Pavel Palacký vyrůstal v Praze, většinu času měl ale hlavu zabořenou v příbězích o rytířích a romantické přírodě. Snil o tom, že až jednou vyroste, pořídí si hrad, kde bude svým vlastním pánem. Splnilo se mu to před dvaceti jedna lety, když v novinách narazil na inzerát k prodeji Hauenštejna v českém pohraničí.
Do Horního Vítkova se paní Jana dostala náhodou při procházce po okolí Liberce. Chátrající a opuštěný dům v pohraničí s pozemkem bez hranic a výhledem na kostel jí okamžitě padl do oka. "Tehdy jsem ještě nevěděla, že si za pár let vezmu svého muže Viktora a že tady budu opravdu bydlet," vzpomíná na přelom milénia éterická šedesátnice.
Červnovým Laskavcem se stal Bedřich Loos, který se rozhodl zachránit zříceninu hradu Hartenberg na Sokolovsku. Do rekonstrukce zapojuje dobrovolníky i obyvatele sociálně vyloučené oblasti bývalých Sudet.
Sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Česku by byl urážkou českých obětí 2. světové války, míní právník Pavel Hasenkopf. Představa, že sudetští Němci kují nějaké pikle, je podezíravá a vytváří neustále vracející se obraz nepřítele, který se v českém prostředí určitým politickým směrům hodí, oponuje mu novinář Jiří Peňás. Podle Hasenkopfa se sudetští Němci dodnes nedokázali integrovat a zkoušejí, kam až mohou zajít. Je lepší s nimi mít dobrý vztah, než jim neustále ukazovat tvrdou tvář, tvrdí Peňás.
Nespokojenost německého obyvatelstva se vznikem Československa a připojením Němci obývaných území k novému státu vyvrcholila 4. března 1919 velkými demonstracemi, které si vyžádaly desítky mrtvých.
Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení vydal dobrou knihu o Evropě.
Jaromír Švejdík je pacifista, který by nevzal zbraň do ruky. Přesto teď vydal noirový komiks Zatím dobrý, v němž díky jeho kresbám znovu ožil příběh bratří Mašínů, kteří se v 50. letech z komunistického Československa prostříleli až do Západního Berlína.
V roce 1938 během září a října došlo k masivnímu vyhnání Čechů z pohraničí, Slovenska či Podkarpatské Rusi. Historici se shodují na tom, že by si i po osmdesáti letech tuto historickou událost měla připomínat celá Evropa. Na rok 1938 ve videu vzpomíná Karel Hošek, pamětník podstoupení Sudet hitlerovskému Německu.
Má vůbec cenu připomínat vyhnání Čechů z československého pohraničí, Slovenska či Podkarpatské Rusi v roce 1938? Zabývat se terorem zfanatizovaného Freikorpsu a kazit česko-německé vztahy rozdmýcháváním nejtemnějších lidských pudů? "Pokud se z toho nepoučíme, můžeme se znovu dočkat něčeho podobného. Jde o varování nejen pro Čechy a Němce, ale i jiné evropské národy," říká historik Jindřich Marek.
Někdy fotografie řeknou o atmosféře zlomových historických událostí více než slova. A platí to i o všeobecné mobilizaci československé armády 23. září 1938, od níž uplyne 82 let. Následující fotogalerie vznikla díky pochopení historiků Martina Vaňourka a Eduarda Stehlíka, ale i laskavosti vydavatele knihy Mobilizace 1938 Extra Publishing s. r. o.
Německý politik a mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení chce o žádosti jednak v příštích týdnech s německou a bavorskou vládou. Jakmile se ustálí politická situace v Česku, rád by jednal napřímo také s českou vládou. "Vycházím z toho, že se nám to podaří rozjet ještě letos," tvrdí Bernd Posselt.
Hnutí SPD se v Sudetech stalo protestem mladších ročníků. A nyní se o tuto základnu opřel i Miloš Zeman a vyhrál, říká hlavní analytik týdeníku Ekonom David Klimeš v dalším díle DVTV Apel.
