Pušky, automaty a pistole nepředstavují atribut svobody, ale past. Do Spojených států stále přicházejí lidé, aby se uplatnili, našli své štěstí. Ne aby umřeli rukou střelců, kteří si opatřili útočné zbraně tak snadno, jako by to byly neškodné dětské hračky.
Střelba v Buffalu opět připomněla, jak potlučené dnes Spojené státy jsou. Ale nelžou si, nemlčí o tom. Své potíže naopak probírají tak hlasitě, až ozvěna někdy zveličuje jejich zdroj. A přehlušuje podstatu: zaoceánská demokracie není statická, má potenciál sebenápravy.
Složité dilema, v němž svou roli hraje kultura, osobní svoboda, morálka i víra, se v USA stalo nástrojem ryze účelového politického boje. Je to bitva nesmiřitelných extrémů, v níž širší středový postoj ztrácí váhu. Ke škodě úplně všech.
Putinova válka proti svobodné Ukrajině nám připomněla, proč jsme před čtvrt stoletím měli jasno, že musíme být v NATO. Vláda Petra Fialy teď českou zahraniční politiku vrací na tento čitelný základ. Nechceme-li být znovu možnou kořistí Ruska, musíme být aktivním spolutvůrcem světa Západu.
Už nejbližší měsíce ukážou, jakou politickou silou nyní americký exprezident disponuje - zda mu republikánská základna stále visí na rtech. Pokud ano, byla by to pro Kyjev hodně špatná zpráva. Vůči Putinovi je Trump shovívavý a válku na Ukrajině nepovažuje za věc, v které by se USA měly angažovat.
Debata o americké základně ukázala, že jsme nepoučitelní. Pro populistu Babiše by byla větším nebezpečím noha amerického vojáka na české půdě, než jsou Putinovy válečné rakety, které křižují nebe nad Ukrajinou jen několik set kilometrů od našich hranic.
Ukrajina se nesmírně statečně brání, okolnosti ale bohužel nestojí na kyjevské straně. Kremlu hraje do karet rozštěpení Ameriky. Největší naději mu ovšem poskytují Evropané, stále ochotní přispívat na financování jeho agrese.
Když Kreml přepadl Ukrajinu, dali Američané najevo své odhodlání zvýšit výdaje na obranu. Příští měsíce, během kterých bude Praha předsedat unii, nabízejí Čechům jedinečnou příležitost jménem celého klubu potvrdit, že také Evropané mají vůli své principy a hodnoty bránit.
Ukrajině jde doslova o život, Západu o budoucnost. U Kyjeva se podle Madeleine Albrightové rozhoduje, zda budeme žít "ve světě vlády zákona, nebo ve světě bez odpovědnosti k jakýmkoli pravidlům".
Když teď Američané hledí na Ukrajince, vidí v nich sebe. Putin jim nenahání strach, ale vyvolává pohrdání, vzdor a zlobu. Už pochopili, co je zač a co vše je v sázce.
Angažmá Spojených států v současném střetu s Ruskem nemusí být - ani v intenzitě, ani svým trváním - automaticky opakováním toho, co si pamatujeme z časů studené války. Evropa si musí zaplatit kurs sebeobrany, jiná možnost není.
Ruský prezident je obchodník se zlem, se strachem. Nenechme se tím ochromit. Když bezohlednému, brutálnímu vůdci vyhodíte z jeho karet tohle eso, dříve či později prohraje celou svoji věc.
Letošní výběr kongresmanů a guvernérů otestuje, kam se ubírá Republikánská strana. Pokud se potvrdí, že ji stále ovládá Donald Trump, můžeme od Spojených států do budoucna očekávat, že se budou starat stále více hlavně samy o sebe. V přetlačování Evropy s Ruskem by Washington programově zůstal mimo hru.
Joe Biden, který se dosud jevil jako slabý prezident, v pravý čas překvapil v dobrém. Cena, kterou by Putin zaplatil za útok na Ukrajinu, by byla přičiněním současné hlavy Spojených států o dost vyšší, než s jakou ruský prezident původně kalkuloval. Svého amerického protivníka podcenil.
Americký prezident hodlá splnit svůj slib, že do nejdůležitějšího tribunálu USA uvede historicky první černošku. Demokraté mluví o kroku na cestě ke spravedlnosti. Republikáni vidí protiústavní upřednostňování barvy kůže před kvalifikací. A v pasti tohoto nezdravého politického rozštěpení uvízlo i samo právo.
Současný šéf Bílého domu nejen nepůsobí jako lídr, on jím není. A to Američané neodpouštějí. Je to možná až podprahové, ale je to důvod, proč na otázku, jak hodnotíte prezidenta, zavrtí nerozhodně hlavou a pak ukážou palcem dolů.
Chce-li Joe Biden "vrátit diplomacii do centra americké zahraniční politiky", mohl by začít třeba tím, že urychleně obsadí velvyslanecké posty na amerických ambasádách. V Praze ale zatím neznáme ani jméno kandidáta, který by mohl dorazit.
Strana má teď nový test loajality. Věříš, že našemu velkému prezidentovi Donaldu Trumpovi ukradli volby? Jsi náš! Nevěříš? Táhni, zrádce!
Spojeným státům dnes dělá těžkou hlavu Čína. Rusko se sice stále umísťuje na druhé příčce, ale těch 14 procent Američanů, kteří se Ruska bojí, to musí být pro Vladimira Putina potupa. Tak hrozně se snaží být silný a ukrutný, a tak málo lidí mu to věří.
Novináři nesmějí být k současnému prezidentovi shovívavější jen proto, že jeho předchůdce byl a je nebezpečný populista. Publikum pozná, když mu média něco tají. A nikdy jim to neodpustí.
