"Je třeba je srovnat." Rusové číhají za hranicí, sousedé věří pevnosti nové linie

Po první světové válce si evropské mocnosti uvědomily, jak křehký je mír. Vzaly proto v úvahu ponaučení z brutální zákopové války na západní frontě a začaly budovat rozsáhlá obranná pásma. Jedním z nich byla francouzská Maginotova linie či československé pohraniční opevnění, v zahraničí někdy též nazývané Benešova linie.

Vojenští historici se nicméně dodnes neshodnou na tom, nakolik je obranné pásmo opravdu účinným způsobem defenzivy. Název zmíněné Maginotovy linie se totiž stal symbolem falešného pocitu bezpečí a iluzorní obrany, když obranná zóna selhala.

Naopak během Zimní války mezi Finskem a Sovětským svazem se Mannerheimova linie napříč finskou Karelskou šíjí, ačkoli nedokončená a zdaleka ne dokonalá, stala jedním z rozhodujících faktorů pro zastavení invaze Rudé armády.

Související

„Jsme jako ježci.“ Země na dohled od Ruska se chystá na válku: bude to stačit?

A opevnění nyní pomáhá ve 21. století bránit i Ukrajinu, která už více než čtyři roky bojuje s ruskou agresí. A zkušenosti z ní chtějí využít i Litva, Lotyšsko a Estonsko – tři pobaltské státy, které se obávají, že v případě rozšiřujících se ruských vojenských ambicí můžou být další na řadě. Začaly tak budovat takzvanou Baltskou defenzivní linii.

Nároky na Pobaltí

Zrovna když nejsevernější pobaltský stát Estonsko v roce 2022 slavil výročí 104 let od vyhlášení nezávislosti, stejně jako zbytek světa jej zasáhla krutá zpráva. Rusko – země, s níž sdílí více než 300 kilometrů hranice a stovky let historie – rozpoutalo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.

To vše po letech zpochybňování toho, zda je Ukrajina skutečně suverénní stát, a po esejích ruského prezidenta Vladimira Putina, který se domnívá, že Rusové a Ukrajinci jsou vlastně jeden národ a Ukrajina je tak území, na nějž si Rusko může díky společné historii dělat nárok.

Související

00:47

Jsme další stát na řadě? Odpověď je "ne", tvrdí pobaltský analytik

Podobná prohlášení se občas z úst vysokých ruských představitelů objevují i na adresu dalších států, které Sovětský svaz v minulosti okupoval (oficiálně do svazu vstoupily dobrovolně, podle historických pramenů je ale nejprve přinutil ke spolupráci a poté násilím zabral – pozn. red.) – „narostla jim křídla a je třeba je srovnat“. A to včetně zmíněných pobaltských zemí.

„Rusko se domnívá, že již vstoupilo do přímé konfrontace se Západem: boj se odehrává nejen na Ukrajině, ale také globálně a ideologicky… Zhoršené vnímání hrozby Ruskem znamená pro Evropu výrazný nárůst bezpečnostních hrozeb,“ varuje nedávno vydaná výroční zpráva lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy za rok 2025.

Bunkry na východní hranici

Na začátku roku 2024 tak vydali ministři obrany trojice pobaltských států společné prohlášení, v němž se dohodli na vybudování společné obranné linie podél hranic s rizikovými sousedy. Podle dohody Litva, Lotyšsko a Estonsko nejen postaví obranné pásmo podél hranic s Ruskem a Běloruskem, ale pořídí také protitankové překážky, miny a další vybavení.

Související

Země NATO se bojí války, začala stavba 600 bunkrů na hranici s Ruskem

Výstavba obranné zóny by měla být dokončena do konce roku 2027, ačkoli litevská vláda oznámila, že v průběhu deseti let investuje do obrany přes 600 milionů eur. Je tedy velmi pravděpodobné, že do roku 2027 budou postavena pouze základní obranná opatření, přičemž linie bude postupně modernizována.

Obranné pásmo by mělo čítat celkem přes 700 kilometrů a sestávat z různých vrstev. Například litevská část se má skládat ze tří různých obranných „sledů“, z nichž každý bude tvořen jiným typem opevnění.

První sled bude tvořen protitankovými příkopy, dračími zuby, opevněnými podpěrami a palebnými pozicemi, jakož i možnými minovými poli. Druhý a třetí sled budou tvořit oblasti s opevněnými palebnými pozicemi, mosty připravenými k vyhození do povětří, silničními překážkami a příkopy.