Vzpomeňte si na Sudety, vzkazují českému prezidentu Miloši Zemanovi ukrajinští politici. Reagují tak na jeho projev v Radě Evropy, ve kterém doporučil uznat ruskou anexi Krymu a Kyjevu tuto ztrátu materiálně kompenzovat. Někteří ukrajinští poslanci na sociálních sítích volají i po ostré diplomatické reakci Kyjeva. Podle premiéra Bohuslava Sobotky neměl Zeman ke svému projevu žádný mandát vlády a jeho výroky jsou v příkrém rozporu se zahraniční politikou Česka.
Tři kraje bývalých Sudet mají v příštích letech obdržet vládní pomoc. Oblasti, poznamenané výměnou obyvatelstva po poválečném vyhnání německých usedlíků či následky těžby a těžkého průmyslu, zaostávají v řadě sociálních i ekonomických parametrů za ostatními tuzemskými regiony. V grafice, která mapuje situaci Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje, jsme využili data, která o situaci v českém pohraničí zjistil týdeník Ekonom.
Důlní jámy, horníci pokrytí vrstvami uhelného prachu, zašlá poezie industriálních staveb. Takové jsou severní Čechy na snímcích fotografa Ibry Ibrahimoviče. Zřejmě pořád podvědomě hledám odrazy krajiny svého dětství, říká muž, který čtvrt století fotil horníky.
Pamatuji si na den, kdy jsem objevila tvorbu Ibry Ibrahimoviče, jako by to bylo včera. Seděla jsem v Kině Aero, když se na projektoru najednou objevily jeho fotografie. Tehdy jsem se kolem focení motala jen velmi krátce, ale okamžitě jsem pochopila, že to nebude jen tak obyčejný fotograf, který si sem tam něco cvakne. Netušila jsem, že je známý, a že fotí už tak dlouho. Z toho, co jsem viděla, mi ale bylo jasné, že je dobrý. Že je epický. Když pak vystoupil na pódium, mé nadšení zesílilo.
Život Ruth Hálové by vydal na román. Ve svých 91 letech je nakažlivá optimistka s osobitým humorem a ironií. Neuvěřitelně mladým hlasem s vámi konverzuje o 2. světové válce, o současné uprchlické krizi i o krásách mikrobiologie. Ačkoliv ve Wintonově vlaku patřila ve svých třinácti letech k nejstarším, je právě ona jedním z posledních českých Wintonových dětí. Snaží se pomáhat ohroženým dětem a jako častý host přednášek připomíná mladé generaci holocaust i osobnost sira Wintona. "Na jeho výzvu se hlásily spíše chudší rodiny, jenže ty za války nemohly utáhnout strávníka navíc, tak jsme pendlovali po několika domácnostech," vzpomínala na besedě v pražské Grebovce.
Není to tak dávno, co čtenáře Aktuálně okouzlily snímky Jaroslava Kučery pořízené v Sudetech během devadesátých let. Teď přichází s novou výstavou. Na snímcích překvapivě nejsou zlatokopové, zkrachovalci, prostitutky ani osoby na okraji společnosti. Lidé tam totiž nejsou vůbec. A přesto i tyto fotky vyprávějí úžasné příběhy.
Všechno to kdysi začalo v hospodě ve Strupčicích, když tam štamgasti položili na stůl obrovskou fotku Brežněva, říká fotograf Jaroslav Kučera o fotkách na své velké výstavě Sudety. Jsou tam k vidění snímky, které umí vyprávět příběhy. Nepřikrášleně a lidsky popisují životy lidí ve vybydleném a zdevastovaném pohraničí v devadesátých letech.
Jaroslav Kučera (70) říká, že má rád na fotografování drsné počasí. A také má rád před objektivem drsné lidi. Když fotil v pohraničí, přidalo se k tomu ještě drsné životní prostředí a také krajina, jejíž malebnost se tvrdě střetává s průmyslem a lidskou bezohledností. To vše se odráží v Kučerových fotografiích na výstavě, kterou připravilo pražské Czech Photo Centre.
