"Ruské síly se pravděpodobně pokusí obklíčit Donbas ze severu i jihu zároveň,“ uvedl britský generál ve výslužbě Richard Barrons. Podle něj to bude pro Ukrajince větší výzva než boje v minulých týdnech.
Před pár lety fotil Irák, zničený válkou s Islámským státem, teď se vydal na Ukrajinu. "Fotoaparát pro mě funguje jako určitá bariéra, přes niž se snažím pozorovat situaci tak, aby z ní byla i dobrá fotografie," říká fotoreportér Jakub Plíhal.
Lidé obvykle spojují genocidu s myšlenkou masového vraždění, vždy tomu tak ale není, podotýká americká advokátka Gissou Niaová. Za genocidu lze podle ní považovat i činy, které pachatelé provádějí s úmyslem zničit, ať už zcela nebo částečně, národnostní nebo etnickou skupinu. "Může se jednat i o způsobení vážné tělesné nebo duševní újmy," uvádí Niaová v rozhovoru pro agenturu Associated Press.
„Mrtvé lidi jsem viděl už dřív, ale ne v takovém měřítku. Je to brutální a člověk na to není připravený nikdy. Vidím ty věci skrze objektiv, takže leccos mi dojde zpětně a dolehne to na mě třeba při editaci fotek,” říká dokumentární fotograf Vojtěch Dárvík Máca, který strávil na Ukrajině měsíc a půl. Upozorňujeme, že video obsahuje drastické záběry.
„Zbraně a podpora ze Západu jsou strašně důležité. Na druhou stranu je Ukrajina už osm let živým štítem mezi Ruskem a Evropou. Třetí světovou válku ale samozřejmě nechci. Do Česka jsem jela studovat. Teď v létě jsem se chtěla přestěhovat zpět na Ukrajinu. Doufám, že to půjde. Chci ji pomoci znovu vybudovat,” říká moderátorka Rádia Ukrajina Marharyta Golobrodska.
Ve středu 23. února se Ukrajinci probudili do nejistého rána. Ruský prezident Vladimir Putin uznal nezávislost separatistických republik na Donbase, ale na mnoha místech ještě nezněly sirény a nedunělo bombardování. Po připojení k internetu ale běžný občan rychle zjistil, že se něco děje - nefungovala řada webových stránek. Začal masivní kybernetický útok, bezprecedentní svou ničivostí.
Spolek Region dolní Berounky pomáhá válečným uprchlíkům z Ukrajiny od začátku ruské invaze. „Maminky přišly s dítětem na ruce, bez oblečení, bez peněz. Jediná jejich šance byla jít k nám. Potraviny i hygiena ale docházejí. Ze strany státu je pomoc velmi pomalá, jsme odkázáni na obce, neziskové organizace a širokou veřejnost,” popisuje velitel dobrovolných hasičů Dobřichovice Martin Jurkovec.
„Mrtví civilisté, děti a znásilněné ženy jsou součást války. Dělají to všechny armády, pokud se jim k tomu vytvoří podmínky. Ruské armády, bohužel, ty podmínky ale vytvářejí lépe,” říká bývalý vojenský psychiatr Jan Vevera. „Řešení, které by fungovalo v Česku, nemůžeme transplantovat do válkou zmítané Ukrajiny. Rada, aby měly ženy taser, je nesmysl,” dodává.
Hosty vysílání jsou bývalý vojenský psychiatr Jan Vevera, velitel dobrovolných hasičů v Dobřichovicích Martin Jurkovec, amatérská návrhářka Veronika Dušková a trumpetista a ředitel Českého národního symfonického orchestru Jan Hasenöhrl.
To, jak Rusko udělalo z ukrajinského pluku Azov strašáka a zneužívá ho k propagandě, je do značné míry směšné už jen kvůli tomu, že tato jednotka čítá jen přibližně tisícovku členů, míní analytik Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky. V posledních letech se podle něj Azov očistil od extremistických členů a nyní se řadí k elitním jednotkám ukrajinské národní gardy.
