Tady máte střelný prach, tady sirky, takhle se škrtá. Ale zvládnout to musíte sami, já si ještě musím něco zařídit. Donald Trump útok na Kongres neodpálil. Ale zodpovědný za něj je zcela jistě.
Spolustraníci se snaží separovat exprezidentovu politiku od jeho toxické osobnosti. To první by brali, to druhé je děsí. Lze ale vůbec jedno od druhého oddělit? Odpověď je klíčem k budoucnosti Republikánské strany i Spojených států.
Demokrat vyhrál volby, republikáni mohou těžko čekat, že se bude chovat, jako by to byla remíza. Pod Donaldem Trumpem sami potvrdili, že takhle to dnes ve Státech rozhodně nefunguje.
Vážený pane prezidente, předkládáme Vám situační informaci o zahraniční politice České republiky. Z pohledu USA vidíme v Česku tři problémy. 1) Rozlomení zahraniční politiky mezi vládu a prezidenta. 2) Alibistický populismus premiéra. 3) Východní orientaci prezidenta na Rusko a Čínu.
Škodolibý výsměch, který po událostech na washingtonském Kapitolu zazněl z Pekingu, Moskvy nebo Teheránu, je bolestný. Pokud se tohle děje v USA, může se to stát kdekoli. Na místě ale není rezignace. Stojí za to přijmout výzvu nové americké administrativy ke společné obraně demokracie.
Když se teď dosluhující prezident podívá do zrcadla, spatři slovo lúzr. A to hned třikrát. Jednou za ztracený Bílý dům, jednou za Senát, jednou za pád z podstavce nedotknutelného lídra sil až nadlidských.
Progresivní demokraté ignorují výsledky letošních voleb. Američané sice odmítli Trumpa, ale mandát k budování společnosti rozdělené podle "identit" jim nedali. Voliči by naopak chtěli pojistku proti tomuto úprku do lepších zítřků.
Výběrem čtyřhvězdičkového armádního generála Lloyda Austina do čela ministerstva obrany Joe Biden vzkazuje, že chce mít „klid na práci“. Na práci doma, na potlačení pandemie a na pomoc ekonomice.
Lúzr je jen lúzr, za ukradené volby se ale lze pomstít. Trump nikdy nepřipustí porážku, i kdyby měl zničit americký demokratický systém. Naštěstí se mezi republikány najdou odpadlíci, kteří mu to nedovolí.
S Bidenem se do Spojených států vrací čitelná a předvídatelná zahraniční politika. Ale kdyby jen opakoval, co už jednou předvedl, mohlo by to pak vést i k návratu příštího Trumpa.
Dočasný klid zbraní uvnitř demokratické strany, kdy vše bylo podřízeno porážce Trumpa, skončil. Nově zvolený prezident Joe Biden bude pod tlakem progresivní levice, které narostlo sebevědomí a která nabírá na síle.
Pokud byly samotné prezidentské volby s rekordně vysokou účastí oslavou demokracie, Trumpův odpor přijmout výsledek by mohl být její destrukcí. Republikáni by měli říct svému prezidentovi, že je čas odejít.
Za Bidena se věci, které by chtěl spravit, nezlepší. Biden nebude léčitel, "jen" normální prezident. Nic méně, nic více, ale i to může být v současné Americe, v jejímž čele stál čtyři roky Donald Trump, úspěch.
Voliči Donalda Trumpa hlasují PRO svého prezidenta. Pro demokraty je jejich kandidát Joe Biden nástrojem, jak Trumpa zastavit. Hlasují PROTI. V Americe ovšem ani jedna strana netuší, co jí osud nadělí.
Letošní prezidentské volby se pro většinu Američanů tak trochu podobají pandemii koronaviru. V tom, že místo naděje, nebo dokonce víry, že bude lépe, jsou zdrojem nejistoty a strachu.
Američané mají za to, že jejich volební proces je jeden z nejrovnějších, nejspravedlivějších na světě. Letošní prezidentské volby je ale mohou nepříjemně překvapit.
Podle šéfa Bílého domu bylo božím požehnáním, že se nakazil covidem-19. Jakou to má logiku? Žádnou, jen tu Trumpovu. Sebestřednou, narcistní.
Televizní debata prezidentských kandidátů byla skličující podívanou. Kvůli oběma. Trump byl zcela sám sebou. Biden vyvolal závan nejistoty, zda by s ním do Bílého domu nepřišla tvrdá pomsta demokratů.
Obsazení uvolněného místa v Nejvyšším soudu USA vše přebíjí. I epidemie koronaviru je pro Trumpa a jeho příznivce už jen "šumem na pozadí".
"Doufejte v nejlepší, připravte se na nejhorší a nebuďte překvapeni ničím mezi tím." Prezidentské volby a mírové předání moci "Made in USA 2020".
