Přepravní společnost RegioJet Radima Jančury vysoutěžila velký dopravní soubor, v jehož rámci bude obsluhovat hned pět železničních relací v severovýchodních Čechách. Kvůli patnáctiletému kontraktu si objednala 34 unikátně řešených vlakových souprav typu BEDMU u Škody Transportation za více než devět miliard korun.
Ačkoliv se jejich profese váže na život ve městě, rozhodli se herci a manželé Petr Uhlík a Andrea Uhlík Berecková odejít na venkov. V Českém středohoří koupili starý sudetský mlýn a mají s ním velké plány. "První noc mě kdosi vytáhl z postele a musel jsem slíbit, že se k domu budeme chovat hezky," vypráví herec. Nahlédněte do galerie, jak se manželům Uhlíkovým žije takříkajíc "na konci světa."
Bylo pondělí 18. září 1916. Do Jizerských hor pomalu přicházel podzim a v údolích panoval obvyklý klid. Kolem čtvrté hodiny odpolední se však tichým krajem prohnala mohutná vodní vlna a s ní vše, co cestou stihla pohltit. Ani ne rok stará přehrada na Bílé Desné se nečekaně protrhla. Katastrofa, která smetla domy a vzala životy 65 lidem, se zapsala jako vůbec nejhorší svého druhu v českých zemích.
Ať se na kostelní věž podíváte v jakýkoliv čas, hodiny na její zdi budou už napořád ukazovat, že za pět minut odbije dvanáctá. Symbolický čas připomíná, že k záchraně kostela došlo chvíli před jeho definitivní zkázou. O zbytku Zadní Zvonkové, pohraniční obce s temným osudem, se to však říct nedá. Tam, kde před válkou zněly lidské hlasy a v zimě výskot lyžařů, zůstává dnes jen tichá vzpomínka.
Kdyby si rodiče Waltra Urbana nepořídili domek s číslem popisným 348, nejspíš by z Postoloprt odešli do otcova rodiště v Německu. Jenže v Sudetech zůstali. Přesně před 80 lety se tak Waltrův otec stal jednou ze stovek obětí poválečného běsnění Čechů. A i když se o postoloprtském masakru v kasárnách dodnes mluví jako o největší evropské genocidě před Srebrenicí, ve městě je to stále zakázané téma.
"Byl to klukovský sen," vypráví majitel trampovny v Oldřichovském sedle v Jizerských horách Josef Heindorfer, kterému nikdo neřekne jinak než 'Koza'. Z trosek bývalé hájenky, kterou v roce 1993 koupil, vybudoval během let vyhlášený podnik. Na pečené vepřové koleno sem z hor slézají po setmění trampové i horolezci. "Teď se ale všechno hroutí, trampové vymírají," dodává vzápětí třiasedmdesátník.
Aš a Cheb. Dvě města s atmosférou silného sudetoněmeckého fanatismu, jak dnes připomínají historikové, právě před 80 lety zpomalila postup amerických osvoboditelů západními Čechami. Hrdinství desítky padlých západních vojáků teď připomíná konvoj historické techniky nazvaný Final Strike, který oblastí právě projíždí a kopíruje cestu Pattonovy armády.
První knížku, experimentální novelu Je hlína k snědku?, vydala ve svých dvaceti sedmi letech. Za dva roky se na pultech objevila její próza Hořké moře o osudech tří žen různých generací a v roce 2012 pak kritikou i čtenáři oceňovaný román Němci.
Ačkoliv se jejich profese váže na život ve městě, rozhodli se herci a manželé Petr Uhlík a Andrea Uhlík Berecková odejít na venkov. V Českém středohoří koupili starý sudetský mlýn a mají s ním velké plány. "První noc mě kdosi vytáhl z postele a musel jsem slíbit, že se k domu budeme chovat hezky," vypráví herec, který v krimisérii Metoda Markovič ztvárnil postavu sériového vraha Ladislava Hojera.
Kolem jídla se motal odmala. Jako kluk choval králíky, vyučil se na jatkách a na vojně dělal kuchaře. "To, že jsem řezník, neznamená, že nemám rád zvířata. Naopak. Nesnáším, když je někdo týrá, to bych se kolikrát neudržel," říká raspenavský řezník Karel Klouček. "Mám rád i vegetariány, ti si na rozdíl od veganů dají říct a po čase vezmou rozum do hrsti," směje se rodák z podhůří Jizerských hor.
Víkendové mezinárodní setkání majitelů motocyklů Čechie-Böhmerland se neslo v komorním duchu. Na akci se sjelo šestnáct strojů, aby absolvovaly tradiční spanilou jízdu po Šluknovském výběžku. Letos už po pětadvacáté.
Filip a jeho sestra dostali od rodičů chalupu z 19. století. Dům v malebné vesnici Jindřichov v Jizerských horách Filip původně nechtěl, jeho manželka a sestra Kateřina ho ale přemluvily k tomu, aby si obydlí nechali. V roce 2021 tak začali s rekonstrukcí a život se jim na čas obrátil vzhůru nohama. Volné víkendy trávili prací na stavbě a plánováním interiéru.
Mladí rapeři se často opájí luxusem a chlubí se, že už jsou za vodou. Devětadvacetiletý český Vietnamec Anki, který je letos nominovaný na cenu Vinyla, naopak v textech přiznává, že mívá občas hluboko do kapsy a kdykoli může skončit na dně. V rozhovoru mluví o dospívání v západočeských Sudetech, první cestě do Vietnamu za svým otcem i o tom, proč je pro něj největším bohatstvím evropské občanství.
