Ruská propaganda stojí na přesvědčení o vlastní velikosti, pracuje ale také s pocitem obklíčené pevnosti a strachem ze Západu. V Evropě nás nemají rádi, mají nás za barbary, to jsem slyšel mnohokrát, líčí historik a rusista Marek Příhoda. „V Rusku jsem měl dva nepříjemné dojmy. První byl u řady lidí pocit ublíženosti a naštvanosti na Západ. Druhý byl komplex méněcennosti,“ říká v rozhovoru.
Literární velikán Lev Nikolajevič Tolstoj na zahradě vily, tajemný lovec z domorodého národa sibiřských Evenků či dávné fotografie Moskvy. Vše v barvě. Nahlédněte do snímků dávného Ruska, které koloruje a na webu Flickr.com vystavuje amatérská umělkyně Olga Širninová. Jak dříve popsala Aktuálně.cz, barvení fotek se věnuje od roku 2011 a práce na jedné jí zabere i celý den.
Před 80 lety, 14. října 1943, vypuklo povstání v nacistickém vyhlazovacím táboře na východě Polska Sobibor. Tři sta vězňů využilo zmatku a z tábora uprchlo. Naprostou většinu ale nacisté postupně polapili a zabili. Posléze byl tábor zrušen. I tak zde nacisti povraždili na čtvrt milionu lidí.
Jedenačtyřicetiletý britský herec Ben Whishaw, známý jako Q ze tří posledních bondovek, ztvární ruského buřiče a literáta Eduarda Limonova. Příběh radikálního spisovatele a člena zakázané Národně bolševické strany, který zemřel předloni sedmasedmdesátiletý, zfilmuje ruský režisér a disident Kirill Serebrennikov.
Miloval jsem impérium. Už není a můj život je teď šedivý, praví první. Rusko může být jedině velké a mocné, nebo nebýt, dí druhý. Rusové jsou Bohem vyvolený národ, tvrdí třetí. Nejsou to hlasy vyhecované současnou propagandou a válkou na Ukrajině: to jsou výpovědi, které už na přelomu tisíciletí sesbírala spisovatelka Světlana Alexijevičová.
V Rusku se 9. květen slaví jako Den vítězství. Rusové si připomínají výhru Sovětského svazu nad nacistickým Německem v roce 1945. Pro současné Rusko je vítězství v druhé světové válce nejdůležitější událostí moderních dějin a základem ruské identity. Letos oslavy probíhají v době ruské agrese proti Ukrajině. Podívejte se na fotografie z příprav nebo na historické snímky s Josifem Stalinem.
Válka na Ukrajině se protahuje a počty obětí rostou. Podpora ruského prezidenta Vladimira Putina přesto neklesá, naopak. "Režim je tak stále tvrdší s typickými rysy totality," říká v rozhovoru pro ruskojazyčný opoziční server Meduza.io profesorka ruské politiky na londýnské King's College Gulnaz Šarafutdinovová. Deník Aktuálně.cz publikuje text ve zkrácené verzi a se souhlasem vedení redakce.
Hladomor ve 30. letech minulého století zabil miliony Ukrajinců. Řada historiků se shoduje, že byl výsledkem záměrných politických rozhodnutí. "Rusko opakuje způsoby Sovětského svazu. Už během hladomoru bylo součástí genocidy také znásilňování žen, ale tehdy se o tom téměř nepsalo," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz ředitelka kyjevského Národního muzea Hladomoru-genocidy Olesija Stasjuková.
Malé lotyšské městečko nestíhá úpět, jak se přes něj valí dějiny a režimy. Je to z bláta do louže. Mladík Ansis však na svět hledí očima prosťáčka, do jehož duše nemají jak proniknout sváry 30. a 40. let minulého století.
Zatímco na souborné dějiny komunistické StB ještě čekáme, objevují se alespoň životopisné studie o jejích protagonistech. Jako právě vydaná biografie, v níž historik Prokop Tomek líčí život Miroslava Picha-Tůmy. Zločince, kterého přinejmenším od let 1968 až 1969, kdy stanul před soudem, obestírala temná legenda. Tomkova kniha, postavená na archivních dokumentech, ji uvádí na pravou míru.
Rusko se nikdy nepokusilo vyrovnat se svým šílenstvím tak, jako to udělali Němci. Staré běsy žijí na východě dál. A válka proti Ukrajině ukazuje, jak snadné je kdykoli znovu probudit.
Jelikož finlandizace byla pro Sovětský svaz příběhem úspěchu, je jasné, že Rusko chce její doktrínu opakovat. Ideální by pro něj bylo finlandizovat celou Evropu.
Válku na Ukrajině s obavami prožívají i čeští senioři. Sami si ještě dobře pamatují, jak sovětská vojska v srpnu 1968 nečekaně vpadla do Československa, a tak se jich současná ruská invaze dotýká o to víc. "Ukrajincům fandím, my bychom se tak odvážně nebránili," říká pětaosmdesátiletá Stanislava Medková a vzpomíná, jaký šok zažívala, když jí okupace vzala naděje z uvolněného období pražského jara.
Útokem na Ukrajinu plánoval kremelský vládce završit restauraci někdejší sovětské moci. Obrátil tím ale proti sobě i země, o kterých si myslel, že už je má pevně pod kontrolou.
Válka posunuje perspektivy a dokáže spojovat i nespojitelné. Agresor může sehrát nezamýšlenou roli společného nepřítele, který změní léta nezměnitelné. Putin teď donutil Evropu, aby hledala odpověď na válku, již rozpoutal. Snad přitom objeví také to, čeho dosud nebyla schopna - jednotný postoj k Rusku.
První sada opatření proti kremelskému imperiálnímu režimu představuje jen začátek, následovat musí pomoc Kyjevu. V Praze založené Východní partnerství by se mělo konečně stát oporou Putinových sousedů.
Přesně před 50 lety vystoupil z letadla na pekingském letišti tehdejší americký lídr Richard Nixon, a stal se tak vůbec prvním prezidentem USA, který do země po více než dvaceti letech od jejího založení přijel. Pro oba státy měla návštěva zásadní význam. A sám Nixon o ní mluvil jako o "týdnu, který změnil svět."
Prezident manipuluje a podporuje ruskou hybridní válku, jejímž cílem je rozbíjet západní demokracie.
Na škole vyrůstala v ruské propagandě a za svůj ukrajinský původ se styděla. Když se pak od rodičů dozvěděla o následcích ruské invaze, otevřelo jí to oči. Vědkyně z Fyzikálního ústavu Akademie věd Teťana Ostapčuk v Česku žije už 25 let. V rozhovoru popisuje, proč z Ukrajiny odjela, co si myslí o tamním konfliktu a co znamená mít "sovětský rozum", bez kterého podle ní člověk na Východě nepřežije.
