Jaké jsou příběhy nadgeneračních písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Jo, to jsem ještě žil, Dotýkat se hvězd a dalších? U příležitosti svých devadesátin, které slaví 1. října, textař, skladatel, literát, herec a semaforský principál Suchý v rozhovoru vypravuje o pěti písních a jednom neúspěchu na prknech Národního divadla. 31. října jej čeká recitál v Rudolfinu pro festival Struny podzimu.
Isabella Vošmiková v polovině 80. let opouštěla komunistické Československo s jedním kufrem, do kterého si sbalila několik triček a dva páry džínů. Maminka jí říkala, že to bude jen výlet za strýčkem do Kanady. Nakonec se do Prahy už nikdy natrvalo nevrátila a místo toho uspěla jako fotografka hollywoodských hvězd. Před objektivem jí pózovali Kiefer Sutherland, Scarlett Johanssonová i Colin Firth.
Položením věnce za padlé a slavnostním shromážděním u Národního památníku na Vítkově vyvrcholil průvod u příležitosti 100 let od založení Československé obce legionářské. Do akce, která začala v sobotu dopoledne na pražském Václavském náměstí, se zapojilo několik stovek lidí.
Filmové drama, které právě vzniká a v němž hrají Martin Hofmann, Ondřej Vetchý či Michal Dlouhý, odkrývá motivy čs. legionářů v Rusku, proč do legií vstupovali, i když je znovu pohltila válečná vřava, co je drželo při životě v nekonečné Sibiři či proč nepřišli o rozum ani při nevídaných krutostech bolševiků. I o tom je mimochodem VI. manifestační sjezd legií se sobotním pochodem Prahou.
Přesně před padesáti lety opustila první lahev nápoje Coca-Cola výrobní linku národního podniku Fruta v Brně. Československo se tehdy stalo čtvrtou zemí socialistického tábora, kde se limonáda vyráběla. I přes domácí výrobu ale zůstal nápoj až do konce komunistického režimu exkluzivním výrobkem, který nebyl vždy běžně k dostání. Podívejte se, jak výroba Coca-Coly v Československu vypadala.
Okupace Československa v srpnu 1968 změnila osud milionů lidí. Ti, kteří se nepodvolili a nechtěli skončit ve vězení, odešli do emigrace, nebo k ní byli donuceni. Jak se žilo těm, kteří žili na druhé straně železné opony? Deník Aktuálně.cz přináší poslední ze tří příběhů těch, kteří se navzdory nátlaku rozhodli jít vlastní cestou.
Okupace Československa v srpnu 1968 změnila osud milionů lidí. Ti, kteří se nepodvolili a nechtěli skončit ve vězení, odešli do emigrace, nebo k ní byli donuceni. Jak se žilo těm, kteří žili na druhé straně železné opony? Deník Aktuálně.cz přináší druhý ze tří příběhů těch, kteří se navzdory nátlaku rozhodli jít vlastní cestou.
"Přesně o půlnoci 21. srpna 1968 jsem překročil hranici Československa. Jako podle švýcarských hodinek," vzpomíná polský podplukovník ve výslužbě Henryk Wrona. Tehdy jel v čele 11. tankové divize a hranici v Lubawce překročil při invazi pěti armád států Varšavské smlouvy jako první polský tankista. Projekt Paměť národa přináší spolu s Aktuálně.cz svědectví tehdejších polských vojáků.
Od 21. srpna až do začátku listopadu 1968 okupovalo Československo 28 tisíc polských vojáků. S tímto počtem se Poláci dostali hned na druhé místo jednotek Varšavské smlouvy - sovětských vojáků tehdy do Československa vkročilo až 350 tisíc. O polské účasti svědčí unikátní dobové fotografie polských vojenských pamětníků i archivní dokumenty.
