Památníků připomínajících zločiny německého národa je v samém centru Berlína hned několik. Vyrovnávání se s vlastní temnou minulostí tvoří neoddělitelnou součást identity osmdesátimilionové země. Bezpečně vyloučené z ní ale po dlouhá desetiletí zůstávaly vzpomínky na zlo napáchané německými kolonisty v Africe, zejména v dnešní Namibii. Teď se Berlín za první genocidu 20. století rozhodl omluvit.
Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT) v úterý s konečnou platností potvrdil bývalému veliteli bosenskosrbské armády Ratku Mladičovi doživotní trest za genocidu spojenou se srebrenickým masakrem a další zločiny spáchané za války v Bosně v letech 1992 až 1995.
Americký prezident Joe Biden v sobotu formálně uznal za genocidu systematické zabíjení a deportace stovek tisíc Arménů, páchané vojáky Osmanské říše během první světové války. Informovala o tom agentura AP. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan uvedl, že odmítá politizaci debaty kolem Arménů třetími stranami, podle ministra zahraničí Turecko uznání masakrů vůči Arménům za genocidu odmítá.
Stručné dějiny vyhlazování se jmenuje dokumentární seriál HBO, který nabízí obrazově podmanivou výpravu časem do nejtemnějších období lidstva. Scenárista, režisér a průvodce v jedné osobě Raoul Peck se snaží o sugestivní pohled na utváření a skrývání historie a zkoumá vykořisťovatelské i genocidní stránky kolonialismu.
Žádné převýchovné tábory, bezpečnostní kamery na sloupech a policejní kontroly. Místo toho je v provincii Sin-ťiang krásná a rozmanitá krajina a mezi lidmi různého etnického původu panují harmonické vztahy, tvrdí nový čínský film. Podle odborníků přitom v této oblasti ve skutečnosti dochází k mučení a genocidě muslimské menšiny Ujgurů.
Letos v lednu Spojené státy zakázaly dovoz bavlny ze Sin-ťiangu, čínské provincie, ve které jsou převýchovné tábory pro Ujgury. Vláda v Pekingu měla poté hned jasno, kdo je viníkem. Německý odborník Adrian Zenz, který zacházení s muslimskou menšinou často popisuje.
První genocida dvacátého století, první masové vyvražďování lidí kvůli jejich původu. V letech 1915 až 1922 se Arméni stali v Osmanské říši obětí organizovaného násilí. Ze dvou milionů jich přežilo jen 500 tisíc. Tragédii připomínají památník a muzeum arménské genocidy v Jerevanu. Podívejte se tam prostřednictvím reportéra Aktuálně.cz a jeho fotografií.
Během devíti měsíců, které strávila Ujgurka Tursunay Ziawudunová v převýchovném táboře v Číně, si všimla jedné praktiky, jež se každou noc opakovala. Muži v uniformách nebo oblecích přišli s rouškami na obličeji do ženských cel, kde na několik z nich ukázali. "Vybrané" ženy s nimi poté opustily celu. Některé se už nevrátily.
Peking rozdíl celkem nepokrytě líčí jako taktické vítězství v bitvě se Spojenými státy. Oslavil je zátahem na hongkongské demokraty.
“Střílejte na všechno, co uvidíte a uslyšíte.” Tak zněl podle jednoho vojína rozkaz jeho jednotce. Byl konec srpna roku 2017 a myanmarská armáda vpadla do vesnic na západě země, které obývali Rohingové. Více než 700 tisíc příslušníků této muslimské menšiny následně uprchlo do Bangladéše. Přinášeli svědectví o vypalování vesnic, vraždění a znásilňování. Nyní promluvili i někteří vojáci.
Bývalý velitel súdánských milicí, jež se podílely na genocidě v Dárfúru, poprvé stanul před Mezinárodním trestním soudem v Haagu. Alí Muhammad Alí Abdar Rahmán, který je obviněn z více než 50 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, byl k soudu převezen minulý týden po svém zatčení ve Středoafrické republice. Před soudcem vznesená obvinění označil za "lživá", uvedla agentura AP.
