Publicista Štěpán Černoušek shromažďuje informace o utrpení Čechoslováků v sovětských lágrech. Při takzvaném stalinském Velkém teroru z let 1937 a 1938 bylo zavražděno přes 1300 Čechů. "Jde o nové a neprobádané téma," popisuje Černoušek, předseda sdružení Gulag.cz i české pobočky ruské organizace Memorial. Rozhovorem deník Aktuálně.cz zakončuje seriál Češi a Velký teror.
Spolupracovnice českého vynálezce polarografie Jaroslava Heyrovského a talentovaná ruská vědkyně Jevgenija Varasovová studovala v Praze. Pak se ale i s manželem vrátila do Sovětského svazu, krátce před takzvaným Velkým terorem. Varasovovou zastřelili jako údajnou německou špionku v červnu 1938, manžel Jevgenij Vasilijev skončil v gulagu.
Trval rok a půl a v jeho důsledku zemřelo 91 lidí. Před 41 lety, 13. prosince 1981, vyhlásil polský komunistický generál Wojciech Jaruzelski výjimečný stav. Režim se chtěl zbavit sílící opozice a armáda začala zasahovat do všech oblastí života, vojáci hlídkovali po městech a uniformy museli nosit dokonce i televizní hlasatelé.
Československých legionářů bylo v Rusku přes 60 tisíc. Až dva tisíce z nich se ale rozhodly nevrátit se do původní vlasti. Mnozí založili v Rusku i rodiny. Zanedlouho však dostihl i je Velký teror: vykonstruovaná obvinění, mučení, odsun do gulagu či likvidace. O tragických osudech většiny z těchto legionářů nic nevíme.
Dosud téměř neprobádanou kapitolou z historie československých legií v Rusku jsou osudy legionářů, kteří v této zemi zůstali. Badatelé organizace Gulag.cz odhadují, že jich bylo kolem 2000. Mnoho z nich skončilo kvůli svému původu na popravišti anebo zahynuli v gulagu. Jedním z nich byl i Tomáš Hájek.
Když padne jeho jméno, většině lidí se hned vybaví také jeho celoživotní parťák Jiří Hanzelka. Ten opustil svět už v roce 2003. Miroslav Zikmund se k němu přidal včera.
Fámám a předsudkům lidé podléhali odjakživa. Bylo tomu tak ve starověku i ve středověku, například při upalování porodních bab... a jinak tomu podle vědců není ani dnes v 21. století. Vždy to mělo své příčiny: lidé se bojí nejistoty, prožívají osobní krize, bývají znechucení politikou anebo jsou frustrováni i jinak. Vědci proto doporučují: "Snažme se je pochopit a snad i přesvědčit."
Češi, kteří v 19. století přesídlili do carského Ruska, šli za lepším životem. Chtěli si polepšit, což se jim i podařilo. Ale ne na dlouho. Jelikož časem zbohatli a byli Češi, museli se ve 30. letech minulého století během stalinského Velkého teroru přestěhovat do nehostinné Sibiře. Zde pak čelili vykonstruovaným procesům, které vyústily až ve smrt. Je to i příběh rodiny Kučerových.
Tragické události z 28. října 1939, kdy při protestech proti německé okupaci zemřel medik Jan Opletal a dělník Václav Sedláček, vyvrcholily 17. listopadu 1939 popravou devíti studentských vůdců, deportací 1220 vysokoškoláků do koncentráku a uzavřením vysokých škol. Jejich spolužáci pak v Londýně přesně před jedenaosmdesáti lety vyhlásili 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva.
Devět studentských vůdců bylo 17. listopadu 1939 zavražděno v jízdárně ruzyňských kasáren. Nacistická okupační moc v ten samý den uzavřela české vysoké školy a do koncentračních táborů poslala 1 220 vysokoškoláků. O dva roky později byl s obrovskou mezinárodní podporou českým studentům ustanoven v Londýně 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva.
