


Vesmírná mise Artemis II je za polovinou trasy k Měsíci. NASA zveřejnila její snímky Země
Posádka lodi Orion překonala polovinu trasy mezi Zemí a Měsícem. S odvoláním na americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) to napsala agentura AFP.



Posádka lodi Orion překonala polovinu trasy mezi Zemí a Měsícem. S odvoláním na americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) to napsala agentura AFP.



Na první pohled působí fotografie vyfocená astronautem NASA na Mezinárodní vesmírné stanici jako výjev vystřižený ze sci-fi filmu. Fialový, vejčitý objekt s podivnými „chapadly“ se volně vznáší. Snímek na sociálních sítích okamžitě vyvolal vlnu paniky i fascinace. Skutečnost však byla, jako často, mnohem přízemnější.



Stejně jako archeologové odkrývají stopy dávných civilizací, i astronomové občas narazí na relikty nejstarších epoch. Nejde však o střepy keramiky nebo kostry v písku, ale v tomto případě o mimořádně vzácnou hvězdu PicII-503, která nese chemický otisk prvních hvězd vzniklých po zrodu kosmu.






Představte si večer pod hvězdami. Díváte se na oblohu a hlavou vám běží snad ta nejstarší otázka lidstva: „Jsme tu sami?“ Právě teď mají vědci o něco konkrétnější vodítko – a možná i směr, kam se dívat. Astronomové nedávno zúžili obrovský seznam více než šesti tisíc známých exoplanet na pouhých 45 světů, které patří mezi největší kandidáty na mimozemský život.



V dubnu roku 2029 – v pátek třináctého – se odehraje kosmické divadlo, jaké lidstvo zažívá jen jednou za několik tisíc let. K Zemi se mimořádně přiblíží asteroid Apophis a spolu s ním i flotila sond, vědeckých přístrojů, a dokonce i malé přistávací moduly. Průlet bude viditelný pouhým okem i nás a poprvé v historii se o přistání na asteroidu pokusí také soukromá společnost.






Astrofyzik Jiří Grygar patří k nejvýraznějším osobnostem české vědy. Nejen jako badatel, ale především jako člověk, který dokázal nadchnout veřejnost pro poznávání vesmíru. Zažil válku i 40 let totality a dnes slaví 90. narozeniny. Za svůj největší úspěch považuje to, že přivedl k vědě mnoho mladých lidí.






Vesmírná mise, která měla skončit až za osm let, vyvrcholila neřízeným pádem. Šestisetkilogramová sonda NASA Van Allen Probe A se vrátila do atmosféry rychlostí přes 27 tisíc kilometrů za hodinu ve středu okolo poledne. Satelit se nakonec proměnil v ohnivou kouli a v atmosféře shořel, ale některé fragmenty dopadly až na zemský povrch. Zbytky sondy nakonec dopadly do východní části Tichého oceánu.



Myšlenka, že život na Zemi mohl vzniknout jinde ve vesmíru, byla dlouho spíše doménou spekulací. Nový experiment amerických vědců jí však dodává reálnější obrysy. Extrémně odolné bakterie totiž v laboratoři přežily tlak srovnatelný s tím, jaký vzniká při dopadu asteroidu na Mars. Výsledek tak oživuje hypotézu, že dopady asteroidů mohly umožnit mikrobům „přeskakovat“ mezi planetami.



Astronomové v Jižní Africe objevili nejvzdálenější a zároveň nejjasnější kosmický laser, jaký kdy byl zaznamenán – světlo k nám dorazilo z více než osmi miliard světelných let. Jeho původcem je bouřlivá srážka dvou galaxií.



Nový snímek pořízený jednou z největších astronomických observatoří na Zemi ukazuje centrum naší galaxie v dosud nevídaných detailech. Obraz, který vznikal několik let, je nejen vizuálně působivý, ale především umožní astronomům zkoumat životní cyklus hvězd v nejextrémnější oblasti naší galaxie, těsně vedle supermasivní černé díry v jejím středu.



Čeští vědci přinášejí možné důkazy o tom, že na Marsu dochází k elektrickým výbojům podobným bleskům. Vůbec poprvé popsali „hvizd“ blesku na Marsu – elektromagnetický signál vzniklý při elektrickém výboji, který sonda MAVEN zachytila nad rudou planetou.



Na první pohled to vypadá jako nenápadný softwarový upgrade. Ve skutečnosti jde ale o technologický skok, který může změnit způsob, jakým lidstvo zkoumá cizí světy. Vozítko Perseverance získalo schopnost určovat svou přesnou polohu na Marsu bez pomoci lidí na Zemi – něco jako vlastní „GPS“ na rudé planetě.



Jedna z největších známých hvězd podle odhadovaného poloměru se v posledních letech chová neobvykle. Astronomové diskutují, zda jde o skutečný evoluční zlom, nebo jen projev nestability typické pro velmi hmotné hvězdy na sklonku života. Objekt WOH G64 ve Velkém Magellanově mračnu může podle části vědců směřovat k závěrečné fázi před kolapsem jádra. Jiní takové tvrzení zpochybňují.



Ambiciózní návrat lidstva k Měsíci se znovu komplikuje. Program NASA Artemis, který má navázat na slavnou éru programu Apollo, čelí dalším technickým potížím. Raketa, jež má vynést posádku mise Artemis II na cestu kolem Měsíce, se bude muset vrátit do montážní haly. Důvodem je problém s prouděním helia v horním stupni rakety. Jde už o druhou závadu, kvůli které byla mise odložena.



Dvanáct hrdinů, kteří viděli Zemi jako křehkou modrou kouli, se stalo symbolem triumfu. Jenže jejich největší výzva nezačala na lunárním povrchu, ale až po návratu domů – v boji s depresí, hledáním smyslu i tíhou slávy. NASA nyní ladí březnový start mise Artemis, která po dekádách vrátí astronauty k Měsíci, připomeňte si fascinující i tragické příběhy jejich předchůdců.



Mělo to být osm dní rutinního testu, skončilo to jako devítiměsíční drama v zajetí vesmíru. Nově uzavřené vyšetřování NASA odhaluje, že loď Starliner od Boeingu dělily od katastrofy jen drobnosti. NASA události z roku 2024 klasifikovala jako nehodu typu A, testovací let Starlineru se tak ocitl ve stejné kategorii jako katastrofy raketoplánů Challenger a Columbia, při nichž zahynulo 14 lidí.



Celý svět ji znal jako hrdinku, která dobyla vesmír. Sovětská propaganda po desetiletí tvrdila, že první živý tvor na oběžné dráze usnul bezbolestnou smrtí po týdnu mise. Pravda, která vyšla najevo až po 45 letech, je však mnohem krutější. Lajka neumírala jako oslavovaná průkopnice, ale v bolestech, osamocená v rozpálené kovové schránce jen pár hodin po startu.



Největší obavy vědcům z NASA nedělají drobné kameny, které pravidelně shoří v atmosféře, ani gigantická tělesa z hollywoodských katastrofických filmů. Nejvíc je trápí asteroidy o průměru kolem 140 metrů a více - tělesa, která by sice nezpůsobila globální zkázu, ale dokázala by vymazat z mapy celý region či město. A právě o mnoha z nich zatím lidstvo vůbec neví.