V souvislosti s generací lidí, která přišla na svět v 90. letech, je to matka všech klišé. Jak ale ukazuje podcastová série Co z tebe bude?!, jsou členové takzvané "generace sněhových vloček" leckdy dál než jejich rodiče. Aktivně řeší svůj vztah k práci, rodině i ke svému tělu. Moderátoři pořadu Clara Zanga a Tomáš Maca se za patnáctidílnou "internetovou terapií" ohlížejí v otevřeném rozhovoru.
Bezmála po čtvrt století se českého překladu dočkaly Mapy smyslu, obsáhlé první dílo kanadského psychologa Jordana Petersona, dnes označovaného za bojovníka proti chaosu, nejednoznačnosti současného světa i krizi maskulinity. Kniha skýtá podrobnější vhled do těchto myšlenek, stejně jako důvody, proč se mít na pozoru před jeho radami.
"Holka, nedělej to. Řeknu ti proč. Když odejdeš od kadeřnice, budeš nadšená, ale až si poprvé umyješ vlasy a budeš vypelichaná jako kuře, budeš strašně brečet." Takhle varovala jedna uživatelka Instagramu další ženy před tím, aby nenaskočily na módu mikád a ofiny "na záclonku". Na sociálních sítích se rodí nový druh deinfluencingu, který odrazuje od náhlých a nepromyšlených rozhodnutí.
Začíná to láskou ke sportu, končí přehnaným trénováním, zvracením i nutkavým počítáním kalorií. Lékaři v poslední době upozorňují na poruchy příjmu potravy, které se rozvinou v souvislosti s nadměrným cvičením. U profesionálních sportovců je navíc riziko až třikrát vyšší. Problém často spustí nevhodné poznámky trenérů. "Co jsi to zase žrala?" slýchávala třeba úspěšná cyklistka.
Na svět se valí jedna krize za druhou a internet je plný tolika protichůdných zpráv, že se v nich dá jen těžko orientovat. Stále více lidí proto hledá útěchu v konspiračních teoriích, které mají na všechno jasnou odpověď. "Mohou jim propadnout i univerzitní profesoři," varuje v rozhovoru psychiatr a neurovědec Jiří Horáček. Proti dezinformátorům lze podle něj bojovat jen jejich vlastními zbraněmi.
Dospívající se potýkají s rychlým růstem i fyzickými a psychickými změnami. Jsou impulzivnější, častěji riskují a nedokážou ovládat své emoce jako dospělí. Podobnou pubertu podle nejnovějšího výzkumu amerických vědců prožívají nejen děti, ale také šimpanzi.
Prezidentská volba je pro lidi mnohem osobnější než jiné volby, jde totiž o střet dvou osobností, které jsou symbolem hodnot a charakterů, říká politická psycholožka Martina Klicperová z Psychologického ústavu Akademie věd. "Jde o hodně. Kvůli rozdílným názorům se rozpadají i rodiny," říká. Příčinou agrese u voličů je podle odbornice i způsob, jakým v Česku k rozhodnutí o hlavě státu dochází.
Pokud si rodiče začnou všímat, že jejich náctileté děti každých pár minut sahají po chytrých telefonech, aby zkontrolovali své internetové profily, měli by se držet na pozoru. Obsesivní používání sociálních sítí totiž podle závěrů nové vědecké studie může ovlivnit vývoj jejich mozkových funkcí.
Vánoce jsou pro obchodníky nejdůležitější částí roku, start svátečních prodejů se proto snaží posouvat na stále časnější dobu. Letos se k tomuto plíživému fenoménu, který už tak může řadu lidí stresovat pocitem, že přípravy podceňují, přidává všudypřítomné zdražování. Terapeutka Zuzana Čechák Tomášková z portálu Hedepy v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jak efektivně omezit sváteční stresy.
Slovem roku 2022 je v anglicky hovořících zemích podle encyklopedické společnosti Merriam-Webster výraz gaslighting. Ten se používá pro označení způsobu psychické manipulace nebo citového zneužívání, při kterém se pachatel snaží zasít pochybnosti ve vybraném jedinci. Americký slovník při výběru slova vychází z frekvence výrazů při vyhledávání, informovala agentura AP.
