„Nejsme srabi. Pomáháme uprchlíkům, posíláme peníze a státy posílají zbraně. Není to málo. Jenom to není dost. Bude nás to stát víc sil a bude to stát i životy našich občanů. Musíme počítat s tím, že i nám se budou z Ukrajiny vracet rakve,” říká bývalý novinář a podnikatel Jan Dobrovský a míní, že bychom se měli angažovat i silou.
„Kdy naposledy jste v hovoru použili slovo mír? Považovali jsme to za samozřejmost a mysleli jsme si, že existuje něco, co dokáže Putina zastavit, teď se nás ale dotýká něco velice blízkého, co naše jistoty zpochybňuje,” říká sociolog Pavel Pospěch, autor knihy Neznámá společnost. „Za komunismu jsme se naučili nedůvěřovat státu. A to nám zůstalo. Nespojuje nás myšlenka veřejného zájmu,” míní.
Na plakátu filmu Betlémské světlo, který od 10. března promítají kina, sedí v rakvi a kouří. "Humor je totiž jediný důstojný způsob, jak se bránit smrti," směje se Zdeněk Svěrák. I když je ve svých 85 letech nejstarším žijícím členem Divadla Járy Cimrmana, uvnitř pořád zůstává hravým dítětem. Optimismus, k němuž nabádá v písničce Není nutno, ztrácí jen ve chvíli, kdy v rozhovoru dojde na politiku.
Swéerts-Šporkovský palác je komplex budov v pražském Novém Městě s hlavním průčelím v Hybernské ulici a zadními trakty v ulici V Celnici. Celý palácový komplex je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka. Jednotlivé budovy jsou architektonicky odlišné. Ačkoliv je dnes objekt běžně nazýván jako Šporkův palác, jeho oficiální název zní palác Swéerts-Sporck.
„První pocit byl, že se mám někam schovat, protože se známým Čechům a Ukrajincům nemůžu podívat do obličeje, ale pak mi došlo, že je víc než důležité, aby Rusové mluvili o tom, že jsou proti tomu, co se děje,” říká galeristka Alexandra Karpuchina, která přes 30 let žije v Česku. Dnes otevřela prodejní výstavu děl českých, ruských a ukrajinských umělců, jejíž výtěžek půjde na pomoc Ukrajině.
Přesně před dvěma lety se v Česku potvrdily první tři případy nakažených covidem. Od té doby ovlivnila pandemie a s ní spojená vládní opatření životy všech obyvatel země, téměř všechna odvětví vědy, podnikání i řemesla. V něčem Čechy rozdělila, v jiném je zase naučila více spolupracovat. Aktuálně.cz přináší vyjádření devíti odborníků z různých oblastí, jak dva roky s koronavirem změnily Česko.
Zámek Lány je barokní stavba, která se nachází na jižním okraji obce Lány v okrese Kladno ve Středočeském kraji, západně od Prahy. Zámek se nachází na severním okraji rozsáhlých křivoklátských lesů. Součástí areálu je i rozlehlý zámecký park, rybník, palmový skleník a obora.
Česká pobočka UNICEF a agentura STEM/MARK zkoumaly v červenci až září 2021 postoje dětí ve věku 9-17 let. Podle průzkumu polovina malých a dospívajících Čechů míní, že se život v Česku během pandemie zhoršil, dalších jedenáct procent uvádí, že je dokonce mnohem horší. Z ankety také vyplynulo, že nejméně věří politikům, nejvíce rodičům a lékařům. Jen 60 procent uvedlo, že chce zůstat v Česku.
„Ze začátku to bylo spíš vzrušení a zábava, po čase jsem ale zjistila, že tam chodím za touhou vyhrát. Že mám problém, jsem si uvědomila, když jsem si začala půjčovat od přátel a začala tahat peníze z kreditek. Prohrála jsem víc než půl milionu,” líčí Šárka Medková, která o závislosti na hraní automatů napsala román Cesta do blikajícího pekla.
