Spisovatel Simon Mawer je v Česku díky románům o brněnské vile Tugendhat, přírodovědci Gregoru Johannu Mendelovi nebo událostech pražského jara mimořádně oblíbený. Koncem června britský autor za svými tuzemskými čtenáři přijede na festival Slunovrat v Opavě. V rozhovoru vysvětluje, proč by se malé národy neměly podceňovat i proč se ve své nové knize vrací do období anglické průmyslové revoluce.
„Beru nepříjemné věci tak, že mi později pomůžou. Po smrti rodičů jsem se občas cítila špatně, že málo smutním, trvalo mi dlouho celé to zpracovat,” říká olympijská šampionka ve snowboardcrossu Eva Samková, která musela letošní hry vynechat kvůli zlomenině obou holenních kostí. „Měla jsem šanci sama sobě dokázat, jestli je pravda, když říkám, že olympiáda pro mě není to nejdůležitější,” dodává.
„Půlroční odstup od tragédie dost ovlivnil to, jak jsem to dramaturgicky pojala. Z výpovědí desítek lidí jsem vytvořila jeden příběh tornáda,” říká režisérka Jana Počtová. Dokument Tornádo, rok poté uvede Česká televize 23. června, tedy v předvečer výročí řádění živlu, které na Hodonínsku a Břeclavsku nepřežilo šest lidí a které způsobilo miliardové škody.
„Když vám po zaplacení jídla a bydlení zbyde na den stokoruna, ještě to není úplně boj o přežití, ale je to rozhodně chudoba, kterou většina kritiků nikdy v životě nezažila,” míní sociolog Daniel Prokop. „Některé komentáře současné situace jsou přehlížející, jako kdyby si někdo stěžoval na problémy s demokracií a vy mu na to řekl, že v Rusku je to ještě horší,” dodává.
„Nepotřebuju být jediná, kdo se přestěhuje do lesa, nebude jíst maso a nic nekupovat, naopak potřebuju, aby bylo víc těch, kteří se nad udržitelností aspoň trochu zamyslí. Objevila jsem kouzelnou skříň s oblečením a teď nosím kabát, ve kterém mě mamka vedla poprvé do školy,” říká bývalá miss Jitka Nováčková.
Letos to je přesně 710 let od doby, kdy byl Split povýšen na město. Chorvati si tento mezník připomínají během různých tradičních svátků, nejčastěji s příchodem jara a oslavami svatého Domnia, patrona všech zdejších obyvatel. Tradiční křesťanskou kulturu si jde ale ve Splitu připomenout i v létě. Skrývá množství katedrál, kostelů a dalších poutních míst.
„Měsíc jsem měla v hlavě ohňostroj a nemyslela na nic jiného. Přemýšlela jsem, jestli to není jen nějaký únik nebo moje hysterická póza jako umělkyně. Ale uvědomila jsem si, že je to realita. A pak se mi ulevilo,” říká divadelní režisérka Daniela Špinar, která prochází tranzicí. „Jsme normální lidi, jen tam byla disproporce v narození. Chci o tom víc mluvit, i když je to minoritní téma,” dodává.
„Byl jsem osloven, abych se stal tváří celého projektu. A jako profesionál musím pracovat za nějaké peníze. Projekt protizávalového krytu je dobrý, ale podcenil jsem, jak si to někteří lidé vyloží,” říká bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor, který avizoval důležitou bezpečnostní výzvu občanům, ale na brífinku jim pak nabídl k prodeji bunkr na zahradu za půl milionu.
„Dobu vikinskou mám hodně rád a když je něco velký nesmysl, tak na to přestanu koukat. To jsem musel udělat u seriálu Vikingové. Kdyby postavy někdo přenesl do té doby, tak by na ně koukali jako na mimozemšťany a nikdo by je jako vikingy nepoznal,” říká expert na severskou historii a výrobce historických zbraní Petr Floriánek.
Není žádný hezoun z plakátu, s počítači si dlouho rozuměl líp než se ženami a namísto lyrických veršů si libuje v sebeironii. Písničkář Pokáč se stal nepravděpodobnou hvězdou české hudební scény a na letošek chystá svůj zatím největší koncert. V rozhovoru vystudovaný informatik popisuje, jak své nedostatky proměnil v přednosti a proč jsou stereotypy o absolventech technických oborů občas pravdivé.