Na počátku roku 2015 porodila Élida de Oliveirová ve městě Dourados na jihu Brazílie chlapce. O týden později svobodnou matku zastavila místní zdravotnice a objednala ji i s dítětem na kontrolu na poliklinice. Když tam indiánka přišla, sedla si do čekárny, zatímco jejího syna vážili a očkovali. Nebo si to alespoň myslela. Po dlouhém čekání zjistila, že jejího osmidenního syna úřady odvezly.
Mezinárodní soudní dvůr OSN by neměl dále projednávat obžalobu Barmy z genocidy etnika Rohingů. Ve čtvrtek to v Haagu na závěr třídenního stání k tomuto případu prohlásila barmská vůdkyně Do Aun Schan Su Ťij. Záležitost podle ní spadá do pravomoci vojenských soudů v Barmě.
Soně Cywink bylo 31 let, když její zkrvavené tělo našli pohozené v parku nedaleko kanadské strany Erijského jezera. Byl 30. srpen 1994. Nyní, o čtvrt století později, se o vraždě mladé ženy z indiánského kmene neví o nic víc než tehdy.
Památku stovek tisíc obětí romského holokaustu si v těchto dnech připomínají lidé v mnoha zemích. Tragická pouť části osvětimských Romů se završila před 77 lety - v noci z 2. na 3. srpna 1944, kdy tam bylo zavražděno 2897 Romů ze 14 zemí. Šlo o staré a nemocné, ženy a děti.
"Cílem muslimů je převzít celou naši zem a všechno, čeho si ceníme. Pomyslete na to, co bývaly buddhistické země: Afghánistán, Pákistán, Kašmír, Indonésie. Všechny byly zničeny islámem," stýská si opat buddhistického kláštera ve městě Gintota na jihu Srí Lanky. V zemi, kde buddhisté tvoří naprostou většinu obyvatel, ukazuje toto tradičně mírumilovné náboženství svoji druhou tvář. Stoupenci nacionalismu věří, že jejich víra je v ohrožení. A největším nepřítelem je islám.
Až tři miliony lidí z jedenáctimilionové populace Ujgurů, muslimů žijících v západočínské provincii Sin-ťiang, by mohly z vůle Pekingu skončit v převýchovných táborech. Podle bojovnice za práva Ujgurů Rushan Abbasové není důvodem jen jejich náboženství, ale také přírodní bohatství a strategické umístění provincie, přes kterou chce čínský prezident Si Ťin-pching vést novou Hedvábnou stezku. "Západní státy musí porozumět tomu, co je v sázce, když se zapojí do Pásu a stezky: genocida, životy a budoucnost více než 11 milionů lidí," řekla v rozhovoru pro Aktuálně.cz jednapadesátiletá Ujgurka, která již třicet let žije ve Spojených státech.
Dodnes se stydí za to, že svět v roce 1994 osobně neinformoval o krvavé genocidě ve Rwandě, přestože mohl. O dva roky později se novinář Allan Thompson v tomto středoafrickém státě poprvé setkal s mrtvolami mimo krematorium. Těla obětí byla naházená na hromadě, viděl jim dovnitř rozbitých lebek. V zemi, která si v těchto dnech připomíná 25 let od vyvraždění téměř milionu svých obyvatel, je nyní podvacáté. V rozhovoru pro deník Aktuálně.cz hovoří o tom, jak se mu podařilo alespoň částečně některým obětem vrátit duši. A zmiňuje i tehdejší selhání médií, která se podle něj dostatečně nepoučila.
Genocida ve středoafrické Rwandě trvala 100 dní a podle některých zdrojů si vyžádala až milion obětí. Průměrně tak každý den zemřelo nejvíce lidí ze všech násilných činů v historii. Brutální události vypukly před 30 lety 6. dubna 1994 a skončily 18. července a doprovázela zdráhavá reakce OSN.