Estonsko a Lotyšsko plánují podobný formát, až na bunkry. Celkově vzato, ačkoli se pobaltské země dohodly na budování společné obrany, neexistuje jednotná strategie, každá země buduje to, co uzná za vhodné.

„Jednou z největších obtíží při obraně Pobaltí je jeho terén. Chybí mu přirozené překážky v krajině, jako jsou hory nebo velké řeky. Zatímco jezera nebo lesy mohou útočníka zpomalit, rovinatý terén umožňuje rychlé mechanizované manévry a je notoricky obtížné ho bránit, zejména proti početně převyšující síle,“ píše na ukrajinském webu Militarnyi vojenský expert Lukas Šimonis.

Nebezpečí obléhané metropole

Vzhledem k relativní blízkosti hlavních měst k hranici podle něj navíc hrozí nebezpečný precedens, kdy invazní síly mohou rychle přemoci obránce a obléhat hlavní města, čímž je odříznou od zbytku země, než budou moci dorazit posily NATO.

Související

01:06

„Co když budou vrazi a okupanti chodit po Praze?“ ptá se ministr ohrožené země

Takové nebezpečí proto vyžaduje bariéru – tedy něco, co by mohlo zpomalit postup nepřítele, dokud nebude možné zorganizovat lepší obranu. Všechny tři národy totiž chápou, že v případě totální invaze by si musely alespoň týden nebo dva vystačit samy, než by mohli dorazit spojenci NATO ze sousedních zemí (například z Polska).

Integrace do systémů NATO

A rozdíl oproti již zmíněné Maginotově linii? „Baltská obranná linie bude integrována do dalších obranných projektů NATO, jako je polský program východního štítu a finská obrana,“ tvrdí Šimonis.

To znamená, že teoreticky by se opevnění táhlo od severního Finska až k jižnímu Polsku a pokrývalo by celé východní křídlo NATO. To by znamenalo klíčovou výhodu oproti Maginotově linii, která by sice byla obtížně napadnutelná čelně, ale dala se snadno obejít přes Belgii (Mansteinův plán).

Obranná opevnění s sebou ale nesou určitá rizika pro obránce. Minová pole, dračí zuby a další protitankové překážky mohou sice útočníka zpomalit, zároveň by ale mohly fungovat jako dvousečná zbraň, která by účinně omezovala i manévrovatelnost sil NATO.

Související

„Souhlasím s Američany.“ Ministryně ohrožené země se opřela do Evropy

Všechny druhy protiútoků by musely být plánovány s ohledem na obranu, kterou by Pobaltí postavilo. Minové pole by muselo být buď odminováno, nebo by se mu alianční jednotky musely úplně vyhnout; most zničený při ústupu by je donutil zvolit jiné trasy nebo přivézt správné vybavení (například mostníky), zatímco odstranění protitankových překážek by trvalo nějakou dobu.

Nemluvě o tom, že pokud by obránci byli vytlačeni ze svých zákopů dříve, než by dorazily alianční posily, útočníci by je snadno využili pro své vlastní účely.

Související

Ruská kampaň vyzývá k ozbrojenému odporu v zemi NATO. Úřady zmiňují ukrajinský scénář

„Vzhledem k tomu, jak historicky efektivní byly ruské síly při budování opevněných pozic, by to jakýkoli protiútok NATO ztížilo a s největší pravděpodobností i prodražilo,“ míní Šimonis.

Své východní sousedy ale Litva, Lotyšsko či Estonsko na lehkou váhu neberou. Všechny tři země masivně investují do obranných kapacit, nejsevernější Estonsko nakoupilo například jihokorejské samohybné houfnice K9, americké raketomety HIMARS, bojová vozidla pěchoty CV90 či protitankové střely Spike SR, Spike nebo Javelin.

Proti hrozbám z moře pak pořídilo protilodní raketový systém Blue Spear, v nejbližších týdnech by spolu s Lotyšskem mělo obdržet systémy protivzdušné obrany středního doletu IRIS-T SLM. Pouhým snem ale kvůli velikosti tamních ekonomik zůstávají třeba letouny F-35 nebo ponorky, které jsou extrémně nákladné.

Mohlo by Vás zajímat: Nikdo nechce válku, ale jsme připraveni bojovat a bránit se, pokud to bude nutné, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz estonský ministr obrany Hanno Pevkur.