„Když si zavolá záchranku dušný člověk a ještě u toho dokuřuje cigaretu, tak vás to naštve. Když slyším sanitku, tak vím, že je to z padesáti procent kravina, která by vůbec neměla mít nárok na odvoz záchrannou službou,” říká primář interny sokolovské nemocnice Martin Straka. „Není tu žádná politická vůle s tím něco dělat, protože kdokoliv to bude chtít změnit, tak do čtrnácti dnů skončí," dodává.
„Je potřeba mít schopnost odosobnit se, nehrát to a mluvit srozumitelně. Chtěla jsem, aby můj hlas působil zklidňujícím dojmem. Budu se teď cítit jako stará manželka, která přenechává své místo mnohem mladší milence,“ říká Dagmar Hazdrová, která po 26 letech končí s namlouváním hlášení do pražských autobusů a tramvají. Její hlas ale znají z Československého rozhlasu i pamětníci srpna 1968.
„Na americké straně osvobozených Sudet zůstalo po válce více německých antifašistů než na té sovětské, kde došlo k jejich velkému odsunu,” říká ekonom Štěpán Jurajda. S kolegy z think tanku IDEA se věnoval obcím v pásu na obou stranách demarkační linie a zkoumal, jak způsob odsunu ovlivnil tamní společenský vývoj.
„Vím, že to pro lidi, kteří mě neznají, mohl být šok. Ale byla jsem taková, jaká jsem ve skutečnosti. Brala jsem to jako zpestření mateřské, rozhodně jsem si nemyslela, že vyhraju, jen jsem nechtěla vypadnout jako první,” říká Martina Kynstlerová, která vyhrála televizní soutěž amatérských cukrářů Peče celá země. V červenci vydá vlastní kuchařku.
Michael Kocáb začátkem května uvedl do kin film Symphony Bizarre, který zachycuje dosud největší koncert Pražského výběru. Po premiéře se ale myšlenkami vrátil k válce na Ukrajině, která mu nedá spát a kvůli níž odložil rozhodování o kandidatuře na prezidenta. V rozhovoru upozorňuje, že protitotalitní texty jeho kapely sedí i na současnost a že se bývalým komunistům v době ruské invaze nedá věřit.
„Každé moje tetování je originál. Vyžaduji od klientů absolutní uměleckou svobodu, takže já rozhodnu, jaké barvy tam dám a jakým stylem to udělám,” říká Ivana Beláková, jedna z nejžádanějších tatérek světa, jejíž dílo zařadila galerie v Římě do katalogu současného výtvarného umění. „Létají za mnou lidé z celého světa. V Beverly Hills se teď dávají tetovat v celkové anestezii,” dodává.
Debatovat s lidmi s jiným názorem není těžké, ukazuje projekt Česko si povídá, který na základě odpovědí v internetovém formuláři vybere každému názorového oponenta, se kterým může později debatovat naživo. Cílem je při osobním kontaktu smířit v online prostředí jinak nesmiřitelné rivaly. "Nehádejte se na sítích, zajděte spolu na kafe," vybízí autoři projektu, kterého je Aktuálně.cz partnerem.
„Žádné dítě nemá dva otce nebo dvě matky. A kvůli tomu, že se to přesto stalo, nechceme rodičovství redefinovat. Nevím, proč by si homosexuální páry musely naplňovat touhu po dítěti. Život není o tom, že si všechny touhy splníme,” říká Jana Jochová Trlicová, předsedkyně Aliance pro rodinu, kterou MPSV přizvalo do pracovní skupiny řešící koncepci rodinné politiky.
„Velmi těžko se mi tenhle problém redukuje na čistě kapacitní nebo administrativní, když postihuje jen jednu skupinu uprchlíků. Etnicita je zásadní. Drtivá většina těch, kteří potřebují pomoc, jsou Romové,“ říká k situaci na pražském hlavním nádraží koordinátorka dobrovolníků z iniciativy Hlavák Veronika Dvorská.
Po loňském vítězství ve StarDance už v tanci trochu zakrněl. Proto se herec Jan Cina těší, až rozhýbe boky v roli Václava Neckáře, kterého ztvární v představení o Martě Kubišové. Letos ho čekají i dvě inscenace, které jsou pro něj dost osobní – jedna se věnuje sexuálním menšinám, druhá romské komunitě. V rozhovoru přitom říká, že s rychlým restartem kultury po covidovém spánku nestíhá držet tempo.