Roman (24) a Leonid (21) Butusinovi se narodili ve Vladivostoku na ruském Dálném východě. Oba ale zemřeli v uniformách ukrajinské armády přímo v boji proti ruským okupantům. Na jejich pohřbu lidé na znamení úcty poklekali na ulici. „Nezáleží na tom, že se narodili v Rusku. Bojovali za Ukrajinu. Byli to skuteční Ukrajinci," řekla jedna z truchlících žen.
Obléhání velkých měst patří k nejhorším fázím války. V posledních dnech svět sleduje, jak se ruská armáda za cenu obrovského utrpení civilistů snaží dobýt Mariupol, obklíčený ukrajinský strategický přístav u Azovského moře. Blokádu v minulosti zažilo Sarajevo, Mosul nebo za druhé světové války sovětský Leningrad. Přinášíme příběhy obléhaných měst.
„Matkou hněvu je bezmoc. Profesionální vojáci s ní umí pracovat, ale nováček je častěji zahlcen pocitem hrůzy a cítí se ztracený. A od téhle bezmoci už je jen krůček k bezbřehé zuřivosti, kterou si pak vybije na komkoli,” míní vojenský psycholog Daniel Štrobl. „Záběry z Buči mě nepřekvapily a jen jsem čekal, kdy se něco takového objeví. Proč? Dost lidí si teď naštvu. Protože Rusko,” říká.
Přední rusko-britský novinář a spisovatel Peter Pomerantsev kritizuje Západ, že na Kreml neuvalil dostatečně tvrdé sankce. V rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že dokud budou do Ruska téct miliony z prodeje ropy a zemního plynu, může se Vladimir Putin cítit bezpečně. "Rozhodli jsme se, že ho udržíme u moci, protože se ho prostě bojíme," hodnotí expert na propagandu Pomerantsev.
„Nevidím důvod tvrdit, že Rusko nikdy nebude jiné. Když Belgie páchala zločiny v Kongu, tak jsme to mohli říkat taky,” říká šéfredaktor Voxpot Vojtěch Boháč. „Když se nezlobíme, že Chartu 77 do roku 1989 podepsalo jenom 1 900 lidí, tak bych nebyl tak odsuzující vůči tomu, co dělají lidé v režimu, kde můžete dostat 15 let vězení jen za to, že mluvíte o válce,” dodává.
Spojené státy v pondělí znemožnily ruské vládě uhradit splátky dluhopisů v hodnotě přes 600 milionů dolarů (více než 13 miliard korun) z ruských rezerv držených u amerických bank. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na mluvčího amerického ministerstva financí. Washington se tak snaží zvýšit tlak na Moskvu a omezit množství dolarů, které má Rusko k dispozici.
„Vidíme naprostou tragédii, ruské počínání na Ukrajině to ukazuje v jiném světle. Vypadá to jako cílená likvidace většího množství lidí,” říká šéfredaktor Voxpot Vojtěch Boháč, který strávil několik týdnů v obléhaném Kyjevě. Reaguje na masakr v Buči, kde podle svědků i ukrajinských úřadů zabili ruští vojáci stovky civilistů. Těla ležela na ulicích a v masových hrobech. podle Ruska šlo o provokaci.
Redakce Aktuálně.cz požádala dvě mladé ženy a dva muže z různých částí Ukrajiny, aby každý den popisovali, co zažili. Jejich svědectví ukazují život v neustálém strachu, s kulisou kvílejících sirén a výbuchů raket. Bohužel Anton se odmlčel a redakce o něm nemá žádné zprávy. Přečtěte si deníky Anastasie, Oleny a zejména Vladyslava, který popisuje poslední raketové útoky na Oděsu.
Hosty vysílání jsou novinář Voxpot Vojtěch Boháč, vědkyně Martina Benešová, hungarolog Robert Pejša a cukrář Josef Maršálek.
S manželkou se do Česka přestěhovali před devíti lety z Podkarpatské Rusi. Dali na rady kamarádů, kteří si Čechy pochvalovali. A jsou tu spokojení. Do rodné země zmítané válkou se zatím vrátit nechtějí. Ruská radikalizace byla podle něj patrná posledních osm let. "Ruské noviny hlásaly, že Západu se nebojí a že jednou skončí až u Berlína," říká pro Aktuálně.cz lékař, jenž si nepřál uvést své jméno.
