Kam zmizely dva tisíce miliard? Pod Cínovcem stále leží ohromné bohatství, o němž není rozhodnuto

Pamatujete? Dva tisíce miliard v lithiu na Cínovci, které podle Andreje Babiše měla nechat ukrást ČSSD před volbami 2017. Šokující odhalení, které pomohlo hnutí ANO vyhrát volby a do té doby většího koaličního partnera poslalo na cestu do zapomnění. Česko ale čekala zdánlivě skvělá budoucnost prozářená pohádkovými příjmy. Jaká je situace o devět let později?

Byla to prý poslední možnost, jak mohlo ANO přitáhnout na svoji stranu ještě nějaké hlasy. Těsně před sněmovními volbami tak Babišova strana vytáhla s bojovnou kampaní, jejímž motivem byla „krádež za bílého dne“ (jak o věci mluvil sám Babiš), což měl být podpis memoranda tehdejšího ministra průmyslu Havlíčka (vlastně celkem úsměvná shoda jmen) o těžbě a zpracování lithia s australskou firmou European Metals Holdings.

Manévr zafungoval. ANO vyhrálo volby, ČSSD propadla a dostala se v nové vládě do podřízeného postavení. Člověk by si myslel, že po tak brutální kampani s Babišem ČSSD koaliční vládu utvořit nemůže. Stejně jako by si člověk myslel, že tak obří bohatství bude dění v zemi ovlivňovat po všechny následující roky. ČSSD však v duchu stockholmského syndromu koalici uzavřela a kalich hořkosti si vypila až do dna. A téma lithia na Cínovci zmizelo z mediálního prostoru. Byla to tedy jen bublina, cynicky využitá v předvolební kampani?

Už to není pro Babiše mediálně zajímavé

Téma se nevypařilo. Spíš jen přestalo být mediálně zajímavé, protože se jeho vývoj posunuje pomalu, jak už to v Evropě bývá. Bohužel i bohudík. Bohudík proto, že díky ochraně vlastnictví a vymahatelné legislativě vám sotvakdo může proti vaší vůli postavit fabriku za domem. Bohužel proto, že i kvůli tomu nám cokoli postavit trvá mnohem déle než třeba v Číně, která nám v otázce kritických zdrojů utekla a trh se surovinami pro energetickou tranzici prakticky ovládá. 

Zdroje lithia každopádně vymyšlené nebyly. V okolí Cínovce leží řádově procenta světových zásob, které by v dohledné době několika let mohly pokrýt ekvivalent jedné dvacetiny poptávky v EU. Už tady ale narážíme na první háček. Podobně jako u jiných nerostných surovin se liší celkové odhadované množství suroviny a její těžitelná část.

To může být dáno jednak geologickými podmínkami, typem suroviny, ale především cenou. Pokud tržní cena suroviny nevyváží náklady na těžbu, může podstatná část nerostů zůstat pod zemí, protože se jednoduše nevyplatí je těžit. Ono bájné hausnumero v podobě dvou tisíc miliard zřejmě vzniklo na základě celkových geologických zdrojů. Tedy teoreticky těžitelných, které se ale téměř jistě všechny nevytěží. 

Babišova „krádež za bílého dne“

A co ta smlouva, kterou tehdy měla ČSSD realizovat podle Babiše onu bájnou „krádež za bílého dne“? Jednalo se pouze o memorandum, což je ve fázi, kdy se teprve zkoumá rozsah a potenciální těžitelnost ložiska, celkem běžný postup. Je dobré si zapamatovat, a to nejen při rozklíčování případu lithium, že memorandum je jen jakási dohoda o dohodě budoucí. I v tomto ohledu jsme tedy byli svědky povyku nezakládajícího se na realitě.  

Aktuální stav ložiska je takový, že nikdo nic neukradl a opratě projektu drží stát prostřednictvím ČEZ. Pozoruhodné je, že necelý rok je hotová studie proveditelnosti potvrzující realizovatelnost těžby uhličitanu lithného, který se používá mimo jiné pro výrobu cenově dostupnějších baterií. Za poslední rok se také vyjasnilo umístění těžební lokality a posouzení dopadu na životní prostředí (EIA), tedy další z nezbytných kroků, se též významně posunulo do finále. 

Pod Cínovcem tedy zjevně leží zajímavé bohatství, o jehož osudu nicméně zdaleka není rozhodnuto. České republice a s ní celé Evropě by se nicméně hodilo, kdyby si ho někdo všímal nejen během předvolebních kampaní, kdy z něj může vytřískat politické body.