Druhá světová válka byla tak hluboce traumatická, že i 75 let po jejím konci se s ní lidé těžko vyrovnávají. A byť by se mohlo zdát, že hlavně dokumentární filmy už nemají co nového nabídnout, stále se objevují další příběhy nebo úhly pohledu, které volají po uměleckém zpracování.
My Češi se často uklidňujeme, že jsme nesmírně tolerantní a rozhodně žádní rasisti. Většina taková jistě není, ale rasismus má u nás stále silnou podporu. I nahoře.
Je s podivem, že to u nás není s anticikanismem ještě horší. Nezájem premiéra a prezidenta o výročí romského holokaustu je hrubá chyba, český rasismus de facto podporuje.
Častým motivem jejích knih bývají malé každodenní katastrofy. V románu Hodinky od Ašera vylíčila, jaký stres a tlak se vyvalí na snílky, kteří se v Česku pustí do podnikání. V novince Soběstačný zase popisuje, jak se dospívající kluk vyrovná s rozvodem rodičů a později i se smrtí matky. "Ty problémy tady jsou a neměli bychom před nimi zavírat oči," říká spisovatelka Zuzana Dostálová v rozhovoru.
Je mu 93 let, přesto ho soudil tribunál pro mladistvé. Němec Bruno Dey během druhé světové války pracoval jako dozorce v koncentračním táboře Stutthof nedaleko Gdaňsku. Bylo mu teprve 17. Po pádu třetí říše žil pod svou vlastní identitou, neskrýval se a naopak vypovídal v procesech s dalšími obviněnými. Teď dostal dvouletou podmínku za podíl na masovém vyvražďování lidí.
Takzvaná operace Zámky a jméno Přemysla Pittra upadly v zapomnění. Křesťanského humanistu donutili komunisté v roce 1950 k emigraci, protože mu hrozilo zatčení a práce v uranových dolech v Jáchymově. Kdo však nezapomněl, bylo 810 židovských dětí zachráněných z nacistických táborů, o které se po druhé světové válce postaral právě Pittrův tým.
Ve čtyřech českých zámcích Štiřín, Kamenice, Olešovice a Lojovice vznikly krátce po druhé světové válce zotavovny pro židovské děti. Staral se tu o ně Přemysl Pitter a jeho tým, který dětem pomáhal zapomenout na válku a koncentrační tábory. Později Pitter emigroval do západního Německa a na záchranu 810 dětí se téměř zapomnělo.
Před 77 lety spáchal sebevraždu nacistický zločinec a antisemita Heinrich Himmler. Velitel nechvalně známých jednotek SS a šéf gestapa prokousl na útěku kyanidovou kapsli.
Konec dubna 1945. Dolní Sasko, jihozápadně od města Bergen. Osvobozený koncentrační tábor. Jarní vánek roznáší vůni pryskyřice z borových lesů, která se mísí s puchem rozkládajícího se masa tisíců mrtvých.
Před 75 lety, 15. dubna 1945, Britové osvobodili koncentrační tábor Bergen-Belsen. Tak nějak se to píše. Jak ale rozumět výrazu „osvobodili“? Otevřeli bránu, rozbili řetězy, přeřezali provazy a zajatci, vězňové a rukojmí zase vydechli a vrhli se zachráncům do náruče?
Příběh rodiny v sobě mám hluboko zapsaný. Rodiče ztratili příbuzné během holocaustu a ocitli se sami. Strana pro ně byla matkou. Měli v tom investované své životy, líčí terapeutka Anna Fodorová, dcera spisovatelky Lenky Reinerové. V rodinách, kde jsou traumata, je často ticho. Celý život jsem v sobě nesla smutek a myslela si, že na něj nemám právo, říká autorka knihy Moje první terapie.
Ve washingtonském muzeu holocaustu si návštěvníci mohou prohlédnout unikátní dopis. Je to česky psaný list na rozloučenou z roku 1944, který v Osvětimi poslala manželovi Vilma Grünwaldová jen pár okamžiků předtím, než ji spolu s jejím šestnáctiletým synem nacisté zplynovali. Dopis se díky německému dozorci dostal do správných rukou. Manžel Grünwaldové hrůzy vyhlazovacího tábora přežil.
Izraelská armáda zveřejnila video, na kterém účinkuje přeživší holokaustu, 89 Lila a její vnuk, armádní pilot. Klip nastíní životní příběh ženy, která za války málem přišla o život. Dnes bydlí v Izraeli a cítí se bezpečně. I díky svému vnukovi.
Svět včetně Evropy se potýká nejen s novou vlnou antisemitismu, ale obecně s projevy nenávisti. Česko může jít v této oblasti příkladem, nemá tak zásadní problémy jako například Francie, řekl premiér Andrej Babiš. Dodal, že chce rozvíjet památník v pražských Bubnech, odkud odjížděly transporty Židů do koncentračních táborů.
Když Rudá armáda v lednu 1945 osvobodila vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau, na sovětské vojáky čekali vyhladovělí zoufalí vězni, kteří často jen o vlásek unikli smrti. V Osvětimi došlo také k největší jednorázové hromadné popravě československých občanů za druhé světové války. Nacisté tehdy pomocí plynu zabili 3792 lidí. Událost se stala v noci z 8. na 9. března 1944, tedy přesně před 80 lety.
Státní muzeum Auschwitz-Birkenau, které stojí na místě někdejšího komplexu nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů, varuje čtenáře před bestsellerovou knihou irského spisovatele Johna Boynea nazvanou Chlapec v pruhovaném pyžamu. Podle eseje, který instituce doporučila, by se dílu měl vyhnout "každý, kdo studuje nebo učí dějiny holokaustu".
Některé knihy mají být stále na trhu. Sice to nejsou trháky, na jejich novém vydání nakladatelství nic nevydělá, přesto je dobře, že po nich čtenář může kdykoliv sáhnout.
Luxusní španělská módní značka Loewe se musela omluvit za soupravu košile a kalhot, která podle kritických hlasů připomínala uniformu vězňů v koncentračních táborech. Kostým přitom neměl odkazovat na holokaust a jeho návrháři se inspirovali spíš tvorbou designéra Williama De Morgana.
Nový seriál Netflixu mapuje, za jakých okolností byl John Demjanjuk stíhán za zločiny nacistického sadisty Ivana Hrozného v Treblince a proč byl nakonec odsouzen teprve před deseti lety s argumentem, že i obyčejní pěšáci představovali klíčový nástroj k vykonání genocidy.
