Jak se dnes žije v Putinově Rusku? Na dračku jdou hlavně antidepresiva

Do současného Ruska se většina lidí nedostane. Režim, který odborníci označují jako autoritářský, začal přituhovat už po nástupu Vladimira Putina k moci, po začátku konfliktu na Donbase a plnohodnotné války na Ukrajině ovšem zavedl vojenskou cenzuru. Opozičníky či odpůrce režimu úřady nazývají zahraničními agenty, extremisty či teroristy. Jak se v Rusku v roce 2025 žije?

„Pamatuji si, jak mrholilo a já šla z kina. Bylo to v Rusku, takže to bylo dávno,“ vzpomíná v písni „Eto bylo v Rossiji“ (Bylo to v Rusku) sedmadvacetiletá písničkářka Monetočka, která ze země musela v roce 2022 odejít do litevského exilu.

Tato píseň zaplnila před několika týdny ruské sociální sítě i média – v podání osmnáctileté zpěvačky Naoko. Ta se svojí skupinou Stoptime vystoupila na ulici v Petrohradu. „Jsi voják, vidím ti v očích, že jsi tam byl. Cítíš krev, jsi jedna velká jizva,“ zpívala další píseň stejné autorky předtím, než ji spolu s dalšími dvěma kolegy zatkla policie.

Čím se zpěvačka a klávesistka Naoko – vlastním jménem Diana Loginovová –, kytarista Alexander Orlov a bubeník Vladislav Leontěv provinili?

Monetočka – a další umělci, jejichž covery v ulicích Petrohradu hráli –, jsou v Rusku prohlášeni za „zahraniční agenty“. Veřejná produkce jejich tvorby nelegální není, pokud ale v největší zemi světa člověk šíří něco, co vytvořil „agent“, musí toto označení uvést. A pokud to neudělá, hrozí mu pokuta a další tresty.

Oficiálně ale zpěvačku Naoko a její kolegy úřady obvinily z organizování hromadného shromáždění občanů, hudebníci pak zůstali ve vazbě více než měsíc – v den propuštění byli vždy znovu odsouzeni a znovu zatčeni. Nakonec z Ruska na konci listopadu odešli.

Tento mediálně sledovaný případ vypovídá o tom, v jakém stavu je v současnosti ruská společnost. Což potvrzují i zástupci předních ruských lidskoprávních organizací a médií, se kterými se reportér webu Aktuálně.cz setkal. Někteří z nich stále žijí a pracují v Rusku, z bezpečnostních důvodů si tak nepřáli být jmenováni.

„V Rusku dnes vidíme pouze malé protesty proti válce. Režim přitvrzuje a jen málokdo si dovolí riskovat, že může jít na 20 let do vězení kvůli takzvané diskreditaci armády,“ prohlásila žena z jedné z lidskoprávních organizací. „I tak je ale spousta lidí, kteří to stejně riskují,“ dodává.

Podle jednoho ze zdrojů je většina lidí v šedé zóně - nejsou ani pro válku, ani proti válce. „Když je válka pouze v televizi, tak jim to nevadí,“ vysvětluje jeden z právníků. I tak ale ruskou společnost válka zasahuje, za poslední roky stoupl zájem o antidepresiva o 350 procent, užívají je mladí i staří, a to navzdory tomu, že jsou drahá.

Zpravodajský web OVD-Info, který sleduje porušování ruských práv v Rusku, na začátku prosince informoval o 1755 politických vězních, kteří jsou nyní v ruských žalářích.

Alexej byl zabit, máme důkazy, říká manželka zesnulého Navalného | Video: Archiv

Nepřekročitelná červená linie

Aktivní lidé, kteří byli schopni svolávat velké protesty či se chtěli zapojit do politiky, v Rusku už téměř nejsou. „Jsou vlastně jenom tři druhy opozičníků: buď jsou ve vězení, v exilu, nebo mrtví,“ shodují se právníci, novináři a další profese s odkazem na dvě velké opoziční osobnosti, které za podivných okolností zemřely – a to Borise Němcova a Alexeje Navalného.

Překročení červené čáry, která běžného Rusa dostane do vězení, je složité odhadnout. Občas to může být zpívání na ulici jako v případě zmiňované skupiny Naoko, občas jenom to, že pošlete peníze svým příbuzným na Ukrajině nebo napíšete na sociální sítě něco, co podle ruských úřadů „diskredituje ruskou armádu“.

Jisté překročení červené čáry je ale také zmínění jména či odkazu kritika Putinova režimu Alexeje Navalného, přestože je už více než rok a půl po smrti. Jeho právníci z Fondu boje proti korupci (FBK) jsou ve vězení taky, zbytek stát prohlásil za zahraniční agenty, extremisty, či rovnou teroristy.

Jak se zbavit vězňů?

S nadsázkou se dá říct, že ruské úřady udělaly velice úspěšnou reformu vězeňského systému – a to tak, že začaly vězňům nabízet svobodu výměnou za boj za vlast. Na začátku jim k tomu pomohl „Putinův kuchař“ Jevgenij Prigožin, po jeho pochodu na Moskvu a následné podivné smrti koncept převzal stát.

„Kriminální tresty dnes už skoro neexistují. Něco provedete – a šup, hned jdete do války. Občas pak dochází k bizarním situacím, jako když se vězni z Irkutsku, které dozorci ve vězení mučili a znásilňovali, s mučiteli potkají v zákopech na Ukrajině,“ poukazuje na paradoxy ruská novinářka.

Web Nastojaščeje Vremja, který patří pod Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda, na zmiňovaný případ na začátku prosince upozornil. „Obvinění z mučení vězňů ve vazební věznici v Irkutsku se vyhnuli trestu tím, že odešli do války na Ukrajinu,“ píše web.

Válečnou cenzuru potvrdil i Peskov

„Nyní je doba vojenské cenzury – pro naši zemi bezprecedentní. Koneckonců, válka probíhá i v informačním prostoru. A bylo by špatné zavírat oči před médii, která se záměrně zabývají diskreditací Ruska. Proto se domnívám, že tento režim je nyní oprávněný,“ přiznal poprvé veřejně cenzuru v největší zemi světa dokonce i mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov v červencovém rozhovoru pro časopis Expert.

Organizace Reportéři bez hranic situaci žurnalistů v Rusku sleduje, k pátku podle ní bylo v ruských věznicích nejméně 34 novinářů a dalších 14 pracovníků médií.

Od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 úřady podle nejnovějšího reportu zakázaly téměř všechna nezávislá média, případně je zablokovaly anebo prohlásily za „zahraniční agenty“ či „nežádoucí organizace“. Všechna ostatní média tak podléhají vojenské cenzuře, spousta novinářů a médií tak z Ruska musela odejít a pracuje v zahraničí.