Plán zakázat těžbu v Arktidě se unii hroutí. Jdete špatným směrem, vzkázalo Norsko
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Norsku brzy začnou docházet zásoby ropy a plynu.
- EU však tyto suroviny potřebuje, kvůli krizi na Blízkém východě i Rusku.
- Unie proto ustupuje od záměru zakázat těžbu v Arktidě, píše businessový newsletter 11am.
Evropská unie pod tlakem Norska opouští záměr prosadit zákaz těžby v Arktické oblasti. Rozhodnutí ve prospěch svého hlavního dodavatele ropy a plynu po odklonu od Ruska ukazuje, jak nutnost zajistit energetickou bezpečnost Evropy přebíjí strach z ničivých dopadů zrychlující klimatické změny.
Oblast za polárním kruhem podle hodnocení Americké geologické služby (USGS) skrývá přibližně 30 procent neobjevených konvenčních zásob plynu a zhruba 13 procent zásob ropy.
Evropa kvůli válkám na Ukrajině a Blízkém východě trpí nedostatkem cenově dostupných paliv. Skoková zdražení plynu a nafty se čím dál více promítají do cen většiny zboží a služeb a drtí evropské domácnosti i firmy.
Arktická oblast zahrnuje území Kanady, Dánska, Finska, Islandu, Norska, Ruska, Švédska a Spojených států. EU od roku 2021 usiluje o to, aby se země závazně domluvily, že zde nebudou těžit. Obává se řady rizik spojených s těžbou v oblasti věčného sněhu a ledu – mimo jiné také vlivu černých sazí z výfukových plynů vzniklých při těžbě. Kvůli nim totiž led tmavne a oblast pohlcuje více tepla, což spouští zpětnou reakci ještě rychlejšího tání a urychluje oteplování planety.
Norsku začnou zásoby docházet
Mezitím však vypukly a pořád trvají dvě války v regionech vyvážejících ropu a plyn na světový trh, jež dodávky ochromily. V Evropě proto převážil názor, „že svět se mění a že po pěti letech tohoto úsilí je nyní těžší zajistit tento typ mnohostranného rozhodování,“ uvedl podle Reuters nejmenovaný zástupce EU.
Státy bloku sice trvají na tom, že ropa a plyn v Arktické oblasti mají „zůstat v zemi“, jenže to se vzhledem k ambicím Norska, ale třeba i USA nedá moc očekávat. Norsku totiž už brzy začnou současné zásoby ropy a plynu docházet a Evropa jeho paliva, která může získat potrubím namísto drahého zkapalňování nutného u převozu po moři, naléhavě potřebuje.
Spojené státy, jimž v Arktidě patří Aljaška, zase pod vedením Donalda Trumpa odsunuly klima na vedlejší kolej a snaží se svět zaplavit svými palivy. Trump si zároveň dělá nároky na suroviny dánského autonomního území Grónska.
Evropa zůstává věrna cílům vytyčeným v Pařížské dohodě, tedy hlavně dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, uvedl podle S&P Global Jozef Síkela, evropský komisař pro mezinárodní partnerství. Zároveň však dodal, že EU respektuje rozhodnutí Norska započít průzkum příležitostí pro nový rozvoj.
Mezitím Organizace spojených národů (OSN) tento měsíc ve své pravidelné výroční zprávě Emissions Gap Report varuje, že zabránit oteplování planety nad původní cíl 1,5 stupně Celsia z předindustriální doby už není možné. Teploty půjdou výše a klimatická změna bude ničivější, než se předpokládalo.
„Severní sousedství“
Význam Arktické oblasti v poslední době razantně stoupá. O vliv tam bojují USA, Rusko, Čína i Evropa. Tento ekologicky mimořádně citlivý region kolem severního pólu, doposud vnímaný hlavně jako chladicí systém planety, se stává klíčovým k zajištění mocenského vlivu. Nejde přitom pouze o nevytěžené surovinové zásoby.
