Palác První české zajišťovací banky, v současné době Goethe-Institut, je budova na Masarykově nábřeží, která vznikla jako součást obytného bloku v letech 1903 až 1905. Objekt paláce je ze souboru staveb nejvýraznější díky své poloze na nároží ulic Na Struze a Masarykovo nábřeží. Na projektu domovního bloku se podíleli významní čeští architekti.
"Desetině rodičů nepřijde radler jakkoliv rizikový, i když v sobě má dvě procenta alkoholu. I půl procenta je ale pro dítě problém, protože nemá organismus vyvinutý tak, aby dokázal alkohol zpracovat," říká Petr Freimann ke kampani Nechmel děti, která upozorňuje na rizika spojená s podáváním pivních limonád a nealko piv dětem. "Nechceme prohibici, je to čistě osvětová záležitost," dodává.
Úspěšného podnikatele vytáčí, že jeho dcera brojí proti kapitalismu, a tak ji vezme na zájezd do komunismu, aby se poučila z historie. Z bizarního výletu za politickými procesy a frontami na maso se ale v dystopickém románu Opona stane past. Spisovatel Ondřej Hübl v rozhovoru vysvětluje, proč by levicoví aktivisté jeho knihu radši ani neměli číst a proč mu sdílená ekonomika připomíná znárodňování.
"Kardinál zlo jasně pojmenoval. Znásilnění nazval zločinem proti lidskosti, které je potřeba potrestat. Ale vojáci nejsou často ti, kdo rozhodují, co budou ve válce dělat. To dělají velitelé," obhajuje generální vikář pražské arcidiecéze Jan Balík kontroverzní text Dominika Duky o znásilněných ukrajinských ženách.
„Umím si představit, co se ženám na Ukrajině dělo. Duku beru jako částečného spoluviníka toho všeho a urazilo mě, že něco takového napsal člověk, který má velmi přátelské vztahy s proruskými osobami,” říká spisovatelka a ilustrátorka Lucie Barošová v reakci na kontroverzní kardinálův text o znásilněných ukrajinských ženách. Sama ve svých 19 letech zažila znásilnění.
„Potrat je v tomto případě rozhodování mezi dvěma zly. Ale když se žena rozhodne, že nemá na to takové dítě přijmout, tak já bych po ní kamenem nehodil. Kardinál ignoruje odbornou otázku a zaplétá se do věcí, kterým možná ne úplně dobře rozumí,” říká kněz Tomáš Halík v reakci na text Dominika Duky o znásilněných ukrajinských ženách.
„Studenti podnikají v týmu 15 až 20 lidí. Je to reálná firma, reální zákazníci i reálné peníze. Učí se zodpovědnosti za svá rozhodnutí a také tomu, jak nést jejich následky,” popisuje Václav Švec, garant studijního programu Inovativní podnikání na České zemědělské univerzitě v Praze, který funguje po vzoru finské Tiimiakatemie.
Stánek umění od architekta Otakara Novotného je funkcionalistický komplex staveb vybudovaný na místě bývalých Šítkovských mlýnů v letech 1928–1930. Za původním secesním návrhem stojí Jan Kotěra, pozdější podobu ve stylu art deco má na starosti Josef Gočár.
„Vezli jsme hodně lidí z východní Ukrajiny, co žili ve sklepě a utíkali několik dní. Vezli jsme i matku s dvouměsíčním miminkem. Nezlobte se na mě, ale to je na poblití,” říká Vít Samek, který už dva měsíce spolu s kolegy pomáhá lidem zasaženým válkou a jezdí i přímo na Ukrajinu. „Pořád je to punk, nejsme Člověk v tísni, ale získali jsme kontakty a spolupracuje s námi hodně firem,” dodává.
„Nela věřila tomu, že by její příběh mohl mít šťastný konec. Rozjížděla teď spoustu zajímavých projektů. Byla to velká bojovnice,” říká novinářka Lucie Klímová k osudu Nely Moravcové, která přežila brutální znásilnění i pokus o sebevraždu a rozhodla se o tom otevřeně mluvit. Minulý týden po krátké nemoci zemřela.
