Jak se na dětech, rodičích i učitelích podepsalo několik měsíců on-line výuky? Zvládnou děti návrat do škol? Odpoví experti v diskusi projektu Chytré Česko v pátek 16. dubna od 15 hod. v živém streamu na Aktuálně.cz.
Ačkoliv éra inkluzivního vzdělávání začala v Česku oficiálně v září 2016, stále tu existují desítky segregovaných základních škol.
Studují praktické obory, jejichž základem je terén, laboratoř, jeviště, ateliér či filmový plac. Jenže pandemie, lockdown a zavření škol jim převrátily život naruby. Zvláště těm, kteří končí umělecké obory, přinesla současná situace i existenční problémy. Aktuálně.cz přináší osobní výpovědi vysokoškoláků.
Dvaadvacetiletý Josef Zaduban se narodil s oboustrannou hluchotou. Přesto studuje na Fakultě technologické na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Studium ho naprosto pohltilo, jeho výsledky patří k těm nejlepším. "Odmalička mě zajímají technické věci a stroje. Lákala mě představa práce a pokusů v laboratořích a také to, že si rozšířím znalosti matematiky a fyziky," říká. Nyní získal i prestižní cenu.
Nerovnost ve vzdělávání se začala kvůli pandemii a lockdownu prohlubovat. Postihuje to především žáky z nefunkčních rodin, pro něž škola představovala často jediné místo, kde vládnou pravidla, cítí se bezpečně, mají klid na učení a nacházejí podporu. Existují však školy, které v nesnadné situaci dokážou do výuky zapojit i sociálně slabé žáky. Jedna z nich je ve Velkých Hamrech na Jablonecku.
Chytré Česko je společný obsahový projekt serveru Aktuálně.cz a Nadace České spořitelny, který se již dva roky snaží popisovat a ukazovat řešení problémů školského systému v České republice. Skrze vyplnění dotazníku k projektu nám můžete pomoci v jeho zlepšení.
Malé děti ze znevýhodněného prostředí neumí pojmenovat barvy nebo rozeznat oběd od snídaně, protože z domova znají jen slovo jídlo. Rodiče je nezvládají naučit základním předškolním dovednostem. Handicap může vyrovnat jen mateřská škola. Mnoho dětí ze sociálně vyloučených lokalit však do ní chodit nemůže. Zásadní je proto činnost předškolních spolků, jako je kladenský Vějíř.
Koronavirová pandemie a s ní související opatření, která omezují běžný chod společnosti, s sebou přinesly také pořádný nápor na psychiku a duševní pohodu žáků. Jejich život se obrátil vzhůru nohama, zmizely jistoty a ubylo pozitivních zážitků. Na základní škole v pražských Kunraticích ale našli způsob, jak situaci dětem ulehčit.
Pro Petra Valentu z Národního pedagogického institutu jsou ředitelé českých škol supermani. Když tu větu říká, jistě myslí také na velké množství superwomanek. Ať už jsou to ale ženy či muži, které tuzemské školy vedou, jedné věci si v nich užívají stejnou měrou: přílišné byrokracie.
Mezinárodní šetření TIMSS 2019, které zjišťuje úroveň žáků 4. tříd základních škol v matematice a přírodopisu, ale také postoje žáků, učitelů či rodičů ke škole, přineslo pozoruhodná zjištění. Česko patří ve výsledcích testů k nadprůměrným, ale má nejméně spokojené žáky, učitele i rodiče v Evropě. České děti škola naučí, ale nedokáže zajistit, aby v ní žáci a učitelé byli spokojení.
Přišla náhle, jednat se muselo okamžitě. Pandemie sice zkomplikovala život celé společnosti, ale možná pomohla vzdělávacímu systému. Léta se diskutovalo o tom, že je potřeba výuku digitalizovat. Uzavření škol nabídlo příležitost. Někteří učitelé museli "poprvé" zapnout počítač a děti zjistily, že notebooky nejsou jenom pro zábavu. Začala digitální škola hrou - někdy i únikovou.
Na samém okraji Sokolova, nedaleko silničního tahu na Karlovy Vary, najdeme uprostřed standardního panelového sídliště jednu velmi nestandardní soukromou školu. Říká se jí Mánesovka a děti se tu mohou vzdělávat od mateřinky až po gymnázium. Po tu dobu spolurozhodují o způsobu vlastního vzdělání. A škola samotná používá k výuce „nástroje budoucnosti“.
Překážky mezi učiteli, dětmi a jejich rodiči se tady stírají. Základní škola ve vyloučené lokalitě na severu Čech si za to získala uznání. Ačkoliv velká část jejích žáků žije v chudobě či nepodnětném prostředí, trmická základka zlepšuje krajské statistiky vzdělávacích výsledků. A děti do ní chtějí chodit i s horečkou.
Široká veřejnost nominovala osobnosti a projekty, které zazářily ve výuce na dálku, inspirovaly své okolí a jejich úsilí mělo zásadní dopad na kvalitu distanční výuky nebo přineslo řešení konkrétní těžké situace. Z několika stovek projektů vybrala redakce Hospodářských novin a Aktuálně.cz finalisty, kteří se dostali do nejužšího výběru.
Název Záškola zní uličnicky. Neznamená to však, že se v této soukromé brandýské základce žáci zašívají. Její provozovatelé spíš chtěli naznačit cosi v českém vzdělávacím systému dosud neobvyklého. Tady se chodí „za klasickou školu“. Učitelé na děti nekřičí, nedávají jim domácí úkoly a při výuce vládne pohoda. Učeně řečeno wellbeing.
Můžeme tomu říkat ontarijský recept na lepší školství. A z kanadské provincie, kde obstál, se šíří do dalších zemí světa. Rovněž Česko se jím chce nechat inspirovat. Takzvaný střední článek zjednodušuje komunikaci mezi ministerstvem školství a regiony. Zajišťují ho kvalifikovaní prostředníci, kteří pomáhají pedagogům metodicky a školy zbavují zbytečné byrokracie.
Absolventi pedagogických fakult přicházejí do škol jako odborníci na vystudovaný předmět. Nejsou ale experty na práci s dětmi, domnívají se kritici vzdělávacího systému. Řešení nabízí projekt Učitel naživo, zatím jen desítkám pedagogů. Vyvinul pro ně program z poloviny věnovaný praxi. A teorii se učí v lavicích, aby si vyzkoušeli být svými žáky.
Zatímco informační a komunikační technologie prostupují většinou odvětví lidské činnosti a raketově se vyvíjejí, jejich výuka v Česku zamrzla před 15 lety. Právě z roku 2005 pocházejí dosud platné vzdělávací programy, jimiž se školy stále řídí. Řešení je však na obzoru. Ministerstvo školství do roka chystá inovaci vzdělávacích programů. Informatika tak pronikne do mnoha školních předmětů.
Po téměř půl roce by se měly školy v září vrátit k běžnému provozu. Chvíli potrvá, než děti a učitelé najedou do zaběhnutých kolejí. A do některých by se už ani vracet neměli. Kromě nutnosti digitalizovat výuku zavření škol rovněž ukázalo, že se dá obejít bez neustálého známkování a poměřování dětí, říká v rozhovoru Blanka Vaculík Pravdová, lektorka pedagogů z organizace Učitel naživo.
Navštívili jsme „školy v přírodě“ pro učitele a absolvovali s nimi program, který má zlepšit jejich výuku. Zažili jsme napínavé detektivní pokusy pro malé chemiky, nácvik hodnocení bez známek i vášnivé diskuse, jak posunout vzdělávání dětí blíže moderní době.
