Trump splétá energetickou pavučinu s Ruskem. Evropa je v tahanici o majetek ruských gigantů pasivní
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Americké energetické vazby na Rusko se podle zjištění médií prohlubují.
- Evropa se sama zahnala do kouta při rozhodování o ruském majetku.
- Problémem je i nejednotný postoj členských zemí k sankcím.
Když americký prezident Donald Trump oznámil kritizovanou dohodu o dodávkách ruské nafty na americký trh, ukázal možná jen malou část plánů na energetickou spolupráci Bílého domu s Kremlem. Od té doby se v médiích množí signály, že americké aktivity jsou daleko širší a zahrnují ruské energetické giganty Gazprom, Lukoil a Novatek. Evropa se bojí, že jí Washington bude vnucovat návrat k závislosti na zdrojích ze země, kterou považuje za největší hrozbu. Sama si však s ruským energetickým majetkem neví rady.
Americká média v posledních dnech poukázala na další vlákno možné americké kooperace s Moskvou. Tvrdí, že šéf amerického startupu Polar LNG Joel Riddle koncem září odstoupil ze své pozice poté, co zjistil, že plynový projekt na Aljašce financuje a řídí ruská společnost Novatek.
„Cítil jsem se nepříjemně, že ruská společnost Novatek financuje a nakonec kontroluje strategické směřování společnosti,“ sdělil Riddle listu The Wall Street Journal. Odešli s ním i další lidé z vedení.
Ruské technologie výměnou za konec sankcí?
Projekt Polar Train LNG má rozvíjet exportní infrastrukturu zkapalněného plynu na severu Aljašky a zásobovat asijské trhy, což je v souladu s Trumpovou snahou o rozšíření amerického energetického vývozu. Od počátku byl spjatý s Gentrym Beachem, dlouholetým přítelem Donalda Trumpa juniora. Riddle se ale údajně později dozvěděl, že Beach do projektu neinvestoval.
V určitou dobu mu prý bylo řečeno, že peníze pocházejí ze Spojených arabských emirátů. Podle The New York Times (NYT) interní korespondence naznačuje, že manažeři Novateku diskutovali o poskytnutí až 15 milionů dolarů prostřednictvím společnosti Tech Wave se sídlem v emirátech.
Záměr měl obsahovat plány na využití částečně dokončeného zařízení LNG, původně určeného pro obří ruský projekt Arctic LNG 2, který se stal za Bidenovy administrativy cílem amerických sankcí. List Financial Times napsal, že navrhované uspořádání mohlo vycházet z toho, že Novatek poskytne takřka hotovou technologii a odborné znalosti výměnou za zmírnění sankcí pro Arctic LNG 2.
„Není to pouze nezákonné. Není v americkém zájmu mít ruskou technologii kontrolující využití arktického plynu v North Slope,“ stěžoval si Riddle NYT. Zmíněný deník tvrdí, že záležitost se stala i součástí mírových rozhovorů o Ukrajině a v září o ní s ruským prezidentem Vladimirem Putinem diskutovali američtí zmocněnci Steve Witkoff a Jared Kushner.
Otázka obnovení Nord Streamu se stále vrací
Polar LNG se brání, že Riddle je jen nespokojený bývalý zaměstnanec a vše se odehrává v souladu s americkými zákony. Úřady nereagují na dotazy novinářů a podrobnosti kauzy tak zůstávají nejasné.
Z dostupných informací je však zřejmé, že jde o dlouhodobou záležitost. V únoru NYT napsal, že Beach v tichosti podepsal s Novatekem dohodu minulý podzim. Tehdy médiu předestřel, že projekt je v rané fázi a čelí značným překážkám. Finanční podrobnosti prozradit odmítl.
Trvalý se jeví i Trumpův zájem o poškozený plynovod Nord Stream, který po dně Baltu přiváděl ruský plyn do Německa. Už na podzim 2024 se psalo o tom, že by ho chtěl obnovit americký finančník Stephen Lynch. Tvrdil tehdy, že tím usnadní jednání s Ruskem a pomůže ukončit válku na Ukrajině.
Od té doby se téma opakovaně vynořuje znovu. Aktuálně Economist uvedl, že Washington chce dodávky Gazpromu do Evropy a obnovu rour použít jako pobídku Moskvě k ukončení války. Magazín přitom podotýká, že Bílý dům nemá pravomoc jednostranně činit nabídku, která je zcela v rozporu s unijním plánem na definitivní konec odběru ruské suroviny. Také současná německá vláda trvá na tom, že obnovu plynovodu nechce.