„Znal jsem jen ráno vstát, jít na trénink, tam poslouchat, že je všechno špatně, a doma to pak vstřebávat. Ale jsem rád, že jsem to zažil,” říká tanečník a choreograf Dominik Vodička, kterému vyšla kniha Tančím s láskou. „Divadelní a společenský tanec jsou dva odlišné světy a v obou jsem byl černou ovcí. Později jsem si uvědomil, že parket už není pro mě a že divadlo je upřímnější,” dodává.
Jedna z největších pražských staveb, Veletržní palác, vznikla v meziválečném období. Jedná se o skvost české funkcionalistické architektury. Původním záměrem bylo postavit budovu, kde se budou konat veletrhy, od roku 1976 zde sídlí Národní galerie Praha.
„Baví mě to, takže jezdím pořád a jezdím hodně. Dá se to zvládnout, protože nejezdím nijak rychle a vlastně regeneruju za jízdy. Je to zábava a taky způsob, jak se udržet v kondici,” říká hobby cyklistka Kateřina Rusá, která za loňský rok najezdila 50 105 kilometrů. Na kole byla denně a v průměru strávila jízdou skoro šest hodin.
„Moje kniha je pro všechny, kteří se chtějí něco dozvědět. Popisuje úplně běžné životy queer lidí. A zároveň také to, proč je například degradující používat slovo lesbička,” říká o své knize Byli jsme tu vždycky Filip Titlbach. „LGBTQ lidé dodnes bojují se stigmatem, se šikanou. Po celou historii byli odstrčení na okraj a není jednoduché se po těch staletích otevřít," dodává.
Sovovy mlýny jsou komplex budov v centru Prahy na Kampě v katastru Malé Strany. Jedná se o oblíbené místo na břehu Vltavy. Dnes zde sídlí nadace Jana a Medy Mládkových, historie objektu sahá ale až do 10. století.
„Bereme to tak, že nám bylo v životě hodně dáno a chceme to do společnosti vrátit,” říkají bratři Mariusz, Valdemar a Adam Wałachovi, investoři a zakladatelé společnosti Walmark. Dneškem spouští investiční nadaci 3WFoundation, do které vložili ze svého majetku 1,8 miliard korun a každý rok z ní chtějí rozdělit sto milionů korun na různé projekty.
„Princeton byla moje první volba a nečekala jsem, že to vyjde. Nejnáročnější je napsat dobrou esej, která zaujme porotu. Studenti, kteří se hlásí, mají všichni výborné studijní výsledky, takže často rozhoduje osobnost a dobrý nápad,” líčí cestu k přijetí na prestižní americkou univerzitu studentka ostravského PORG Jana Buchtová.
„Své oběti mají navěky pod kůží, nikdy na to nezapomenou. A já jsem chtěla vědět, co to dělá s lidmi kolem nich. Jak to přizabije mámu, jak táta zešílí, jak to rozboří celé rodiny, jak jim na ulici nadávají do vrahů,” vysvětluje novinářka Marcela Pecháčková, proč napsala knihu rozhovorů „Zabíjím rychle. Cena: 13 minut”. Ve věznicích mluvila s viníky smrtelných dopravních nehod.
Budova Národní technické knihovny získala řadu domácích i zahraničních cen. Postavena byla v roce 2009 v kampusu ČVUT a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, její historie je ale mnohem delší. Sahá až do roku 1718.
„Rap Story je v podstatě celovečerní film,” říká o dokumentární sérii o historii českého rapu scénárista a hudební publicista Karel Veselý. Série má deset desetiminutových dílů a natočila ji Česká televize. „Rapeři jsou v dnešní době mainstream, ale pořád mají punc subkultury a muziky pro mladé. Těží z toho že nejsou ve velkých médiích. Je důležité nezaprodat se a dělat si to po svém,” dodává.
