Pražské centrum Psychoterapie Anděl rozjíždí bezplatnou poradnu psychologa pro pomoc lidem v karanténě. Bezdětné páry řeší často ponorkovou nemoc, některé rodiny s dětmi zase nezvládají skloubit péči, práci a domácí školu. S klinickým psychologem Janem Kulhánkem ale deník Aktuálně.cz hovořil především o tom, jak současnou situaci vnímají děti a jak jejich duševní pohodě mohou rodiče napomoci.
Zůstaňte doma, vycházejte jen v nezbytně nutných případech, vyzývají vlády mnoha zemí v době, kdy se šíří nákaza koronaviru a nadějí na její zastavení je omezit sociální kontakty.
"Univerzální doporučení na ´pilulku proti strachu´ neexistuje. Mohu poradit jen to, co si lidé už v minulosti osvojili jako dobrou strategii při potlačování či zvládání stresu. Aby si třeba vzpomněli, jak zvládali katastrofální povodně. Tehdy přece lidé překonávali mnohem větší obtíže, než zažíváme dnes," doporučuje v rozhovoru s Aktuálně.cz psycholog Daniel Štrobl.
I hodně vystrašené lidi lze uklidnit. V komunikaci vlády ale postrádám logiku, nevím, co chce a co nechce chránit, říká psychoterapeut Tibor Brečka. Stále se něčeho bojíme, strach je důležitý ve chvíli, kdy mě ochrání před nějakou hrozbu. Problém ale je, když pramení z něčeho, co není hrozba. U některých lidí to přerostlo zdravou míru, míní Brečka.
Bušení srdce, zrychlené dýchání a pocení, to jsou nejčastější projevy strachu z věcí, které lidem nahání hrůzu. Ať už jde o pavouka v místnosti, pohled z rozhledny, nebo pobyt v letadle. „Strach je přirozená emoce,“ říká v rozhovoru psychoterapeut Adam Suchý. Pokud ale vychází z představ o domnělém nebezpečí, stává se z něj úzkost, kterou je třeba vyřešit. Nahromaděná úzkost totiž narušuje život.
Spousta lidí se snaží ledacos pro životní prostředí dělat, ale nepřemýšlí o efektu. Hodně prudy bychom si ušetřili tím, kdybychom šli po tom důležitém. Nemůžeme být dokonalí v nedokonalém světě, míní environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Lidem je potřeba říkat o klimatu pravdu, bez hysterie. Strach je na obou stranách. Ti, kteří změny popírají, se bojí o vlastní představu budoucnosti, říká.
Sebepoškozování začíná na sociálních sítích, na Instagramu se srovnáváme se svojí představou o realitě jiného člověka, kterou neznáme. Je nesmyslné vyčítat si, že se děje něco, co nemůžu ovlivnit, o emocích a pocitech nemluvíme, o sexu ano, protože sex známe z filmů, říká terapeut Martin Zikmund. Dodává, že děti chápou známky jako něco úplně o ničem, ale rodiče to vyžadují. Je zbytečné stresovat se kvůli známkám, na které se jich nikdy nikdo nezeptá. Děti máme brát jako partnery, ne podřízené.
Chceme být dokonalé matky, ale mateřská láska často nenaskočí automaticky. Já se bála všeho a čtyřicetkrát denně volala manželovi, moje stavy se zhoršovaly a pomohl mi až psychiatr, říká Veronika Kubrichtová, zakladatelka organizace Úsměv mámy, která poskytuje podporu matkám s poporodními úzkostmi. Dodává, že poporodní depresí trpí každá pátá žena a systémová péče u nás moc nefunguje, matky se mohou setkávat s nepochopením okolí. Poporodní deprese prý dopadá i na muže, kteří musí rodinu zajistit.
Každý den lidský mozek nasbírá informace o velikosti 75 gigabytů, což odpovídá paměti velkokapacitního datového disku. Přicházejí k nám z okolí, televize, rozhlasu, počítačů nebo mobilů. Rychlý rozvoj technologií a s ním i boom přenosu informací však nemusí na psychiku působit vždy pozitivně a může vyvolat takzvaný technostres. „Navykli jsme si na to, že jsme všichni pořád neustále ve spojení. Takže když někomu napíšeme, jestli už je doma a nedostaneme odpověď do patnácti minut, vytváříme si v hlavě katastrofické scénáře,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz psycholog Ondřej Pečený.
Problémy se spánkem, zažíváním, úzkost a v krajních případech i myšlenky na sebevraždu. S těmito problémy se potýkají lidé, kteří trpí "environmentálním žalem". Úzkost z toho, co bude dál s naší planetou, se u některých projevuje smutkem, u jiných vztekem na nezodpovědné jednání okolí. "Pro někoho se pak každodenní život naplní náročnými dilematy, jestli kupovat jídlo v plastových obalech, jíst maso či létat letadlem," uvádí psychoterapeutka a vystudovaná právnička Zdeňka Voštová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Respekt k pravidlům tu není zakořeněný. Řidiči jsou přesvědčení, že budou jezdit tak, jak se to líbí jim, ne tak, jak pravidla stanoví, míní Michal Walter, dopravní psycholog a lektor rehabilitace řidičů. Projekt systematické práce s recidivisty za volantem do praxe nevstoupil. Byl úspěšný, funguje ve všech zemích kolem nás, ale tady k tomu chybí politická vůle, říká Walter. Nebránil by se ani zavedení psychotestů pro uchazeče o řidičský průkaz. Část lidí by to eliminovalo, někteří mladí řidiči podle mě na silnici nepatří, dodává.
