„Je to nebezpečné, střílí se i na dobrovolníky, co nesou chleba. Manžel na vlastní oči viděl lidi, kteří zemřeli kvůli tomu, že pomáhali někomu jinému. Hodně jsme se bavili o tom, jestli odjedeme pryč, ale máme Kyjev rádi. Chceme pomáhat a každému z těch lidí se chceme podívat do očí,” říká Viktoriya Lysak Ovsianniková.
„Ničemu jinému Putin nerozumí. Západ by mu měl dát ultimátum, obětí už je příliš. Měli bychom zřídit humanitární letecký koridor, abychom zásobovali lidi, kteří trpí v obležených městech. Zatím aspirujeme na to, že v očích našich dětí a vnuků budeme za zbabělce,” říká podnikatel Dalibor Dědek, spoluautor výzvy We Must Act.
"Blízkost války, a nejen ta geografická, je něco, co jsem ve své profesi ještě nezažil. Jiné konflikty byly svým rozměrem menší, co ale mají všechny společné, to je nekončící lidské utrpení," říká reportér České televize Václav Černohorský, který několik týdnů natáčel v Kyjevě a na dalších místech Ukrajiny.
"S bezletovou zónou bych byl opatrný. Museli bychom zasáhnout nejen ruské jednotky na Ukrajině, ale i v Bělorusku a Rusku. A nepochybně by došlo k rozšíření konfliktu, Moskva by na to musela reagovat. Většina evropských armád navíc není schopná něco takového vynutit. Leželo by to na bedrech USA," říká bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar.
„Řada mých přátel a kamarádů z Ruska utekla, neodcházejí ale jen ti pronásledovaní. Spoustě z nich je válka ukradená, chtějí prostě jen odejít tam, kde se jim bude žít lépe,” říká novinářka Deníku N Petra Procházková. „Rusko v 90. letech bylo velmi chudé, ale bouřlivé a s velkou mírou svobod. Dnes je trestné i to, že vyjdete na ulici s bílým papírem,” dodává.
„Mladé generaci bych doporučila trpělivost a pokoru. Work hard, play hard, to už se moc nenosí. Tvrdě jsem pracovala, ale pak byla dovolená a mě to hrozně bavilo,” vzpomíná na začátky v byznysu manažerka Magdalena Souček, bývalá šéfka české pobočky poradenské společnosti EY. „Ženy by měly dělat to, co je baví. Ne každá chce všechno obětovat kariéře nebo rodině, ale skloubit se to dá,” dodává.
„Západ Vladimira Putina ničím neohrožuje, Ukrajina válčí za svobodu celého světa. Ukázala, že když bude mít zbraně, tak NATO nepotřebuje. Je to jediný bojeschopný a na bojovou situaci mentálně naladěný národ, ostatní jsou naladěni na plážovou dovolenou,“ říká publicista Jefim Fištejn pocházející z Kyjeva. „Jsem pyšný na národ, který je z úplně jiného těsta. Zaskočilo to Putina i Západ,“ dodává.
„Zdravá, pestrá snídaně se pacientům jí lépe a vyjde na stejné peníze, jako dva rohlíky se salámem. Nešlo to ale samo od sebe. Přesvědčit personál nás stálo spoustu energie. Tým se musel sehrát, a i tak trvá nachystat snídaně jednou tak dlouho. Strava v nemocnici je extrémně důležitá. Teď chceme vylepšit i večeře,” říká Norbert Schellong, ředitel Nemocnice Havířov.
„Můj diář vypadá zmateně. Začínám v šest ráno a občas končím ve dvě ráno. Z herectví teď ustupuji, vidím se ve zdravotnictví. Jednoznačně se cítím být tajemnicí. Je to větší adrenalin, než herectví,” říká Andrea Daňková, herečka a tajemnice ÚHKT. „K výuce komunikace mediků mě přivedla vlastní zkušenost. Umíral mi tatínek a diagnózu mi nesdělili nejlepší formou. Chtěla jsem to změnit,” dodává.
„Baví mě se propadat do minulosti. Dobové filmy jsou zajímavé v tom, že se setkáváte s realitou, z postav můžete čerpat inspiraci. Z příběhu jsem znal Hanče a Vrbatu, ale o Emerichovi jsem nevěděl,“ říká o roli ve filmu Poslední závod herec Marek Adamczyk. „Během natáčení se osvědčilo otužování, pomohlo mi pracovat s pocitem mrazu, na place bylo i -10 stupňů,“ dodává. Film má premiéru 24. března.