„Kdy jsme nejšťastnější? Obecně jako děti v předškolním věku, první propad přichází kolem puberty a nejméně šťastní jsme zhruba v pětačtyřiceti, pak už to jde zase nahoru. Pocit štěstí ale ovlivňuje mnohem víc faktorů, než jen věk,” říká psycholog Radvan Bahbouh. „Češi jsou ke svému štěstí obecně kritičtější. Málokdy řekneme, že jsme nadšení nebo že se máme skvěle,” dodává.
Ve videotéce Disney+ lze vidět šestiminutový animovaný film Reflect o malé baletce s kilogramy navíc. V duchu hnutí body positivity, které hlásá přijetí vlastního těla, jej natočila Hillary Bradfieldová. „Poselství příběhu je, že člověk se může hýbat s radostí bez ohledu na to, jak vypadá,” říká psycholožka Tereza Jirotka Beníčková.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou se podle světového průměru vyskytuje u deseti procent dětí a pěti procent dospělých. Část společnosti přitom stále předpokládá, že jde o výmysl rodičů, již svoje potomky neumí vychovat. Třiadvacetiletá studentka psychologie Alena Spálenská proto na instagramovém účtu Můj ADHD mozek sdílí vlastní zkušenosti s nemocí i zjištění odborníků, která mýtus nabourávají.
Duševní problémy řeší tři z pěti Čechů svépomocí, necelá třetina požádá o pomoc přátele. Jen šest procent osloví odborníka. Vyplývá to z průzkumu agentur G82 a Simply 5 realizovaného pro Nevypusť duši a T-Mobile v květnu letošního roku, o kterém informoval projekt Česko v datech. U dětí chtějí rodiče profesionální pomoc vyhledat častěji, dětských psychiatrů a psychologů je ale výrazný nedostatek.
Podle environmentálního a sociálního psychologa Jana Krajhanzla lidi požár v Českém Švýcarsku více znepokojí zejména v souvislosti se změnou klimatu, zesílí přesvědčení, že se skutečně odehrává tady a teď. Přitom jim často klíčové informace o řešení problémů spjatých s globálními změnami počasí chybí a rozhodují se především podle svých pocitů.
Firmy si v Česku dlouhodobě stěžují, že nemohou najít nové pracovníky. Upozorňují, že vhodní kandidáti na trhu práce chybí. A že přetáhnout lidi z jiné firmy je stojí hodně peněz. Odborníci ale upozorňují, že jen v penězích problém být nemusí. Nové lidi může nalákat a dále motivovat pracoviště, kde se kromě práce i pobaví, kde se vtipkuje. Jsou pak více spokojení než v práci, kde je “dusno”.
Není mnoho lidí, kteří by se dobrovolně přiznali k tomu, že ve svém zaměstnání sledují porno. Navštěvování internetových stránek s obsahem pro dospělé v pracovní době je přitom podle psychologů, expertů na kybernetickou bezpečnost i samotných webů čím dál rozšířenější. Přispěla k tomu i pandemie koronaviru.
Vědci se už dlouho snaží pochopit, proč lidé ve stresu dávají najevo slabost - ošívají se, škrábou se, koušou si nehty nebo si sahají na různé části těla. Tým výzkumníků z britských univerzit v Nottinghamu a Portsmouthu nyní zjistil, že pokud člověk vykazuje známky nervozity, může být pro druhé sympatičtější, a přimět je tak, aby se k němu chovali vstřícněji.
„Matkou hněvu je bezmoc. Profesionální vojáci s ní umí pracovat, ale nováček je častěji zahlcen pocitem hrůzy a cítí se ztracený. A od téhle bezmoci už je jen krůček k bezbřehé zuřivosti, kterou si pak vybije na komkoli,” míní vojenský psycholog Daniel Štrobl. „Záběry z Buči mě nepřekvapily a jen jsem čekal, kdy se něco takového objeví. Proč? Dost lidí si teď naštvu. Protože Rusko,” říká.