Okupace Československa v srpnu 1968 změnila osud milionů lidí. Ti, kteří se nepodvolili a nechtěli skončit ve vězení, odešli do emigrace, nebo k ní byli donuceni. Jak se žilo těm, kteří žili na druhé straně železné opony? Deník Aktuálně.cz přináší první ze tří příběhů těch, kteří se navzdory nátlaku rozhodli jít vlastní cestou.
Nikola Šuhaj je na Zakarpatské Ukrajině dodnes považován za národního hrdinu, ale také za zločince a vraha. Každopádně se díky knize Ivana Olbrachta stal legendou. Vůdce zbojníků byl zabit 16. srpna 1921. Vydejte se do míst, která jsou s ním bytostně spojena, do jeho rodné vesnice Koločava v bývalé Podkarpatské Rusi, která byla do roku 1939 součástí Československa.
Z nového románu Petra Stančíka budou nejspíš historici nadskakovat, ale ti, kdo ho přečtou jako literaturu, se mohou vrcholně bavit.
Po asfaltovém plácku u Křižíkových pavilonů na pražském Výstavišti se prohání historický traktor Svoboda. Tedy, prohání - jede rychlostí chůze. Na výstavě Veteran Mania, na které je do 5. září k vidění na 120 motocyklů, přibyl ještě jeden exponát. Téměř 80 let starý traktor Svoboda DK12, se kterým se majitel sbírky Radek Uhlíř chystá v polovině září na neoficiální mistrovství světa traktorů.
Okupace v noci z 20. na 21. srpna 1968 většinu československé společnosti zaskočila. Mezi oblíbené mýty patří tvrzení, že vpád vojsk Varšavské smlouvy byl v zásadě nečekaný. Jenže doufat není totéž co vědět. Hrozba intervence nad republikou visela už od jara. A s postupujícím časem jen sílila.
Laterna magika byla nejznámějším vynálezem, na kterém se podílel, i když zdaleka ne jediným. Světoznámý scénograf Josef Svoboda se narodil před 101 lety. S ročním zpožděním způsobeným pandemií původně kulaté výročí připomíná velká výstava v kutnohorské Galerii Středočeského kraje.
Opilý ruský voják přijde do baru. Tak nezačíná vtip, touto scénou nabírá na obrátkách ambiciózní filmový debut Okupace. V něm se divadelní bar stává stísněným metaforickým prostorem, do něhož se vejde celý český národ se svými chybami a stesky.
"Je až neuvěřitelné, jaké obtíže volyňští Češi zvládli, co vše vybudovali a že je nezlomil německý nacismus, ukrajinský nacionalismus ani komunismus. Ze všech hrozných ran se vždy vykřesali. Nikdy se nevzdávali a drželi při sobě," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz historička Dagmar Martinková. I o tom je její nová kniha Na pozvání cara. V Česku dnes žije minimálně 300 tisíc potomků volyňských Čechů.
V červnu 1941 se na severu Nizozemska zřítil bombardér československých letců RAF. Z šesti mladých můžu přežil jediný. Nizozemská vláda nyní uvolnila peníze na vyzvednutí ostatků i vraku stroje z druhé světové války. Pětice Čechoslováků tak patrně bude moct být oficiálně pohřbena.
Autobiografie Karla Gotta nazvaná Má cesta za štěstím, která vyšla minulý týden, obsahuje řadu docela významných momentů pro českou popkulturu a její historii. Stojí za to zrekapitulovat pětici míst, v nichž se vzpomínky Zlatého slavíka rozcházejí se spolehlivými prameny, cosi zamlčují nebo připomínají sklon hvězdy tak trochu si vymýšlet vlastní identitu.
Když byl Milan Lasica jako student dramaturgie bratislavské Vysoké školy múzických umění na zájezdu do Prahy, divadlo ABC hrálo slavnou Těžkou Barboru s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem. První večer pobytu zašel mladík právě tam – a pak prý na Těžkou Barboru chodil až do odjezdu každý den, v sobotu dokonce dvakrát.