Kvůli napětí kolem tradičních obchodních námořních tras od Hormuzu přes Rudé moře až po Panamský průplav, kde dopravu ochromuje také sucho, se strhává boj o zajištění nových tras. Ty severní navíc razantně zkracují vzdálenost mezi kontinenty a ústup ledu tento prostor jen zvětšuje. S rostoucím napětím mezi mocnostmi nabývá oblast na významu rovněž z hlediska obrany.
Evropa v nové strategii nazývá Arktidu svým „severním sousedstvím“. Naznačuje tím, že už ji nevnímá pouze jako klimatickou svatyni, ale také jako prostor rostoucí geopolitické soutěže, strategických investic a bezpečnostních hrozeb.
Dokument varuje, že Evropa se musí mít čím dál více na pozoru před Ruskem, jež kvůli dronovým útokům, rušení satelitního signálu či poškozování podmořských kabelů pro ni představuje sílící hybridní hrozbu.
EU chce v oblasti uplatňovat „bdělost“, posílit sběr dat s využitím satelitních systémů Copernicus a Galileo, lépe bránit kritickou energetickou infrastrukturu a mít větší dohled nad stínovými flotilami ve spolupráci s Norskem a Velkou Británií. V Arktidě hodlá rovněž vyvíjet kosmodromy, aby si zajistila přístup do vesmíru srovnatelný s prostorem ostatních mocností.
Švédsko a Norsko pracují na schopnosti vynášet družice na oběžnou dráhu ze svých kosmodromů Esrange a Andøya na sever od polárního kruhu.
Paradox norských investic
Norsko dodává do Evropy, včetně Velké Británie, přibližně třetinu veškerého plynu, tedy zhruba 110 miliard metrů krychlových za rok, a 15 procent ropy, tedy až 1,9 milionu barelů za den. Od roku 2030 však země očekává razantní pokles produkce, protože současná pole se vyčerpávají. Způsob, jak udržet stávající úroveň dodávek do Evropy, je právě rozvoj v Arktidě, kde se podle Norska nachází až 62 procent všech zbývajících neobjevených zásob.
Severská země, jež sice není členem EU, ale s blokem má úzce provázaný trh, za možnost v oblasti těžit v Bruselu silně lobbovala. EU nemá právo Norsku těžbu na jeho vlastním území zakazovat, ale mohla by odmítat nakupovat suroviny, které tam vytěží.
Norové si nedávno přestali brát servítky a Evropě vzkázali, že se zákazem těžby jde „špatným směrem“. Zdůrazňovali přitom, že jejich Barentsovo moře není na rozdíl od dalších částí Arktidy, včetně například severního Grónska nebo ruské kontinentální desky, pokryto ledem. Těžba tam tedy nepředstavuje takové riziko.
„To, čemu (v EU) říkají Arktida, je tam, kde my běžně žijeme a pracujeme,“ uvedl na konci srpna, kdy norský tlak na Evropu vrcholil, šéf norské těžařské společnosti EquinorAnders Opedal v rozhovoru pro zpravodajskou agenturu Platts.
Norové tedy v EU dosáhli svého. Rozvoj nových vrtů však trvá mnoho let a hrozí, že až budou připraveni z nich dodávat na trh, Evropa už nebude mít zájem. Blok hodlá do roku 2050 dosáhnout čistých nulových emisí, což předpokládá razantní omezení spotřeby fosilních paliv. Norsko si ale trvá na svém. Opedal již dříve uvedl, že pokud Evropa nebude mít zájem, Norové mohou paliva vyvézt po moři kamkoli jinam.
Norsko převádí čisté příjmy z těžby do státního fondu Oljefondet určeného k financování štědrého penzijního systému země. Jeho hodnota se odhaduje na 2,3 bilionu dolarů (zhruba 50 bilionů korun), což odpovídá bezmála šestinásobku českého HDP. Norsko má přitom v porovnání s Českem jen asi poloviční počet obyvatel.
