


Putin vyhání Ukrajince na Západ. Záměrně. Nesmíme je přestat přijímat
Ocitli jsme se v těžkých válečných časech a musíme se uskrovnit, abychom mohli pomoci uprchlíkům před smrtí. Je to jediná cesta k vítězství.



Ocitli jsme se v těžkých válečných časech a musíme se uskrovnit, abychom mohli pomoci uprchlíkům před smrtí. Je to jediná cesta k vítězství.



Říjen 1962 byl nejvypjatějším obdobím studené války mezi Západem a komunistickým blokem. Sověti chtěli tajně dostat na Kubu balistické rakety schopné nést jaderné hlavice a zasáhnout s nimi jakékoliv místo na území Spojených států. Američané šli do tvrdé konfrontace - a zvítězili. Od přelomového projevu prezidenta Johna F. Kennedyho, v němž oznámil námořní blokádu ostrova, uplynulo přesně 60 let.



Obrovské úsilí vynaložené komunistickým režimem v Československu při budování pomníku sovětskému vůdci Josifu Stalinovi v Praze přišlo vniveč za pouhých sedm let. Nedostatek předvídavosti a soudnosti stál za tím, že monstrózní dílo za 140 milionů korun bylo dokončeno až v době, kdy se kult Stalinovy osobnosti v Sovětském svazu již notně otřásal. V říjnu 1962 byl pomník odstřelen.



Když začala ruská invaze na Ukrajinu, šéfdirigent České filharmonie ji odsoudil jako jeden z prvních ruských umělců na světě. „Nositelé smrti a ničení musí být hnáni k odpovědnosti,“ napsal Semjon Byčkov hned 24. února ráno. A ještě ten den na budově Rudolfina zavlála ukrajinská vlajka.



Poprvé po šedesáti letech, od karibské krize z října 1962, z Moskvy znovu zaznívají výslovné výhrůžky jaderným zbraněmi a americké vedení ve Washingtonu promýšlí scénáře pro případ, že by se skutečně naplnily. Okolí ruského prezidenta Vladimira Putina je ale bezmocnější, než platilo o Kremlu za časů SSSR.



Lední hokej by dnes možná vypadal jinak, kdyby v září před 50 lety neproběhla Série století mezi Sovětským svazem, tehdejším hegemonem světové scény, a kanadskými profesionály z NHL, kteří jinak na mezinárodním poli hrát nemohli a měli být neporazitelní.



Akční film Rudé horko, kde hraje Arnold Schwarzenegger nekompromisního kapitána sovětské policie, se natáčel i v Moskvě. Štáb musel na povolení čekat šest měsíců. Představitel hlavního hrdiny se tři měsíce učil rusky a musel kvůli roli zhubnout. V jedné scéně se ve filmu objeví dokonce i „Otík“ ze snímku Vesničko má středisková. Více se dozvíte v novém dílu Historek z placu.



Tisíce lidí v sobotu přišly uctít památku bývalého prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova do Domu odborů v Moskvě, kde se konalo veřejné poslední rozloučení. První a zároveň poslední prezident SSSR, jenž zahájil drastické reformy, které pomohly ukončit studenou válku a které také urychlily rozpad Sovětského svazu, zemřel v úterý ve věku 91 let. Vladimir Putin se nezúčastnil.



Bývalého sovětského lídra Michaila Gorbačova, který v úterý zemřel, zásadně ovlivnil jeho spolužák z moskevských studií a pozdější reformní komunista z dob Pražského jara Zdeněk Mlynář, připomíná Petr Pithart, někdejší český premiér a pozdější předseda Senátu.



„Myslím si, že se to v něm rvalo. Udělal sice velký čin pro svět, ale pro Sovětský svaz to znamenalo totální krach. Jednou jsem mu k jeho dílu, rozpadu SSSR, gratuloval a on se zatvářil jako šťovík,” vzpomíná někdejší politik Michael Kocáb na Michaila Gorbačova, posledního sovětského vůdce, který zemřel v úterý ve věku 91 let.



Zatímco na Západě široce oceňují Michaila Gorbačova jako výjimečného státníka, jenž pomohl ukončit studenou válku, v pobaltských zemích si ho ve středu připomínali jako represivního autokrata, který se neúspěšně snažil zabránit jejich odtržení od Sovětského svazu.



O třiadvacet let přežil Michail Gorbačov svoji ženu Raisu, která podlehla v roce 1999 leukemii. Poslední roky života trávil chřadnoucí bývalý lídr Sovětského svazu v propůjčené dače, domě se zahradou nedaleko Moskvy.



Pozoruhodný odpor posledního sovětského vůdce zhostit se lídrovství světové velmoci, připravil československým komunistům pekelné poslední roky samovlády.



Zkušenosti z druhé světové války, které v originále poprvé vyšly roku 1949: přesto má smysl otevřít knihu Výpravy na Východ, jež byla nyní přeložena do češtiny. A zdaleka ne jen proto, že její autor, skotský dobrodruh, diplomat a voják sir Fitzroy Maclean, posloužil coby inspirace, když Ian Fleming vymýšlel agenta s povolením zabíjet Jamese Bonda.



Masaryk dal střílet do dělníků, Beneš nechal sestřelit Štefánika, Dubčekova nehoda byla plánovaná a auto řídil kaskadér, Havel přivedl ke krachu slovenské zbrojovky… Moderní dějiny jsou plné mýtů, které mají s historickou realitou pramálo společného. Zdá se však, že právě proto přitahují tolik lidí. Dezinformace zkrátka nejsou žádnou vymožeností moderní doby.



Ruská propaganda stojí na přesvědčení o vlastní velikosti, pracuje ale také s pocitem obklíčené pevnosti a strachem ze Západu. V Evropě nás nemají rádi, mají nás za barbary, to jsem slyšel mnohokrát, líčí historik a rusista Marek Příhoda. „V Rusku jsem měl dva nepříjemné dojmy. První byl u řady lidí pocit ublíženosti a naštvanosti na Západ. Druhý byl komplex méněcennosti,“ říká v rozhovoru.



Literární velikán Lev Nikolajevič Tolstoj na zahradě vily, tajemný lovec z domorodého národa sibiřských Evenků či dávné fotografie Moskvy. Vše v barvě. Nahlédněte do snímků dávného Ruska, které koloruje a na webu Flickr.com vystavuje amatérská umělkyně Olga Širninová. Jak dříve popsala Aktuálně.cz, barvení fotek se věnuje od roku 2011 a práce na jedné jí zabere i celý den.



Před 80 lety, 14. října 1943, vypuklo povstání v nacistickém vyhlazovacím táboře na východě Polska Sobibor. Tři sta vězňů využilo zmatku a z tábora uprchlo. Naprostou většinu ale nacisté postupně polapili a zabili. Posléze byl tábor zrušen. I tak zde nacisti povraždili na čtvrt milionu lidí.



Jedenačtyřicetiletý britský herec Ben Whishaw, známý jako Q ze tří posledních bondovek, ztvární ruského buřiče a literáta Eduarda Limonova. Příběh radikálního spisovatele a člena zakázané Národně bolševické strany, který zemřel předloni sedmasedmdesátiletý, zfilmuje ruský režisér a disident Kirill Serebrennikov.



Miloval jsem impérium. Už není a můj život je teď šedivý, praví první. Rusko může být jedině velké a mocné, nebo nebýt, dí druhý. Rusové jsou Bohem vyvolený národ, tvrdí třetí. Nejsou to hlasy vyhecované současnou propagandou a válkou na Ukrajině: to jsou výpovědi, které už na přelomu tisíciletí sesbírala spisovatelka Světlana Alexijevičová.