Hodnotný majetek Lukoilu v hledáčku
Pozornost vzbuzuje i Trumpův postoj k ruské ropné společnosti Lukoil, na niž uvalil sankce před rokem. Tento měsíc Trumpova administrativa prodloužila výjimku z postihů týkající se čerpacích stanic mimo Rusko. Washington protáhl i termín pro jednání o prodeji zahraničních aktiv společnosti.
Také o této záležitosti podle The New York Times hovořili Witkoff a Kushner s Moskvou. Údajně by z prodeje mohli těžit investoři z Blízkého východu s vazbami na Trumpův tým. Podle dřívějších nepotvrzených informací získal podporu Bílého domu zastřešit akvizici miliardář a Trumpův donátor Todd Boehly.
Lukoil má vedle benzinek i podíly v ropných projektech v Egyptě, Ázerbájdžánu, Uzbekistánu, Iráku či v Mexiku, ale také rafinerie v Bulharsku, Rumunsku a v Nizozemsku. Evropa se tak dostala do situace, kdy Trump nejspíš vyjednává s Ruskem i o dalších záležitostech, které se jí bezprostředně týkají.
Sedmadvacítka kolem ruského dědictví tápe
V minulosti ale ukázala, že si s ruskými energetickými majetky neví rady a sama se zahání do pasivní role. „Začněte s firmou Lukoil. Společnost je na seznamu sankcí USA, ale ne v EU. V důsledku toho jsou jedinými podmínkami pro prodej zahraničního podnikání společnosti ty, které stanoví americké ministerstvo financí,“ konstatoval panevropský think-tank European Council on Foreign Relations (ECFR).
Dodává, že podobný je i příběh kolem Nord Streamu. „Sankce EU zakazují evropským společnostem podnikat v souvislosti s plynovodem. Nebrání však Gazpromu, aby svůj podíl v potrubí prodal americkému kupci,“ podotkl think-tank.
Tvrdí, že Evropa svou váhu nevyužívá ani u srbské rafinerie NIS, jejímž největším akcionářem je ruská firma Gazprom Něfť. Také v tomto případě dění kolem podniku řídí Washington. Příkladem evropské bezradnosti je pak důležitá německá rafinerie Schwedt, v níž drží většinový podíl Rosněfť.
Berlín na ni uvalil nucenou správu, ale neodhodlal se ze strachu z odvety podnik znárodnit. Zatím se nezdařil ani jeho prodej. O podíl Rosněfti přitom původně zřejmě jevil zájem polský PKN Orlen a později například Katar. Nevyjasněné postavení komplikuje provoz rafinerie dodneška. Potřebovala výjimku z amerických sankcí a Brusel jí kvůli ruskému vlastnictví odmítá schválit finanční pomoc na modernizaci. Berlín navíc vede právní spor s ruským majitelem.
Evropa musí aktivněji prosazovat svoje zájmy
ECFR nyní doporučuje sedmadvacítce, aby se chopila iniciativy a vstoupila do Trumpových plánů. „EU by měla vyžadovat svůj souhlas s prodejem ruských energetických aktiv, která se nacházejí na území EU nebo se na ně vztahují unijní sankce. Toto schválení by mělo být podmíněno ústupky ze strany Ruska, nikoli účastí amerických subjektů v daných transakcích,“ radí think-tank.
Důležitým krokem by podle něj mělo být uvalení unijních sankcí na Lukoil. K tomu už před časem vyzývala sedmadvacítku i organizace Globsec. „Od Belgie po Bulharsko zůstávají čerpací stanice a rafinerie Lukoilu kritickým zdrojem příjmů pro Kreml a posílají miliardy do ruské válečné ekonomiky, i když ostatní sektory čelí ochromujícím omezením,“ uvedla na jaře. Jenže tento krok by byl patrně těžko průchodný zejména kvůli postoji Bulharska a možná i dalších zemí.
Experti přitom také zdůrazňují, že Brusel nejlépe odolá tlaku na obnovení nákupu ruského plynu, když dodrží časový harmonogram ukončení jeho odběru. Pokud nebude ustupovat žádostem Maďarska či Slovenska o větší časovou flexibilitu, budou potenciální investoři vědět, že je plynovod Nord Stream bezcenný.
