecká základna u vsi Željava, umístěná uvnitř horského masivu Plješevica a připravená pro 100 letounů MiG-21, byla unikátem, jaký v Evropě téměř nemá obdoby - podobné komplexy se dají najít snad jen ve Švédsku. Před 31 roky ale skoro 60 tun výbušnin vykonalo dílo zkázy a velkolepé podzemní letiště se stalo minulostí.
„Zatímco NATO se rozšiřuje demokratickou vůlí, Putinova říše se rozšiřuje ozbrojenou agresí, což dělá z Aliance aktéra, který je atraktivní, a z Ruska aktéra, který k té atraktivitě svým chováním dost přispívá,” říká velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský. „Je veliká věc, že se Finsko se Švédskem vzdají neutrality, kterou budují od konce 2. světové války a která je také velmi drahá,” dodává.
Polský pilot v polovině května nakreslil pomocí manévrů mírové heslo Make Beer Not War (Dělejte pivo, ne válku). Chtěl dát najevo odpor vůči ruské invazi na Ukrajině, kaskadérský kousek mu trval necelé čtyři hodiny.
Minulost mizí v zapomnění, Němci procházejí přerodem a začínají bojovat. Z lásky k humanitě se učí sahat po zbraních.
„Ekonomičtí migranti? Humanitární dávku můžete dostat vždy jen v jedné ze zemí EU. Nemělo by se tedy stávat, že někdo bude tyto dávky pobírat ve více zemích. Lidé neprchají před válkou, aby cestovali mezi státy, chtějí jen přečkat krizi. Maďarsko jim, navzdory občanství, není ochotno poskytnout podporu. Nechá je tam několik dnů a pak musí zemi opustit,” říká Jan Husák, člen RVZRM.
"Od Putina jsem čekal, že bude v lepší kondici. Z jeho proslovu jde vidět, že je ve slepé uličce a hledá, jak z toho ven. Doufejme, že se svět konečně poučí, že se zločinci se nedá ani vyjednávat, ani obchodovat," říká historik Alexej Kelin. "Z Putina je troska. Dnes už chápe, že na cara nemá, a odhalil svoji pravou tvář. Chtěl bych se dožít dne, kdy se za Rusko nebudu muset stydět," dodává.
Rusové na Ukrajině posílají své odpůrce do izolačních věznic a mučíren, popisuje ruské filtrační tábory ukrajinská poslankyně Lesja Vasylenková, která válečné zločiny mapuje. Upozorňuje, že Ukrajinci jimi procházejí při nucených deportacích do Ruska. Jsou mezi nimi i děti, kterých už vojáci podle dat ukrajinské vlády, které má redakce k dispozici, přes hranice převezli téměř 200 tisíc.
Dříve tu stály domy a na chodnících se povalovaly leda odpadky. Nyní lidé, kteří se procházejí Mariupolem na jihu Ukrajiny, narazí na část ruské střely. Fotografové agentury Reuters zachytili i menší města v okolí Kyjeva nebo vesnici nedaleko Černihivu. Na všech těchto místech zůstala nevybuchlá munice či úlomky raket.
Redakce Aktuálně.cz měsíc po začátku války na Ukrajině požádala dvacetiletého studenta žurnalistiky z Oděsy, aby každý den vyprávěl své zážitky. Jeho svědectví ukazují úzkosti v kulisách kvílejících sirén a občasných výbuchů raket. Přečtěte si deník Vladyslava Viegela, který popisuje ruské útoky na jižní Ukrajinu, život v neustále ohroženém městě i své každodenní strasti a radosti.
Hosty jsou generální vikář pražské arcidiecéze Jan Balík, spisovatelka Lucie Barošová, Petr Freimann z kampaně Nechmel děti a zpěvačka Annabelle.
„Pod Azovstalem je několik krytů spojených technologickými tunely. Domnívám se, že vojáci a civilisté by se mohli skrývat pod nezastavěnou částí výrobních provozů, ale netroufám si to tvrdit,” říká industriální fotograf Viktor Mácha, který před lety navštívil dnes obléhaný komplex v Mariupolu. V neděli se z něj podařilo evakuovat stovku civilistů, další ale na místě zůstávají.