Ještě než začne úřadovat na Pražském hradě, vypraví se Petr Pavel v půli února na cestu do nejchudšího kraje republiky - Karlovarského. Do míst, která by si podle výsledků voleb přála, aby se byl prezidentem stal jeho konkurent. To rozhodnutí upírá pozornost žádoucím směrem. Snad pomůže v rozbíjení stereotypů, s nimiž je tato část země stále nahlížena.
„Vraždy sudetských Němců v Postoloprtech jsou pořád tabu. Češi mají rádi legraci, vyhýbají se tak nepříjemným věcem. Proto jsme chtěli, aby se téma znovu dostalo mezi lidi,” uvádí režisér Jakub Wehrenberg o novém dokumentu Postoloprty 1945 - česká odplata. „Zabili je jen proto, že byli Němci,” říká o události z června 1945, kdy čeští vojáci pozabíjeli bez soudu několik set německých civilistů.
V zalesněné krajině Plzeňska si Kamil Vacek koupil bývalý ranč s výletní restaurací a proměnil ho v místo pro svatby i party přátel. Jeho usedlost s velkou pecí a kuchyní pro 35 lidí si rezervují hlavně ženy pro cvičení jógy i únik od rodin. Ještě před pár lety byl přitom Rabštejn nad Střelou vyhlášeným místem pro muže. Lákala je sem svérázná obsluha i spaní, kde se jim zlíbí.
Lhasa, hlavní město Tibetské autonomní oblasti, je od Šluknovského výběžku na severu Česka vzdálená šest a půl tisíce kilometrů. Přesto zde najdete místo, které Tibet připomíná. Asijskou stezku, jejíž součástí je i ohrada s jaky, tu založila tibetoložka Jarmila Ptáčková.
Vedle bílé buddhistické stúpy, stojící mezi stromy, se pase stádo jaků. Nenacházíme se však v Tibetu. Takto vypadá i jedno místo na severu Čech ve Šluknovském výběžku. Poznávací stezka, o kterou se stará Jarmila Ptáčková, nabízí možnost seznámit se s asijskou architekturou, zvířaty a zvyky bez nutnosti cestovat šest tisíc kilometrů daleko.
Na několika místech v bývalých Sudetech jsou od léta automaty na básně. Takzvané Poesiomaty, které před pár lety vymyslel pražský kavárník Ondřej Kobza, stojí v krajině u opuštěných kostelů a pomyslně odkazují na zvuk zaniklých zvonů. K přehrání jedné z audionahrávek stroj nepotřebuje žádnou elektřinu, stačí jen zatočit klikou, zvolit si druh zvuku a poslouchat.
„To, že jsem se do Aše vrátila, bych nazvala voláním krve, ten vztah k místu byl hodně silný a roli hrálo i dostupné bydlení. Největší pozitivum je klid a příroda, jinak tam není nic, služby ani infrastruktura,” říká autorka projektu Made in Zapadákov Klára Teršová. V Aši otevřela bistro a napsala román Bílý pramen, který je historií Sudet inspirovaný.
„Na americké straně osvobozených Sudet zůstalo po válce více německých antifašistů než na té sovětské, kde došlo k jejich velkému odsunu,” říká ekonom Štěpán Jurajda. S kolegy z think tanku IDEA se věnoval obcím v pásu na obou stranách demarkační linie a zkoumal, jak způsob odsunu ovlivnil tamní společenský vývoj.
Ve třicátých letech 20. století byl vycházející hvězdou Sudetoněmecké strany, její předseda Konrad Henlein ho dokonce považoval za svého ministra zahraničí. Ještě před vypuknutím druhé světové války však čtyřicetiletého Heinze Ruthu zatkla československá policie kvůli podezření z homosexuálního styku, za který tehdy hrozilo až pětileté vězení. K soudu však nedošlo, spáchal sebevraždu.
Na kopci za jehličnatým lesem obce Malá Zdobnice v Orlických horách se nachází malá dřevostavba. Stojí v místech, kde kdysi býval dům původních německých obyvatel. Ti ho však po druhé světové válce museli kvůli Benešovým dekretům násilně opustit, a z původního obydlí tak zbyly jen kameny. Teď se místo na palouku za vzrostlými stromy znovu probouzí k životu.
Fotograf Ondřej Durczak se už léta toulá po Bruntálsku a zaznamenává jeho podobu očima člověka, který je v tomto kraji doma. V podhůří Jeseníků nefotí idealizované krajiny, ale snaží se zachytit skutečnost. "Tak to vidím já a přiznávám, že je mi tento kraj srdečně blízko," říká v nové knize Bruntálsko - Alternativní fotografický průvodce, kterou připravil s Jiřím Siostrzonkem.
Kritik Kamil Fila se bojí, že snímek Mnichov: Na prahu války Čechy naštve. Protože se v něm nevyskytují a protože jim nebude po chuti výklad "mnichovské zrady". Šéfredaktor Respektu Erik Tabery má zase za to, že filmová obhajoba předválečného chování britského premiéra Chamberlaina přichází v době ukrajinské krize vyloženě nevhod. Smyslem historických filmů ale přece není rekonstrukce minulosti.
Co má společného mýdlo s jelenem, portrét prezidenta Masaryka či deska Beatles? Za každým z těchto předmětů stojí jeden z "našich Němců". Tak vítá návštěvníka nová stálá expozice v Ústí nad Labem, kterou si nenechal při své cestě do Česka ujít německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Výstava připomíná osm století společného soužití Čechů a Němců. Některé exponáty byly 70 let ukryté na půdě.