„Základní motivací, proč lidé podstupují tělesné modifikace, je estetičnost. Prostě se jim to líbí. Dnes už jsou běžné a snadno dostupné. Mohou mít ale i terapeutické účinky,” říká odbornice na tělesné modifikace Marie König Dudziaková. „Některým ženám, které zažily náročný porod, nebo znásilnění, pomohl genitální piercing vyrovnat se s prožitým traumatem. Znovu přijmout vlastní tělo,” dodává.
Lannova vila v Praze 6 – Bubenči byla postavena jako novorenesanční letní sídlo pro podnikatele, sběratele umění a mecenáše Vojtěcha Lanna mladšího. Autorem stavby je Vojtěch Ignác Ullmann, který stavbu realizoval společně se svým zetěm, začínajícím architektem Antonínem Barvitiem, v letech 1868 až 1872. Sídlo se znaky severoitalské renesance mělo sloužit rodině jako klidná oáza.
Nové české drama Promlčeno se dotýká porevolučních podvodů i parazitování médií na lidském neštěstí. Režisér Robert Sedláček svůj film popisuje jako příběh, ve kterém je spravedlnosti učiněno za dost, ale nikdo z něj nevyjde šťastný. V rozhovoru vysvětluje, proč je rád, že už se neživí novinařinou, jak očima skeptického realisty vnímal dobu covidu i jakou budoucnost předpovídá kinematografii.
„Věkový rozdíl mezi námi není to zásadní. Zásadní je to, že je děda komunista a na věci týkající se politiky máme úplně odlišný názor. To největší dobrodružství jsem si vezla s sebou,” říká novinářka Michaela Janečková, která po smrti babičky vymyslela pro svého dědu jako rozptýlení cestu na Kubu. Zážitky pak sepsala do knihy Třešně v rumu.
„Baví mě mít pod rukama tak obrovský stroj a zdolávat vlastní hranice. Jen se to pak všechno opakuje a člověk v tom přestane vidět radost,” vysvětluje řidička kamionu a youtuberka Radka Balousová, proč si po 13 letech za volantem vybírá pauzu. „Když se předjíždějí dva kamiony na dálnici, zápasí dvě ega. Jako nevyblbnutej kamioňák jsem to dělala taky, ale pak jsem se snažila s tím přestat,” říká.
Ředitel veřejné obchodní školy František Trmal z Toušic si přál letní domek v pražských Strašnicích. Oslovil tehdy mladého architekta Jana Kotěru, podle jehož návrhu patrovou stavbu v roce 1903 postavili. Menší dům patří do prvního tvůrčího Kotěrova období a stylově ho lze zařadit k secesi.
Spisovatelka Kateřina Tučková strávila deset let s osudy řádových sester, které v internačních klášterech a vězeních vzdorovaly nejen komunistickému režimu, ale i církevní hierarchii. Koncem dubna vydává dlouho očekávaný román Bílá Voda a těší se, že si dá od psaní aspoň do září pohov. V rozhovoru popisuje, za jakých okolností se za totality ženy světily na kněze i proč se sama nestala katoličkou.
Přestože jsou Velikonoce křesťanským svátkem, podle průzkumu se během nich chystá navštívit kostel jen devět procent lidí. Čtyřdenní volno, které začalo Velkým pátkem, lidé tráví setkáváním s rodinou nebo přáteli. Téměř 80 procent žen pak nemá rádo šlehání pomlázkou, zažívají při něm i bolest. "Společnost je v pohybu. Velikonoční zvyky tvoří kulturní identitu, ale asi vymizí," míní odborníci.
„Prototyp přístroje, který jsme na Antarktidě testovali, dokáže měřit stres. Mohl by sloužit pilotům, kosmonautům, zdravotníkům, ale i pacientům. Pomáhat jim k rychlejšímu uzdravení,” říká antropoložka Lucie Ráčková. „Na expedici mě stresovala práce. Ráda bych si to zopakovala a lépe se připravila na věci, které z civilizace neznáme. Třeba to, že na Antarktidě je všechno nepředvídatelné," dodává.
„Česká společnost je ochotná být solidární v kratších obdobích krizí, když rozumí tomu, co se na místě děje, a když je přesvědčená, že pomoc dorazí, kam má. Naše sbírka je teď jednou z největších i v absolutních číslech, což je fascinující,” říká ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek. Lidé poslali organizaci na pomoc Ukrajině už 1,7 miliardy Kč.