Anita Michajluková dvacet let pomáhá rodičům a dětem hledat klíč ke spokojeným vztahům. Sází přitom na podporu každého člověka v hledání jeho vlastní životní cesty. Zkušenosti ze své poradny sepsala do nové knihy Dítě, které se v životě neztratí a vydala ji v červnu u nakladatelství Albatros.
Tento rok je nárůst lidí, kteří se na nás obrací, opravdu extrémní, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Hana Regnerová, ředitelka Modré linky, která pomáhá lidem v krizové situaci. Letos na podzim oslaví už 25 let existence. Za tu dobu se proměnila. Kromě klasických telefonních hovorů například poskytuje i možnost s psychology chatovat. "Je to pro lidi přístupnější, snadněji se otevřou a svěří. Není tam bariéra hlasu, při volání se kolikrát stydí mluvit třeba o intimních problémech," říká.
„Optimismus je opium lidstva,“ píše Milan Kundera v románu Žert. Psycholog Patrik Procházka (27) takové opium zřejmě užívá v koňských dávkách. Přestože se při přesunu z místa na místo neobejde bez vozíku, bere to jako svou výjimečnost a s oblibou říká, že si s sebou všude nosí vlastní židli. V době, kdy si čím dál mladší lidé procházejí depresí nebo syndromem vyhoření, Patrik budí dojem, že se se všemi životními výzvami dokáže poprat jen vlastním odhodláním. „Když lidem říkám, že jsem za vlastní židli rád, protože se díky ní z kopce pohybuju rychleji než Usain Bolt, mají někteří z nich pocit, že na ně ten optimismus jenom hraju. Tak to ale není,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Čtení i psaní poezie může léčit, už jen setkání lidí a sdílení je faktor, který v terapii pomáhá. Poezie je něco, co nás vede k vlastním emocím. Funguje kombinace racionálního a emočního, to jsou sféry, které u lidí trpících psychickým onemocněním nebývají propojené, říká Petr Hudlička, poetoterapeut a ředitel Centra Břevnov. U lidí značně emočně labilních ale může poezie tuto labilitu podpořit, takže jsou i diagnózy, kde bych to nedoporučoval, dodává. Rozhovor jsme natáčeli na festivalu Mezi ploty.
Být normální znamená umět zvládat těžší situace, čtvrtina lidí se v průběhu života setká s duševní nemocí, byť přechodnou. Polovina lidí s depresí nevyhledá pomoc, u poruch spojených s užíváním alkoholu je to až 90 procent, říká Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. Podle něj je důležité zkusit si digitální detox, dlouhý by měl být dny. Alkoholik taky nezjistí, že nemá problém s alkoholem, když jeden den nepije. Je dobré si uvědomit, kolik času najednou mám a kolik uspokojení musím odložit, jako něco vyfotit a hned sdílet na sociálních sítích, dodává. Rozhovor byl natočen v rámci festivalu Mezi ploty.
Vysokoškoláky trápí nejen studijní povinnosti, ale také stres, úzkost nebo poruchy spánku. S jejich problémy jim v psychologické poradně pod záštitou Masarykovy univerzity pomáhá 10 psychologů. Zájem o jejich služby se zvyšuje, minulý rok je využilo téměř 300 studentů. „Pro studenty přestává být stigma říct: šel jsem k psychologovi, protože mě něco trápilo,“ míní Marie Szopová, psycholožka a manažerka poradenského centra Masarykovy univerzity.
Nemám důvod jeho údajným obětem nevěřit, jejich výpovědi do sebe zapadají, takhle nějak mluví lidé, kteří po letech dospějí k tomu, že byli sexuálně zneužíváni, myslí si psycholog Daniel Štrobl. O tom, čemu ve společnosti slavného zpěváka čelili, promluvili v dokumentu HBO dva dnes už dospělí muži. Nic kolem Michaela Jacksona nebylo normální, těch svodů a lákadel byla spousta, rozpoznat, že se děje něco nebezpečného, je pro malého kluka nemožné, nesoudil bych ani jejich matky, že tomu podlehly, říká Štrobl.
Osmdesát procent běžné pracovní doby za plnou mzdu. To, co bylo před pár lety nemyslitelné, se pomalu stává na trhu práce skutečností. Přibývá firem, které nabízejí svým zaměstnancům práci na čtyři dny v týdnu a víkend se jim tak protahuje na tři dny.
Možná věříte tomu, že jste jediní, komu něco přerůstá přes hlavu. Vaši přátelé se tváří, že vše v pohodě zvládají. Ale není to pravda. Je to lež, kterou si otravujete život a zcela zbytečně snášíte těžkosti, které můžete změnit, říká psycholožka a lektorka praktické filozofie Katarína Szabados.