„Zásadním rokem pro Putina je 1999, kdy dokázal vytvořit nenávistnou atmosféru, která vyvrcholila napadením Čečenska. Něco podobného vidíme na Ukrajině. Jeho kariéře pomohli oligarchové, kteří si byli naivně jisti, že je Putin jejich věrný psíček. Část z nich na to tvrdě doplatila,“ říká o cestě k moci historik z Bostonské univerzity Igor Lukeš. „V pád Putina bych velké naděje nevkládal,“ dodává.
„Pravda je to, co chce car. To, co vytváří hezký obraz Ruska. Není parlament, není svobodný tisk a jediný svobodný prostředek je v románech a povídkách, proto je mimořádná role kultury,“ říká literární historik Martin C. Putna. „Putin umělce potřebuje na své straně, nestal by se Putinem, kdyby neměl systém podpor. Jako princip potřebuje, aby prostý lid měl v televizi svoji Bohdalku,“ dodává.
„Je neuvěřitelné, že armáda útočí na civilní cíle. Divadlo bylo donedávna nazýváno divadlem ruského dramatu, chodili jsme tam s rodinou," říká o bombardovaném civilním krytu pod mariupolským divadlem tamní rodačka Olena Ivantsiv. „Uvnitř města zůstalo určitě kolem osmi stovek lidí, záchranáři tam kvůli ostřelování nemohou normálně pracovat. Šance na přežití jsou den ode dne menší," dodává.
„Svoboda slova měla vždy nějakou limitu. Jsme skoro přímými účastníky války a za těchto podmínek se hranice tolerance svobody slova posouvají," říká o případech schvalování ruské agrese na Ukrajinu právník Tomáš Sokol. „Putin byl prohlášen za válečného zločince, takže tady nejde o schvalování války, ale konfliktu, který je definován jako agrese, genocidium," dodává.
„Patřil jsem k těm, kteří se to dozvěděli až s ostatními, ale překvapen jsem nebyl. Byl to signál velkých sympatií a podpory. Všem v Evropě je jasné, že se potýkáme s největší humanitární katastrofou od druhé světové války," říká ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek. „Jsem pro, aby Ukrajina dostala co nejrychleji kandidátský status do Evropské unie. Cesta ke členství je dlouhá," dodává.
„Myslel jsem, že sirény v Kyjevě nikdy neuslyším, a nepředpokládal jsem, že si budu muset obléct neprůstřelnou vestu. Zbraň se mi nedrží pohodlně," říká tenista Sergej Stachovskij, který ještě v lednu hrál kvalifikaci na Australian Open. Teď se zbraní v ruce brání rodný Kyjev. „Nebyl jsem přesvědčený, že město půjdu bránit. Morálně jsem to udělat chtěl, ale mám tři děti, bylo to těžké," dodává.
„Solidarita bude časem opadávat, dlouhodobější práce na integraci tomu nepomůže. Čím déle konflikt trvá, tím víc se potřeby lidí prohlubují. Běžný člověk si pod pojmem uprchlík nepředstaví člověka, jako je on. Ukrajina je ale normální evropský stát, lidé tam fungovali stejně. Utíkají z války, ale vypadají pořád stejně. Více zranitelné vrstvy teprve přijdou,” říká Kateřina Velíšková.
„Každé ráno obvolávám blízké na Ukrajině, kdo je na živu. Pár dnů před začátkem války všichni říkali, že to nějak přečkají v podzemí, takovou brutalitu jsme nečekali,” říká fyzička ukrajinského původu Teťana Ostapčuková, která žije v Praze. „Putina od většinové ruské společnosti nejde oddělit, takhle snadné to není. Jako dítě jsem žila pod ruskou propagandou. Měli jsme vymyté mozky," dodává.
„Mezi řidiči vypukla panika, zboží bylo vykupováno a distributoři přestali vydávat na spotové ceny. Čerpací stanice se chovaly racionálně, když zvýšily ceny,” říká Ivan Indráček z Unie nezávislých petrolejářů. “Za spotové ceny se dodává a navíc brutálním způsobem poklesly. Celý řetězec od distributorů až po provozovatele si prostě navýšil marže,” oponuje mu portfolio manažer Amundi Petr Zajíc.
„Rusko se za poslední tři týdny vrátilo do přelomu 70. a 80. let. Společnost se probouzí do sovětské reality a velké části lidí to vyhovuje. Zažili rozpad Sovětského svazu i ekonomické problémy, dobře se měli prakticky jen deset let,” říká Jiří Just, novinář žijící v Moskvě. „Odmítám psát o válce jako o zvláštní operaci. Varovný signál od ruské strany zatím nepřišel," dodává.
