Česká televize odvysílá nový slovenský televizní film o Alexandru Dubčekovi. Tvůrci jej nevykreslují jako aparátníka, jenž se v Moskvě „podělal hrůzou“, jak letos naznačil prezident Miloš Zeman.
Čtyřiadvacetiletý Antonín Chloupek by 21. srpna 1968 normálně vyrazil do práce v tiskárně na Smíchově. Jakmile si však brzy ráno pustil rádio a uslyšel hlášení o sovětské okupaci, popadl fotoaparát a raději vyrazil do města. Nafotil řadu snímků, ale jeden mu zvlášť utkvěl v paměti. Zraněná dívka před budovou rozhlasu. Nyní se obrátil na Aktuálně.cz s prosbou: Nepozná ji někdo? Ví někdo, jaké byly její další osudy?
Těžko říct, co si vlastně v srpnu každý rok připomínáme, třeba si jen libujeme v té nespravedlnosti. Možná vzpomínáme na konec jednoho velkého snu.
Po roce 1968 nám nic nezbylo, v době normalizace jsme zapřeli vše, v co se tenkrát věřilo, po nástupu Husáka to byl sešup, ze dne na den. Tak, jako bylo jaro plné euforie, podzim byl děsně depresivní. Čekali jsme na gesto, ale Dubček nenašel odvahu a nepráskl dveřmi, bylo to podvolení, naši komunisté nesplnili svoji historickou úlohu a už se to nikdy nedalo napravit, říká Petr Pithart, bývalý premiér a signatář Charty 77. Dodávál, že o emigraci neuvažoval ani vteřinu, přestože měl v roce 1969 tu možnost, nesl prý za situaci doma kus odpovědnosti.
Před 56 lety vtrhli do Československa vojáci pěti armád zemí Varšavské smlouvy. Připomeňte si tehdejší události očima pamětníků, unikátními fotografiemi a videi ve speciálu Aktuálně.cz, který jsme připravili před šesti lety k 50. výročí invaze.
Redakce Aktuálně.cz v květnu spolu s Národním filmovým archivem pátrala po autorovi amatérského film z roku 1968, na kterém je zachycená rodinná dovolená a následná srpnová invaze vojsk zemí Varšavské smlouvy. Ozval se pan Karel Karásek, kterému v té době bylo 16 let a na záběrech se poznal.
Na 21. srpen 1968 má Helena Šeflová, rodačka z Horní Řasnice na Liberecku, nesmazatelnou vzpomínku. Osudný den jim totiž jeden z ruských tanků, mířících do Liberce, projel domem, zbořil kuchyň a strhnul strop. "V kuchyni seděl otec a popíjel kávu. Jako zázrakem stačil vyběhnout. Tank přejel gauč, promáčkl televizi a hlaveň čouhala nad obrazovkou do zahrady," líčí dramatické chvíle dnes 69letá pamětnice.
Filip v nedávném rozhovoru pro britský The Guardian tvrdil, že historie roku 1968 je "ze sta procent zfalšována" a že je založena na protiruských postojích.
Osudy 1968: Exkluzivní série rozhovorů s pamětníky událostí srpnové okupace. Sledujte už od soboty denně na DVTV.
Průběh okupace v roce 1968 zachycují dobové fotografie na 12 panelech, které byly instalovány na Horním náměstí v centru Olomouce. Výstava nazvaná Sedm olomouckých dnů roku 1968 čítá šest desítek autentických fotografií, které uspořádal historik Miloslav Čermák. Na Horním náměstí bude k vidění do 21. srpna.
Premiér Andrej Babiš poprvé podrobněji zareagoval na tvrzení předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který se snaží omlouvat ruský podíl na okupaci Československa v srpnu 1968.
Její život by vydal na hollywoodský příběh. V 60. letech se jako dvacetiletá stala šťastnou náhodou zpěvačkou s nezaměnitelným hlasem a sex-appealem. Pár let po příchodu vojsk Varšavské smlouvy však byla kvůli nastrčené pornofotce vyloučena z veřejného života a prožila hlubokou osobní krizi. Roky pak pracovala jako referentka zásobování Výstavby sídlišť a hrdě se angažovala jako mluvčí Charty 77. Po letech útrap mohla koncem roku 1989 znovu zplna hrdla zazpívat davům na zaplněném Václavském náměstí Modlitbu pro Martu, skladbu, která byla speciálně napsána tři dny po osudovém 21. srpnu 1968. Přestože nerada vzpomíná, našla si chvíli na vyprávění o svém životě pro Aktuálně.cz
Setkáním fotografa Josefa Koudelky s hrdiny jeho fotek z roku 1968 vyvrcholil před čtyřmi lety ve Veletržním paláci projekt Aktuálně.cz, jehož cílem bylo najít lidi, jejichž tváře známe z legendárních záběrů. Padesát let po osudných srpnových událostech se jich podařilo najít několik. Chtěli jsme zaznamenat jejich příběhy, aby zůstaly zachovány i pro budoucí generace. Nyní si je můžete oživit.
Nešťastná dramaturgie dává vzkaz, že okupace je něco, co se sice stalo, ale všichni jsme to víceméně přežili a jede se dál.
Invazi vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 si Moskva i nadále vykládá lživě. Kvůli současnému návrhu zákona, který by okupujícím vojákům přiznal privilegia válečných veteránů, si prezident Miloš Zeman zavolal ruského velvyslance. Legislativa by de facto invazi do ČSSR uznala jako oprávněnou. Připomeňte si další mýty o okupaci, které šíří prokremelští historikové i novináři.
Devatenáctiletý americký student Paul Goldsmith dorazil do Československa 20. srpna 1968. Druhý den se on a jeho Nikon F ocitli uprostřed dějin. Na 50. výročí okupace Československa se do Prahy vrací, aby zde osobně zahájil dvě výstavy svých fotografií z tehdejších historických dnů.
Od tragické smrti mladého studenta Jana Palacha uplyne příští týden přesně 50 let. Příběh první ohnivé pochodně, varující v lednu 1969 sebeupálením před nástupem normalizace, připomíná i snímek režiséra Roberta Sedláčka nazvaný Jan Palach, který měl premiéru loni v srpnu. "Poprvé jsem točil film, který není postavený na tezích nebo dialozích, ale primárně na atmosféře. Na pocitech kluka, který je jedna velká záhada," prohlásil Sedláček loni v srpnu v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Pro velký ohlas vám interview znovu nabízíme.
Na 21. srpen 1968 rodina Bílkových z Horní Řasnice na Liberecku nikdy nezapomene. Okupaci pocítili "na vlastní kůži", do domu jim totiž vjel ruský tank a odkrojil kuchyň. O pár hodin dříve a pár kilometrů dále jiná ruská posádka nezvládla řízení obrněného vozidla a vjela do podloubí na náměstí v Liberci, Pod troskami zůstalo několik mrtvých a zraněných.
Nad těmi snímky místy až mrazí. Výkladní skříň obchodu s elektronikou, proděravěná kulkami. Lidé s transparentem "Zde sovětští vojáci zabili člověka, člena KSČ." Dům, do kterého najel tank. Vojáci v ulicích, oheň, kouř a výzvy k pasivní rezistenci proti okupantům. Čtenáři Aktuálně.cz zareagovali na výzvu a poslali úžasné dokumentární záběry, ukazující, jak oni sami viděli srpnové události.
Českoslovenští reformní komunisté se cítili být přáteli SSSR, říká historik a někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma. I proto podle něj důvěřovali, že poklidné provedení reforem Sověty k invazi nepřiměje.
