"Lidé, ve kterých je ještě jiskra lidskosti, lidského cítění, vzpamatujte se! Slyšte můj křik, křik šedého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní a cizí svobodu miloval nade všechno, víc než vlastní život, probuďte se! Ještě není pozdě!" Těmito slovy končilo poselství, které Polák Ryszard Siwiec před 55 lety nahrál na magnetofonovou pásku. Protestoval proti komunismu, proti okupaci ČSSR.
Před Československým rozhlasem byly naprosto děsivé scény, zakrvácení lidé, plno mrtvých, sanity odvážely zraněné, líčí 52 let staré události historik a chemik Jiří Jindra. Kvůli Československu neštěkl ani pes, byli jsme absolutně odepsaní, bylo těžké nerezignovat, vzpomíná spisovatel Ondřej Neff. Porážka byla nevyhnutelná, podvolili jsme se moci, lidi šli za Dubčekem jako ovce, říká Petr Pithart.
Události srpna 1968 jsou poučením, že závislost na jakékoliv nedemokratické zemi je smrtící a přináší nesvobodu. Při pietním aktu u příležitosti 52. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa to řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Ústavní činitelé také varovali před tím, aby se situace Československa nezopakovala v současnosti v Bělorusku.
21. srpen 1968 přinesl tragédii, kterou nikdo z Čechů nezpochybňuje. Ještě, že to smutné výročí máme. Co bychom teď bez něj o své nedávné minulosti asi říkali?
Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 překročily armády států Varšavské smlouvy československé hranice a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území státu. Invaze ukončila takzvané pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení "socialismu s lidskou tváří". Podívejte se na známé i méně známé záběry ze srpnových událostí.
Čechoslováků, které zastihla v zahraničí okupace jejich vlasti spojeneckými armádami Varšavské smlouvy, byly před dvaapadesáti lety 21. srpna 1968 tisíce. Mnozí z nich se proto už domů nevrátili. Emigrovala tak například rodina reformního ekonoma Pražského jara Oty Šika. A třeba František kroutil se vrátil až po pádu komunistického režimu.
Na první pohled vypadal jako neškodný popleta, který se zapíše do historie nanejvýš zmatenými výroky. Ve skutečnosti ale patřil skoro deset let k nejmocnějším lidem v komunistickém Československu.
Komunistický politik Miloš Jakeš byl jedním ze symbolů konce diktatury KSČ v Československu, ale také jedním z kolaborantských politiků událostí kolem okupace v roce 1968. Veřejně známý je hlavně jeho místy zmatený projev z roku 1989, kde mluvil například o zpěvačce Haně Zagorové. Připomeňte si jeho život ve fotografiích.
Zkrachoval i prezidentův dlouhodobý plán zničit Havlovu zahraniční politiku lidských práv a vyměnit ji za úspěšnou „ekonomickou diplomacii“.
V obou případech bychom mohli mluvit o tom, že prezident přiznává: Mýlil jsem se, něco jsem dělal špatně. Proč to dělá? V případě Číny to může být uražená ješitnost, já vám podal ruku a vy na mě kašlete. V případě Prahy? Nevíme, třeba se opravdu mění k lepšímu.
Ruská kritika toho, že Česko zařadilo 21. srpen mezi památné dny, je nepřijatelná. Okupaci Československa v roce 1968 a její oběti je nutné si připomínat, ne na ně zapomenout, uvedl mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. Stejný názor zastávají také vládní i opoziční politici. Ruské ministerstvo zahraničí ve středu uvedlo, že český krok sotva přispěje ke spolupráci mezi oběma státy.
Místopředseda KSČM Stanislav Grospič se omluvil za výrok o obětech srpna roku 1968. Své nedávné vystoupení v rozhlase označil za nešťastné, vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa podle něj byl špatný a přinesl české společnosti negativa. Řekl to v krátkém vystoupení před jednáním sněmovny.
Četba denního tisku dnes připomíná spíš listování některým z historických periodik: Otazníky nad smrtí Jana Masaryka. Hádka o maršála Koněva. Sovětská okupace jako dopravní nehoda… Až se člověk ptá, jestli od pádu komunismu už opravdu uplynuly tři dekády. Proč se vlastně pořád motáme v kruhu?
Vedení KSČM se nedistancovalo od výroků místopředsedy strany Stanislava Grospiče, podle nějž obsazení Československa v roce 1968 nebylo okupací a lidé, kteří v důsledku invaze zahynuli, byli většinou oběti dopravních nehod.
V kalendáři zřejmě přibude další významný den, každoročně 21. srpna bude připomínat oběti invaze a následnou okupaci někdejšího Československa vojsky bývalé Varšavské smlouvy v roce 1968. Předpokládá to poslanecká novela, kterou ve středu schválila sněmovna zrychleně už v prvním čtení.
Čínské oslavy sedmdesáti let vzájemných vztahů se včera na pražském Žofíně zúčastnil i český prezident. Chybět bude naopak u oslav třicátého výročí 17. listopadu. Je dobré si občas připomenout, co kdy vlastně slavíme a proč.
I více než 40 let po smrti sovětského maršála Ivana Koněva je jeho pražská socha předmětem sporů. Vojevůdce si během svého života šikovně udržoval přízeň sovětských vůdců, byl u osvobození Osvětimi i kapitulace nacistů. V poválečných letech se do historie zapsal jako přítel československého prezidenta Svobody i vykonavatel brutálního zásahu proti bouřícím se Maďarům v roce 1956.
Dcera sovětského maršála Ivana Koněva, jehož pražská socha dělí českou společnost, hájí v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz odkaz svého otce. Případné přemístění památníku na zahradu ruského velvyslanectví Natalja Koněvová odmítá. "Otec v roce 1961 odvrátil třetí světovou válku," je přesvědčená.
