Mělo to být osm dní rutinního testu, skončilo to jako devítiměsíční drama v zajetí vesmíru. Nově uzavřené vyšetřování NASA odhaluje, že loď Starliner od Boeingu dělily od katastrofy jen drobnosti. NASA události z roku 2024 klasifikovala jako nehodu typu A, testovací let Starlineru se tak ocitl ve stejné kategorii jako katastrofy raketoplánů Challenger a Columbia, při nichž zahynulo 14 lidí.
Celý svět ji znal jako hrdinku, která dobyla vesmír. Sovětská propaganda po desetiletí tvrdila, že první živý tvor na oběžné dráze usnul bezbolestnou smrtí po týdnu mise. Pravda, která vyšla najevo až po 45 letech, je však mnohem krutější. Lajka neumírala jako oslavovaná průkopnice, ale v bolestech, osamocená v rozpálené kovové schránce jen pár hodin po startu.
Největší obavy vědcům z NASA nedělají drobné kameny, které pravidelně shoří v atmosféře, ani gigantická tělesa z hollywoodských katastrofických filmů. Nejvíc je trápí asteroidy o průměru kolem 140 metrů a více - tělesa, která by sice nezpůsobila globální zkázu, ale dokázala by vymazat z mapy celý region či město. A právě o mnoha z nich zatím lidstvo vůbec neví.
Od prvního pohledu ke hvězdám až po moderní raketové mise, vesmír lidstvo nepřestává udivovat. Jak dobře se vyznáte ve hvězdách, planetách a historických kosmických událostech? Vydejte se na krátký výlet do vesmíru v našem kvízu.
Astronomové zaznamenali nejdelší gama záblesk, jaký kdy byl ve vesmíru pozorován. Výbuch, označený GRB 250702B, trval neuvěřitelných sedm hodin a podle vědců může ukazovat na zcela nový typ hvězdné exploze. Domnívají se, že událost pravděpodobně způsobila černá díra, která pohltila hvězdu. Nyní přibližují teorie, jak k tomu mohlo dojít.
Záhadný meteorit přezdívaný Černá kráska, který na Zemi doputoval z Marsu, obsahuje výrazně více vody, než se dosud předpokládalo. Ukazuje to nová studie založená na moderní metodě neutronového skenování. Objev posiluje teorii, že Mars byl v dávné minulosti mnohem vlhčí planetou – a možná i místem, kde mohl vzniknout jednoduchý život.
Vědci objevili dosud největší organickou molekulu obsahující síru – prvek nezbytný pro bílkoviny a enzymy na Zemi – v mezihvězdném prostoru. Dosud její větší sloučeniny nacházeli jen v kometách a meteoritech. Objev tak označují za „chybějící článek“ v porozumění tomu, jak vzniká chemie života ve vesmíru.
Před 60 lety, 3. února 1966, přepsala sonda Luna 9 dějiny. Stala se prvním lidským výtvorem, který měkce dosedl na měsíční povrch v Oceánu bouří. Úspěch SSSR sice potvrdil předpoklad, že Měsíc má pevný povrch, na kterém lze bezpečně přistát, ale přinesl i jednu kuriózní situaci – první snímky z povrchu totiž díky „pirátskému“ kousku britských vědců publikoval západní tisk dříve než Moskva.
Měl to být rutinní let do vesmíru, ale osmadvacátá mise raketoplánu Columbia se stala jedním z nejtragičtějších okamžiků v historii kosmonautiky. 1. února 2003 se Columbia během návratu na Zemi rozpadla a celá sedmičlenná posádka zahynula. Katastrofa odhalila nejen technické nedostatky, ale také organizační selhání NASA. Podle některých odborníků se bdělost nesmí vytratit ani dnes.
Vypadá jako obří zornice upřená z hlubin vesmíru přímo na nás. Helixova mlhovina, přezdívaná „Boží oko“, je ale monumentálním hřbitovem. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba odhalují detaily hvězdné agonie v takovém rozlišení, že vědci poprvé vidí to, co za pět miliard let čeká i Slunce a Zemi. Podívejte se, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.
Měla to být rutinní cesta, která dokáže, že do vesmíru může létat každý – i učitelka ze sousedství. Místo toho se 28. ledna 1986 stal dnem, kdy se miliony lidí u televizních obrazovek v nevěřícně dívaly na ohnivou kouli. Od tragédie raketoplánu Challenger, která na roky zmrazila americké ambice, uplynulo už čtyřicet let.
Světové mocnosti se znovu pouštějí do vesmírných závodů. Tentokrát už ale nejde o symbolické zapíchnutí vlajky do měsíčního prachu. Ve hře je mnohem víc – jaderný zdroj energie na povrchu Měsíce, který by umožnil dlouhodobou přítomnost lidí i techniky mimo Zemi.
Oficiální sovětské zprávy hovořily o bezproblémovém letu. Ve skutečnosti se však na oběžné dráze odehrávala tragédie. Příběh Vladimira Komarova, prvního člověka, který zahynul během kosmického letu a doslova se zřítil z vesmíru v neovladatelné lodi, odhaluje, jak politický tlak studené války převážil nad bezpečností - a jak mise Sojuz 1 skončila fatálním selháním a změnila budoucnost kosmonautiky.
Mars dnes působí jako nehostinná planeta, ale před miliardami let mohl vypadat úplně jinak – a v mnohém připomínat Zemi. Vědci na jeho povrchu objevili struktury, které nápadně připomínají říční delty. Podle nich jde o důkaz oceánu, který se před zhruba třemi miliardami let rozprostíral přes severní polokouli planety. Objev také naznačuje, že tam kdysi mohly existovat podmínky příznivé pro život.
Ambiciózní plán, který měl zásadně změnit lidské chápání Marsu i možnosti života mimo Zemi, končí dřív, než se stihl naplnit. NASA ruší misi Mars Sample Return – projekt, který měl poprvé v historii dopravit vzorky marsovských hornin zpět na planetu Zemi. Důvodem nejsou technické limity, ale peníze a politické rozhodnutí.
Z hlubin vesmíru k nám dorazil záblesk, který otevírá okno do dávné minulosti. Vědci zachytili desetisekundový signál z jednoho z nejvzdálenějších koutů kosmu. Pochází podle nich nejspíš z výbuchu supernovy, která explodovala v době, kdy byl vesmír starý pouhých 730 milionů let. Podle nich tak jde o unikát: o vůbec nejstarší dosud zaznamenanou supernovu.
Neobvyklý světelný úkaz, který v neděli večer zaujal pozorovatele na obloze nad Českem a dalšími částmi Evropy, má podle odborníků pozemské vysvětlení. Velká zářící spirála, viditelná několik minut, byla podle České astronomické společnosti zmrzlým oblakem paliva z rakety Falcon 9 společnosti SpaceX, kterou vlastní miliardář Elon Musk.
Psal se červen roku 1619 a nebe nad Vysočinou prořízl záblesk. Poté na zem dopadly žhavé kusy neznámého kovu. Zatímco věda dnes mluví o meteoritu, dobové kroniky popisují hořlavý prach a ohnivá znamení. Kam zmizely nalezené kusy a proč ten největší dodnes leží hluboko v lesích u Odrance?
