Knižní paměti Baracka Obamy z prvních tří let v Bílém domě nejsou jen záznamem doby, kdy byl ve funkci, ale zároveň svého druhu i popisem aktuálního dění. Joe BIden má navíc dobré důvody se obávat, že obsahují i předpověď, co ho do roka a do dne čeká.
Volby vyhrál Trump, lednový útok na Kongres byl diverzní akcí FBI, ženy v Mississippi jsou v mateřství zabezpečené, spokojené... Ve své svaté válce proti progresivní levici ztratili lidé z opačného názorového pólu soudnost a zrazují své hodnoty. Kdo vystoupí ze zákrytu, je vyobcován.
Zastánci Druhého dodatku americké Ústavy považují právo na nošení zbraně za absolutní. A je z nich cítit přesvědčení, že použít ji vyžaduje odvahu, kterou nepostrádají. Jenže zahnán do kouta může nakonec stisknout spoušť úplně každý. I vyplašený sedmnáctiletý kluk s dětskou tváří.
Před rokem se demokratický kandidát stal prezidentem, protože Američané už nechtěli Donalda Trumpa. Když společný nepřítel zmizel, měl nový šéf Bílého domu naplnit dvě přislíbená očekávání. Být zkušenou, normální hlavou státu. A porazit covid. Ani v jednom bodě zatím nepřesvědčil.
Virální slogan Let's Go Brandon, který republikáni považují za chytré vyjádření odporu proti současnému prezidentovi, není nevinný ani neškodný. Jde o další projev znesvářené, nemocné společnosti - nepřátelsky, urážlivě vztyčený prostředníček nejen směrem k Bidenovi, ale i k jeho voličům.
Kulturní témata, která dnes tvoří velkou část demokratické agendy, odrazují od strany prezidenta Joea Bidena i její dosavadní příznivce. Pro republikány naopak představují příležitost, jak do budoucna demokratům "ukrást" část jejich pevného jádra. Například Hispánce a Afroameričany.
Vždy platilo, že zahraniční politika USA bývá silně podmiňována zájmy na vnitropolitickém bojišti. V klimatické agendě je ale americké kyvadlo extrémně rozhoupané. Tam a zase zpět. Demokrata vystřídá v Bílém domě republikán a vše je jinak.
Před dvaceti lety popsal novinář David Brooks nastupující zaoceánský establishment jako třídu, s níž Spojené státy čeká nový zlatý věk. Věřil, že bobos, jak vzdělané elity nové informační doby nazval, potáhnou vzhůru celou společnost. Ale bobos místo toho Ameriku rozdělili. Na ty úspěšné a vlivné, a na ty neviditelné, strádající. Pak přišel Trump.
Řeči o systémovém rasismu v americké společnosti nebo volání po definancování policie odrazují demokratům středové voliče. Průzkumy ukazují, že pro stranu by bylo lepší tato témata nechat u ledu. Její progresivistické křídlo ovšem tvrdí, že nemůže zradit své přesvědčení ani své voliče.
Spojené státy procházejí krizí. Ne-li rovnou krizí svého politického systému, pak určitě krizí sebedůvěry. Mladí Američané si už nemyslí, že jejich země je výjimečná. Jde o tektonický pohyb, zatím ale nevíme, co bude jeho výsledkem.
Američtí demokraté vedou těžký boj. Progresivisté z jejich řad jsou přesvědčeni, že přišel čas na přechod k evropskému modelu sociálního státu. Střed strany se naopak obává, že USA na to nejsou připraveny, a možná nikdy nebudou. Hle, dva pohledy na současnost a především budoucnost Spojených států.
Pro zákaz cestování občanů Schengenu do Spojených států už nejsou žádné zdravotní důvody. Přesto stopka může trvat další rok - až do kongresových voleb naplánovaných na listopad 2022. Biden a demokraté se bojí republikánské palby, že ohrožují bezpečí Američanů. USA zůstanou zavřené.
Pro dvacetileté Američany není 9/11 živou pamětí, ale historií. Dopady toho tragického dne vnímají, ale nejsou jím zatíženi. Na rozdíl od rodičů nejsou myšlenkově a názorově uzavřeni ve svých vězeních. Lepší budoucnost Ameriky je už jen na nich.
Z pohledu na zaoceánskou politiku bolí oči. Prezident Biden si pochvaluje, jak skvěle to v Afghánistánu zvládl. Pro Trumpa a jeho republikánskou skvadru je všechno zlé dobré. Spojené státy se ale naštěstí mohou opřít o svoji občanskou společnost. O obyčejné lidi. V tom je jejich naděje a síla.
Když Biden odůvodňoval odchod z Afghánistánu, uvedl, že tahle válka už nemá pro Američany ospravedlnění, že nestojí za jediný další život amerického vojáka. A také uvedl, že základních cílů bylo dosaženo, že Afghánistán už není zázemím teroristů. Teď ale teroristé v Afghánistánu zabili třináct Američanů.
Je to zahanbující, šokující prohra, která poznamená hodnocení celé dvacetileté války. Stalo se vše, o čem americký prezident tvrdil, že se určitě nestane. Teď sčítá politické ztráty.
Jak symbolické. Americký odchod z Afghánistánu se kryje s 20. výročím teroristického útoku al-Káidy na USA. Samo o sobě by to nevadilo. Ale v kombinaci s tím, že šéf Bílého domu podcenil, jak rychle bude situace v Afghánistánu degradovat, působí jeho rozhodnutí jako velká chyba.
V demokratické straně progresivní levice většinovou podporu nemá. Má ale vydírací potenciál v Kongresu. Když prezident nepřistoupí na její požadavky, může držet v šachu jeho agendu. Demokraté za to pak mohou zaplatit už příští rok ve volbách.
Republikánská strana bezesporu zůstává stranou Donalda Trumpa. Rozšířil její základnu, loni dostal o 11 milionů hlasů více než ve volbách 2016. A kdyby teď kandidoval, dostal by je znovu, nebo ještě více. Ale jeho vliv a reálná politická síla mohou erodovat rychleji, než on sám věří.
Pomůže-li teď americký prezident lidem Kuby, pomůže i sobě a Spojeným státům. Mnohokrát už řečnil o tom, že v konkurenci s autokratickými režimy musí Západ prokázat svoji životaschopnost a sílu. Teď má příležitost, aby k tomu výrazně, konkrétně přispěl.
