„Je to diktátorka.“ Bruselská elita soupeří, jenže hlavně mezi sebou

„Kallasová si soukromě stěžuje, že je von der Leyenová diktátorka, ale nemůže s tím nic dělat, případně jen málo,“ řekl deníku jeden z vysokých úředníků, který si ovšem přál zůstat v anonymitě.

Související

Obchodní dohoda Indie s EU má zahrnovat čtvrtinu světového HDP, uvedl Módí

Evropská služba pro vnější činnost, diplomatický orgán EU, byla zřízena v roce 2010 a práce nejvyššího diplomata, který ji vede, byla vždy obtížná, protože členské země, zejména ty velké, chtějí mít zahraniční politiku ve vlastních rukou, připomíná Politico.

Vztahy mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a unijním šéfdiplomatem byly špatné už předtím, než se do pozice dostala Kallasová. Mezi roky 2019–2024 ve funkci šéfa evropské diplomacie působil Španěl Josep Borrell, a už tehdy byly podle Politicem oslovených úředníků vzájemné vztahy těchto dvou vysokých představitelů velmi špatné. Ovšem s Kallasovou je to údajně ještě horší.

Vztahy mezi von der Leyenovou a Kallasovou se podle zdrojů Politico vyhrotily poté, co Evropská komise – kterou vede první jmenovaná – šéfce diplomacie odebrala oblast Středomoří. Loni v únoru totiž eurokomise vytvořila Generální ředitelství pro Blízký východ, severní Afriku a Perský záliv, které tuto agendu přebralo.

Kallasová se pak „na oplátku“ – píše Politico – pokusila na podzim prosadit do funkce v Evropské službě pro vnější činnosti Martina Selmayra, přezdívaného „bruselská bestie“. Ten byl za dob bývalého předsedy eurokomise Jeana-Claudea Junckera jeho generálním tajemníkem a podle některých komentátorů také tou nejmocnější osobou v aparátu EU.

Když se ale evropského kormidla v roce 2019 ujala Ursula von der Leyenová, Selmayr ztratil svůj vliv a na svoji pozici rezignoval. Jeho návrat nakonec podle Politica zablokovala právě kancelář Ursuly von der Leyenové.

Související

Temné vyhlídky? Možná je čas začít pít, měla prohlásit šéfka unijní diplomacie

Kancelář Kallasové na žádost o komentář Politica nereagovala.

Deník Politico jmenoval pět lidí, jejichž práci v Bruselu považuje za nejobtížnější. Kallasovou umístil na třetí místo. Dostala se tak za generálního tajemníka NATO Marka Rutteho a mluvčí Evropské komise Paulu Pinhovou, ale před maďarského velvyslance Bálinta Ódora a slovenského diplomata a obchodního komisaře Maroše Šefčoviče.

Kaja Kallasová zaujala média v nedávné době i tím, že se podle dvou svědků na soukromém novoročním setkání s lídry politických frakcí Evropského parlamentu nechala slyšet, že ačkoliv sama nepije, „možná je pravý čas s tím začít“. Narážela tak na aktuální politickou situaci ve světě, píše Politico. Se zmíněnou poznámkou totiž měla přijít poté, co si přítomní europoslanci začali navzájem přát šťastný nový rok, ačkoliv – jak někteří sami poznamenali –, ho jako zvlášť šťastný vzhledem ke světovému dění nevnímají.

Osmačtyřicetiletá Kaja Kallasová je původně estonská politička, která se jako první žena v historii stala premiérkou nejsevernější pobaltské země. A stejně jako historie její země posledního století je pohnutá i její rodinná historie. Sovětský svaz, který Estonsko v roce 1940 napadl a okupoval, zavedl v zemi tvrdá pravidla a deportace. Mezi deportovanými byla i její tehdy šestiměsíční matka Kristi. S matkou a babičkou ji stalinský režim odvezl v dobytčím vagonu na Sibiř, kde žila až do svých deseti let.