“Buď na Ukrajině prohrajeme, nebo začne třetí světová válka. Myslím si, že druhá varianta je realističtější,” prohlásila nedávno prokremelská novinářka Margarita Simonjanová na ruské stanici První kanál. Počty podobných výroků v tamních médiích v poslední době rostou. "Signály, který tím Kreml vysílá, je potřeba brát vážně," míní Josef Pazderka, šéfredaktor Aktuálně.cz a bývalý zpravodaj v Rusku.
Kyjev, Lvov, Užhorod, Záporoží. Ruská invaze na Ukrajině odloučila nespočet rodin nejen z těchto měst. Kdy se znovu uvidí, mohou jenom hádat. Mávání rukou z oken evakuačních vlaků a polibky na rozloučenou zdokumentovali fotografové agentury Reuters.
„Zažíváme osm let masírky ruské i západní společnosti prostřednictvím dezinfowebů a užitečných idiotů. Je potřeba se tomu nějak postavit a každý člověk musí použít nástroje, které má,” říká Andrej Poleščuk, který na Twitteru každý den podrobně informuje o průběhu války. „Snažím se podávat ukrajinskou stránku věci, ale ne tak, že bych bez kritického náhledu přebíral všechny zdroje,” popisuje.
„Vezli jsme hodně lidí z východní Ukrajiny, co žili ve sklepě a utíkali několik dní. Vezli jsme i matku s dvouměsíčním miminkem. Nezlobte se na mě, ale to je na poblití,” říká Vít Samek, který už dva měsíce spolu s kolegy pomáhá lidem zasaženým válkou a jezdí i přímo na Ukrajinu. „Pořád je to punk, nejsme Člověk v tísni, ale získali jsme kontakty a spolupracuje s námi hodně firem,” dodává.
„Přes všechno, co čteme na sítích, přes obdivné činy obránců, Ukrajina nevyhrává. Velmi dobře a takticky se brání, úspěšně strategicky dokázala odvrátit obsazení hlavního města, ale stále je ve válce a je zhruba z desetiny okupovaná ruskou armádou,” říká zpravodaj ČT David Borek, který se před pár dny vrátil z Kyjeva. „V Izraeli jsem se zapomněl bát, na Ukrajině jsem se zapomněl děsit,” dodává.
„Vyjet na Ukrajinu jsem se nebál, byli jsme v oblastech, kde se nebojovalo. Válka tam doléhá přes příběhy lidí. Také tam nebyli téměř žádní muži. Byla to velmi zvláštní, ale pohostinná atmosféra,” říká loutkář Jakub Folvarčný. „Pandemie i válka extrémním způsobem mění podobu kultury. Právě v těchto situacích je nejvíc potřebná, musí potěšit i pobavit v nelehkých časech,” říká režisér Vít Neznal.
Nové české drama Promlčeno se dotýká porevolučních podvodů i parazitování médií na lidském neštěstí. Režisér Robert Sedláček svůj film popisuje jako příběh, ve kterém je spravedlnosti učiněno za dost, ale nikdo z něj nevyjde šťastný. V rozhovoru vysvětluje, proč je rád, že už se neživí novinařinou, jak očima skeptického realisty vnímal dobu covidu i jakou budoucnost předpovídá kinematografii.
„Nejhorší pro mě byl druhý den války v Kyjevě. Nikdo nevěděl, co se děje, lidé se báli, že Rusové už obsadili město, všichni se snažili dostat pryč,” říká novinář Tomáš Vlach, který byl na Ukrajině zhruba dva měsíce. „Z počátku nás místní měli za diverzanty a v jedné chvíli nás dokonce chtěli věšet na stromy. Časem si to sedlo, pochopili, že novináři jim mohou pomoci,” dodává.
Leonid a Valentina Stojanovovi jsou veterináři a před invazí ruských vojsk si plánovali otevřít vlastní kliniku, která by pomáhala exotickým druhům zvířat po celé planetě. Když začala válka na Ukrajině, rozhodli se v zemi zůstat a svůj dům v Oděse proměnili v azyl pro desítky opuštěných a zraněných zvířat. Kromě psů a koček se manželé starají například o papoušky, králíky, želvy či ještěrky.