Lákali je na úrodná pole a ovocem obsypané stromy. Přes šest set Čechoslováků ale skončilo v drsných podmínkách ve stepích Sovětského svazu. Přesto zde vybudovali mlýn, sklady obilí, rybníky a traktorovou stanici. V roce 1937 začal kolchoz vyvážet obilí a masné a mléčné výrobky do tamějšího regionálního centra. Nahlédněte do životů těchto lidí.
Bratři Karel a Anton Šilhaví odešli do Sovětského svazu žít a pracovat, stali se ale obětí Stalinova velkého teroru. V rámci takzvané německé operace nechal sovětský diktátor mezi lety 1937 a 1938 internovat občany mnoha národností, které považoval za nepřátelské.
Už 70 let patří Česko k několika málo zemím, které vyrábí proudové letouny. Nejdříve v sovětské licenci stíhačky MiG, pak i své vlastní: L-29 Delfín, L-39 Albatros a nakonec bitevník L-159 Alca. Před 20 lety na něm české letectvo zahájilo naplno výcvik. Dnes se na něm trénují i piloti US Air Force a v bojích proti islamistům s ním uspěli i Iráčané. Málem ho ale "zařízla" naivita českých politiků.
V říjnu 1941 z Alexandrie vypluli příslušníci Československého praporu 11 - Východního do libyjského přístavu Tobruk, který za druhé světové války bránili proti nacistům. Ti jim posměšně říkali "pouštní krysy". V německo-italském obklíčení vydrželi Čechoslováci spolu s Brity, Australany a Poláky až do 10. prosince 1941, kdy prolomili pozice nepřítele. Nakonec však Tobruk 21. června 1942 padl.
294 svíček dnes v pražské katedrále sv. Víta připomnělo 294 lidí, které nacisté zavraždili v odplatě za atentát na architekta holokaustu a plánovače genocidy českého národa Reinharda Heydricha. Svíčky zapalovali potomci umučených hrdinů. Jen žen a mužů z rodiny parašutisty Josefa Valčíka bylo 8 a Jana Kubiše 7. První vlnu vraždění spustili nacisté 24. října 1942.
Otakara Batličku, nevšedního dobrodruha, cestovatele, spisovatele, radiotelegrafistu a neohroženého protinacistického bojovníka v jedné osobě, zatklo gestapo před osmdesáti lety 14. října 1941. Po nelidském mučení ho zavraždili benzenovou injekcí do srdce v Mauthausenu 13. února 1942 přesně v 15:16, jak vyplývá z německých záznamů o chování odbojářů v posledních vteřinách jejich života.
Život Otakara Batličky, spisovatele, dobrodruha, jakých je málo, vynálezce, sportovce, ale také výjimečného radiotelegrafisty a neohroženého bojovníka proti totalitě, ukončila 13. února 1942 dávka benzenu vstříknutá injekcí přímo do srdce. Gestapo ho dopadlo 14. října 1941. Připomeňme si obrazem život tohoto pozoruhodného muže, na jehož mistrně vypointované povídky se vždy dychtivě čekalo.
Přílet SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha do Prahy odstartoval na konci září 1941 systematické vyvražďování českých elit. I po více než osmi desítkách let má smysl si tuto událost připomínat.
Přílet Reinharda Heydricha do protektorátu Čechy a Morava 27. září 1941 byl krutým obratem v německé okupační politice vůči českému národu. Měl Čechy pacifikovat, potlačit odboj, začít s vyvražďováním Židů a Slovanů. Aktuálně.cz přináší ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem první z cyklu textů - rozhovor s historikem Jindřichem Markem. Série vyvrcholí atentátem na Heydricha.
Profesor Miroslav Bárta se dlouhodobě věnuje vzestupu a pádu civilizací v době krizí. Jejich kolapsu a obnově. Takovou krizí je i celosvětová pandemie covidu-19. "Z tvrdých kolapsů vzešel zpravidla lepší společenský systém. Odpadla při nich zničující byrokracie, věci, které nepotřebujeme k lepšímu životu. To je ta lepší strana těžkých časů, v nichž žijeme," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz.
