Nedávný skandál kolem článku ruského armádního webu Zvezda TV, který oslavoval sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968, není podle rusisty Štěpána Černouška ojedinělý. Kontroverzních článků a televizních dokumentů, vykládajících klíčové události 20. století ve stylu sovětské propagandy, je podle něj v současném Rusku daleko více. A Kreml je tiše podporuje.
Ruský armádní web: "Události roku 1968 ... ukázaly opravdové vlastence, skutečně odvážné, principiální lidi." Jedním z nich byl Miloš Zeman...
U sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Praze 6 se setkali komunističtí politici a aktivisté, dorazily i maršálovy vnučky. Na místě kritizovali úmysl osadit zídku u sochy informačními tabulemi.
Zatímco prezident Miloš Zeman se chystal ladit vztahy se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, ruská oficiální armádní televize Zvězda zveřejnila text o okupaci Československa v roce 1968. Invaze podle článku zabránila převratu a obětem na životech. A za obětí Jana Palacha podle textu také stojí Západ.
Situace, kdy občanstvo žije soudobým výročím à la 21. srpen a prezident republiky, zdá se, nikoliv, je škodlivě absurdní.
Okupace sovětskou armádou před devětačtyřiceti lety neohnula jen miliony páteří. Způsobila smrt stovkám lidí.
Chtělo by to jednou za rok zařídit, aby se Češi vrátili třeba jen na jeden týden do poměrů roku 1970 nebo 1987. Méně by nadávali.
Zorjan Popaďjuk z Ukrajiny sledoval v šedesátých letech minulého století s přáteli pozorně tzv. pražské jaro v Československu. Když do Prahy dorazila 21.srpna 1968 vojska Varšavské smlouvy, vyrobil Popaďjuk doma první letáky kritizující invazi. A v následujících letech to zopakoval. Sovětský režim zareagoval nemilosrdně. V roce 1973 dostal mladý Ukrajinec sedm let vězení a pět let vyhnanství. Sotva si trest odseděl, dostal dalších patnáct let. Na svobodu se dostal až v roce 1987 díky Gorbačovově perestrojce. Do Prahy teď přijel na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů.
V květnu 1968 zveřejnili přední českoslovenští vojáci a akademici text, který rozlítil sovětské maršály jako rudý hadr. Vojenské memorandum – historiky označované jako jeden z hlavních důvodů okupace – navrhovalo neslýchané: Československo by si mělo vytyčit vlastní národní zájmy a stát se rovnoprávným partnerem pro Moskvu. Normalizační režim se s jeho třiceti signatáři vypořádal krutě. Všichni byli okamžitě vyhozeni z práce, jejich děti nemohly studovat. "Odvrhli se od nás i naši známí. Když jsme se potkali ve městě, přešli na druhou stranu ulice," vzpomíná jeden z posledních žijících signatářů memoranda Jiří Stuchlík. S hodností plukovníka působil v 60. letech na Vojenské akademii v Brně.
Až po několika desetiletích se někteří lidé odhodlali mluvit o utrpení, které zažili v roce 1968 ve svých rodinách, a o konkrétním průběhu tragických událostí, při nichž zahynuli jejich blízcí. Nyní příběhy obětí zpracovali autoři z Vojenského historického ústavu v publikaci Okupace 1968 a její oběti. Přinášíme výběr z obrazového materiálu a připomínku několika tragických osudů ze dnů po obsazení Československa našimi "spojenci".
Někteří ruští odpůrci invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 dodnes mluví o masivní vlně sovětské propagandy, která se je tehdy snažila ovlivnit. Mluvila o kontrarevoluci v Praze i o naivních Češích a Slovácích, podléhajících propagandě Západu. K současné politice Kremlu na Ukrajině, která některými prvky propagandy události v ČSSR silně připomíná, jsou ale tito lidé daleko smířlivější. "Náš prezident pozvedl prestiž Ruska na novou úroveň. V devadesátých letech minulého století bylo Rusko velmi špatně vnímáno," říká dnes bývalý výsadkář Boris Šmeljov, který se v roce 1968 účastnil invaze do Československa. A později se za ni veřejně omluvil.
Komunisté nejsou žádná levice, nýbrž post-totalitní partaj třesoucí se na moc jak hafan na kost.
Vždy se snažil být co nejblíž dobré fotce. Pro dobrý snímek přespával ve spacáku, kvůli cestování za svými tématy se naučil minimalizovat osobní potřeby. O svém životě, o čekání na dobrou fotografii a také o ceně lidské svobody hovoří v novém dokumentu světově uznávaný fotograf Josef Koudelka. ČT art ho uvede ve středu 18. ledna.
Odchod Fidela Castra obnažil zblbnutí části dnešní západní politiky. Bývalí mladí levičáci zavírají oči před Castrovou brutalitou, pohrdáním vlastními lidmi.
Věra Čáslavská byla vlastenka a hájila naše národní zájmy. Viděla je tak, že máme mít cenu pro druhé, nejen pro sebe.
Konvička si na výročí okupace 21. srpna 1968 hrál na imáma dobyvatele a hrozil šaríou. Zeman zase opevnil Hrad a vyzývá k ozbrojení před terorem.
Historici z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) chtějí přispět projektem Socialism Realised k větším znalostem evropských studentů o událostech v Československu, včetně srpna 1968. Například Dubčeka zná málokdo, ale nejde o to, znát jména, říká historička Karina Hoření.
Před osmačtyřiceti lety, 21. srpna 1968, potlačila spojenecká vojska pražské jaro. Větším traumatem než samotná intervence však pro lidi byla totální kapitulace československého vedení. "Naprostá většina obyvatelstva se za ně postavila, riskovala a oni vzdor tomu neobstáli," připomíná v rozhovoru s Aktuálně.cz Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). A dodává: Rusko je dnes opět – tak jako kdysi zaniklý Sovětský svaz – autoritativním a populistickým režimem.
Nový místopředseda KSČM Josef Skála, protikandidát Vojtěcha Filipa z posledního stranického sjezdu, si před čtyřiceti lety sepsal pozoruhodný životopis. „Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás," popsal například sovětskou okupaci z 21. srpna 1968. Podle zápisů komunistické tajné policie Skála ochotně souhlasil, že bude zaměstnán v rozvědce. To on sám nyní popírá. Životopis je veřejně dostupný ve svazku, který na Skálu vedla Státní bezpečnost v první polovině 70. let.
Rusko by mělo následovat německou zkušenost a vyrovnat se se zločiny sovětského režimu tak, jako to Německo učinilo v případě nacistického režimu.
