Místo tradičního úvodu festivalu Pražské jaro, kam vždy 12. května patřila Má vlast Bedřicha Smetany, se toto úterý uskuteční jen on-line koncert složený z gratulací k 75. výročí akce. Jeho součástí bude variace na Happy Birthday, kterou pro tuto příležitost složil Petr Wajsar.
Festival Pražské jaro se vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru letos uskuteční on-line. Organizátoři připravují přibližně deset živě přenášených koncertů, které budou k dispozici zdarma prostřednictvím webových stránek Pražského jara. Vybrané koncerty do svého programu rovněž zařadí Česká televize a Český rozhlas.
V Česku se ruší stovky kulturních událostí. Ve čtvrtek v poledne vláda zakázala divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, od pátku bude zakázána přítomnost veřejnosti v galeriích, knihovnách nebo hudebních a společenských klubech. Článek průběžně aktualizujeme.
Do elitního klubu "kytarových hrdinů", kteří popírají hranice žánru, patří Al Di Meola. Uznávají ho lidé z jazzové, rockové i flamencové scény: však se svého času sebevědomě postavil po bok Paca de Lucíi. Na příštím ročníku festivalu Pražské jaro pětašedesátiletý italsko-americký kytarista vystoupí se svým kvartetem.
Zvuk vídeňských orchestrů je jako ptačí zpěv: každý ho hned pozná, ale málokdo jej dovede popsat. Zápasí s tím také intendant Vídeňských symfoniků, orchestru, který se snaží udržovat a posouvat jednu z největších tradic ve světě klasické hudby.
O kariéře měla jasno už jako čtyřletá. Tvrdohlavá, náročná, rozhodná a nekompromisní rodačka z newyorského Rochesteru Alisa Weilersteinová si o violoncello řekla už takhle malá a říkala si o něj tak dlouho, dokud jí ho rodiče nepořídili.
Co se klavíristů týče, příští ročník festivalu Pražské jaro bude přímo exkluzivní: Američané Murray Perahia a Garrick Ohlsson, Nor Leif Ove Andsnes i Maďar András Schiff jsou jména, kvůli nimž se vyplatilo nezaspat zahájení prodeje vstupenek. V případě pětašedesátiletého Schiffa tím spíš, že se stane rezidenčním umělcem festivalu.
Na Gidona Kremera škatulky nesedí. Dvaasedmdesátiletý lotyšský houslista a dirigent představuje vzácnou kombinaci virtuózního hráče, hudebníka projevujícího politické názory a experimentátora, který převrací zažité zvyklosti.
Stejně jako má rocková scéna dinosaury jménem Rolling Stones či Bob Dylan, pěstuje je i vážná hudba. Jedny z nejhlubších stop mezi nimi zanechávají Berlínští filharmonikové.
Vozit do Prahy špičková zahraniční tělesa je jednou z nezastupitelných úloh festivalu Pražské jaro, který končí toto úterý.
Přestože kdysi studovala barokní zpěv, kvůli tomu Cécile McLorin Salvantová pozvání na Pražské jaro nedostala.
Oprávněně se včera festival Pražské jaro na jeden večer přesunul do Centra současného umění DOX. V jeho novém sále využívaném pro současnou tvorbu pařížský Ensemble Intercontemporain provedl čtyři skladby z nedávné doby: ta nejstarší měla premiéru před 26 lety v Helsinkách, tu nejmladší slyšelo Los Angeles před pouhým půl rokem.
Klasická hudba nemá ve španělské kultuře kdovíjak významné postavení a Jaime Martín je první, kdo to potvrdí. "V našich dějinách je to dluh," přitakává španělský dirigent a flétnista. "Například jsme neměli žádnou osobnost ve své době srovnatelnou s Brahmsem."
Na festivalu Pražské jaro v pátek Orchestr národní akademie Svaté Cecílie ve vyprodaném Obecním domě uvedl díla Modesta Petroviče Musorgského, Bély Bartóka a Nikolaje Rimského-Korsakova.
Hned na začátek připravil festival Pražské jaro jednu z mimořádně očekávaných událostí letošního ročníku. Jen tři dny po tradiční zahajovací Mé vlasti uvedl americký dirigent John Nelson v Obecním domě program z děl svého alter ega Hectora Berlioze. Nejvíc se předem mluvilo o jeho monumentálním Te Deum, které navíc v Praze naposledy zaznělo před čtyřiceti lety.
Festival Pražské jaro včera v Obecním domě zahájili Bamberští symfonikové. Orchestr, v jehož čele třetím rokem stojí a očividně si dobře vede český šéfdirigent Jakub Hrůša.
Alexander Vedernikov, který bude hostem letošního ročníku festivalu Pražské jaro, už měl za sebou úspěšnou dráhu uměleckého ředitele Ruské filharmonie, když roku 2001 dostal jednu z nejprestižnějších nabídek ve světě klasické hudby: stát se hudebním ředitelem slavného moskevského Velkého divadla.
Svět vážné hudby se v posledních desetiletích zdá být rozdělen na dvě části. V jedné se pozornosti těší několik málo mrtvých mistrů, jejichž díla jsou neustále interpretována. V té druhé, méně viditelné skupině vzniká hudba nová, která publikum vede na dobrodružnou cestu k netušeným zvukům a formám.
Překrásné historické město Bamberk v Bavorsku hostí jeden z nejlepších evropských orchestrů. Byla to jeho zeměpisná i kulturní blízkost, díky níž jeden z nejúspěšnějších českých dirigentů současnosti Jakub Hrůša přijal roku 2016 šéfdirigentské místo právě u Bamberských symfoniků?
