Historici ÚSTR několik let zkoumají pozadí jednoho z nejpodivnějších procesů v předválečném Sovětském svazu, jehož obětí se stali čeští krajané na Ukrajině. Desítky Čechů skončily po vykonstruovaném procesu jako údajní špioni v děsivých táborech gulag, někteří věznění nepřežili, další byli popraveni, jiní zešíleli. Mnozí z nich byli učitelé. Od procesu s českými učiteli uplynulo 90 let.
Před sedmašedesáti lety zemřel po zásahu elektrickým proudem na státní československé hranici radiomechanik Jiří Vorlíček. V květnu letošního roku se dočkal rehabilitace. Soud rozhodl, že se mu stala křivda ze strany státu. Vorlíček je vůbec první obětí elektrických zátarasů, která se dočkala rehabilitace.
Za mrtvé na hranicích nebude potrestán nikdo z komunistických prominentů. Jakeš zemřel a Vajnar se Štrougalem ani nepůjdou k soudu.
Výročí 100 let od vzniku KSČ připodobňují historici k "rudému století". Nazývá se tak i výstava na pražské Kampě, která začíná v pátek 14. května. Je vůbec důvod si toto výročí i tragické události spojené s KSČ připomínat? Historici, kteří se na unikátní expozici podílejí, o tom nepochybují. "KSČ ovlivnila a stále ovlivňuje tuto zemi jako málokterá jiná partaj," říká historik Jan Kalous.
Spolu se svými komunistickými soudruhy nastolil v Československu tuhý totalitní režim, který vedl k připojení státu k sovětskému mocenskému bloku. Stál za útlakem značné části společnosti i za mocí, jež byla postupně příčinou ekonomického úpadku země a obrovské emigrační vlny obyvatelstva. Připomeňte si Klementa Gottwalda a "Rudé století" ve fotogalerii.
Mohla by to být story o ženě, kterou provázelo neštěstí, smůla a drtivé následky vlastních rozhodnutí. Na osud Trudie Bryksové, od jejíž smrti tento týden uplynulo deset let, je ale možné nahlížet i opačně. Jako na život mimořádné osobnosti, jež se nikdy nevzdala.
Po páté hodině ranní 7. září 1948 zastavil černý služební vůz Tatra 57 B před oblastní úřadovnou Státní bezpečnosti (StB) v Bartolomějské ulici v Praze. K řidiči Zdeňku Řípovi přisedli pracovníci Krajského velitelství StB Bořivoj Vávra s Josefem Volfem a společně odjeli na Pankrác, kde převzali jednoho z hrdinů protinacistického odboje na Táborsku Františka Novotného. Netušil, že je to jeho konec.
Principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský prožil nelehký rok. Vláda podle něj finanční pomoc soukromým scénám odsunula na druhou kolej, a tak teď divadelníci bojují o přežití. Přesto se svým souborem připravil hry o bratrech Mašínech a Karlu Čapkovi, které mají komentovat i současnou politickou situaci. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví také o otci Rudolfovi, který by loni oslavil sté narozeniny.
Na Velký pátek 4. dubna 1969 se v domovním průjezdu jihlavského náměstí Míru polil ředidlem a zapálil vedoucí pracovník podniku Motorpal a stranický funkcionář Evžen Plocek (40). Na následky popálenin zemřel o pět dnů později. Následoval tak živé pochodně Jana Palacha (16. ledna 1969) a Jana Zajíce (25. února 1969). Od Plockovy hraniční oběti uplynulo 52 let.
Osmaosmdesátiletá pamětnice, která přežila vyhlazení Lidic, zemřela. Její příběh nepřipomíná jen hrůzy války, ale také naši schopnost ztrácet paměť.
Agenti donašeči komunistické Státní bezpečnosti jako její oběti? S provokativním pohledem na vynucené udavačství přichází Ústav pro studium totalitních režimů v ojedinělé studii Člověk v soukolí StB. Jak ale dodává historik Martin Tichý: "Určitě neplatí, že každý spolupracovník StB byl její obětí. Mezi agenty byly i lidské bestie."
Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se nepodařilo objasnit tragický konec československého ministra zahraničí, který byl ráno 10. března 1948 nalezen mrtev pod okny služebního bytu v Černínském paláci. Případ je - už zase - odložen.
Po převzetí moci 25. února 1948 si komunisté začali vyřizovat účty s politickými rivaly a odpůrci. Symbolem poúnorového teroru se stal takzvaný Domeček na pražských Hradčanech, kde byli mučeni a vyslýcháni českoslovenští vojáci - letci RAF, parašutisté, ale i ti z východní fronty, kterých se komunisté chtěli z nejrůznějších důvodů zbavit.
Dvě organizace, Kunsthalle Praha a Post Bellum, už několik let natáčejí rozhovory s umělci, kteří tvořili v totalitním Československu. Ve sbírce Paměti národa se sešlo na šest desítek příběhů. Nyní z nich vznikl dokumentární cyklus nazvaný Umění v izolaci.
Se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou o třikrát přepisované románové novince, komunistických fake news a dívčích vzorech dneška.
Navzdory své plachosti patří Ladislav Heryán mezi nejpopulárnější české kněze. Sympatie si získává liberálními názory, občanskou angažovaností i zálibou v rockové hudbě. Přesto říká, že nechce nikoho na křesťanství obracet. Ve vánočním rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, proč podle něj Česko není zemí ateistů a že víra nestojí jen na několika svátečních dnech, ale formuje se celý život.
Život těch nejchudších Severokorejců se nedá rovnat životu, i smrt tam může být někdy únikem, zamilovanost je tabu, rozvést se může jen muž, žena ne, říká koreanistka Nina Špitálníková, která napsala knihu rozhovorů s uprchlíky z KLDR. Rodinám uprchlíků hrozí veřejné popravy. Máme zkreslený obraz o Severokorejcích, je málo informací, mě jejich život fascinoval, dodává.
Historie sporu o to, jak se má vůbec samotný svátek jmenovat, dobře odráží dilema, které dnes se svou komunistickou historií máme.
Psal se 24. říjen 1950. Pro většinu obyčejný podzimní úterek, pro tři muže z jihovýchodní Moravy poslední den života. Jsou ztýraní výslechy a jeden z nich tak nemocný, že ho musí k šibenici přinést. Stanou se vedle Milady Horákové dalšími z mnoha obětí komunismu.
S advokátem Lubomírem Müllerem o střelbě do lidí, o obětech, kterým se nikdo neomluvil, o hrůzách lidových soudů i o tom, jak užitečná může být pro právníky Bible.
