Krize berou roky života mladším a přidávají je starším
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Velká recese z let 2008 a 2009 podle nové studie amerických ekonomů snížila úmrtnost o 1,8 procenta ročně.
- Zachráněné životy připadají hlavně na seniory, zatímco propuštění lidé naopak umírají dřív.
- Recese bere roky života mladším a přidává je starším, návodem na delší život penzistů ale není.
Představte si: Je krize. Banky padají, lidé přicházejí o domy a o práci, burza ztrácí polovinu hodnoty a vedle vás sedí ekonom, který tvrdí, že díky tomu bude umírat méně lidí. Asi byste si od něj odsedli a ťukali si na čelo.
Jenže přesně to nedávno spočítali Amy Finkelstein a Enzo Profili z MIT a Matthew Notowidigdo z Chicagské univerzity. Vzali americké úmrtní záznamy z let 1969 až 2016, přidali k nim 132 makroekonomických ukazatelů a vyšlo jim, že velká recese z let 2008 a 2009 snížila úmrtnost v průměru o 1,8 procenta ročně. A nejen na chvíli, efekt vydržel celou dekádu. To odpovídá zhruba roku a půl běžného pokroku medicíny. Krize zachraňují životy!
Vše zlé je k něčemu dobré
Že recese prospívají zdraví, tušíme už dlouho. Před čtvrtstoletím to ukázal Christopher Ruhm, ovšem jen na srovnání regionů. Tam, kde nezaměstnanost vylétla víc, se umíralo méně. Co platí pro okres, ale nemusí platit pro celou zemi. Nová studie ukazuje, že platí, a čísla vycházejí překvapivě podobně.
Jak je to možné? Tři čtvrtiny zachráněných životů připadají na seniory, tedy na lidi, kteří o práci přijít nemohli. Když je těžké sehnat místo, jdou lidé pracovat do domovů pro seniory a vydrží tam, takže péče je lepší. Méně se jezdí a vyrábí, takže je vzduch čistší. To jsme zatím nezměřili, ale autoři to zmiňují jako možný efekt.
A navíc když ekonomika roste, tak to lidi také zabíjí, jen se to nedostane do titulků. Takže máme zkreslený pohled na recese.
Zakopaný pes je někde jinde
Jenže to není tak jednoduché, protože průměr je zrádný. Kdo se podívá na ty, kdo o práci skutečně přišli, uvidí úplně jiný obrázek. Jiní autoři Daniel Sullivan a Till von Wachter sledovali pensylvánské dělníky propuštěné při hromadném propouštění v 80. letech. Muži s dlouholetou praxí měli v roce po ztrátě práce o 50 až 100 procent vyšší úmrtnost a ani po 20 letech to nedohnali a riziko úmrtí měli stále o 10 až 15 procent vyšší. Čtyřicátník, který přijde o místo, tak podle nich ztratí rok až rok a půl života. A čím víc mu klesl příjem, tím hůř. Takže krize umí i zabíjet.
Přesto si obě studie vůbec neodporují. Propuštěná je i v hluboké krizi menšina, zatímco seniorů, jimž se zlepší péče a nejspíš i ten vzduch, je více. Sečteno a podtrženo: vyjde méně úmrtí, jen to nejsou ti, kdo za krizi platí. Podobně to vidí i Finkelstein s kolegy u průmyslu: Kde zavírají továrny, úmrtnost roste.
Vidíte teď krizi za rohem a říkáte si, že to je vlastně pozitivní? To nedělejte. Spotřeba v recesi klesla v průměru o devět procent a to je obrovská ztráta. Pro pětatřicátníka vychází recese po započtení delšího života jen o šest procent levněji, pro pětapadesátníka o pětinu. Ale stále za krizi platí. Pro lidi od 62 let výš mohla krize vyjít dokonce jako přínosná. Recese tak bere mladým a dává starším.
Že recese umí přerozdělovat bohatství, jsme věděli už dávno. Ale že přerozděluje i roky života, je relativně nové zjištění. Nicméně berme to spíše jako zajímavost, ne jako návod na to, jak prodloužit penzistům životy, protože krize mají obrovské náklady a spoustu z nich ani neumíme vyčíslit.
