Když kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová přijela do Prahy pro Cenu Franze Kafky, vzkázala mladé generaci: nenechte se politiky odradit od studia humanitních oborů. Právě humanitní vzdělání člověka učí kriticky myslet, analyzovat příběhy. A zvlášť v éře falešných zpráv potřebujete poznat, které jsou pravé.
Plastický portrét Milana Kundery, literárního i společenského kontextu jeho díla chce přinést biografie slavného českého spisovatele. V pondělí to oznámil redaktor Petr Onufer z nakladatelství Argo, které knihu s Pasekou za týden vydá.
Jmenujete se Siân. Je vám 34 a jste archeoložka a restaurátorka. Žijete sama. Každý den stoupáte po 199 schodech na hřbitov prastarého opatství, kde se pokoušíte přivést k životu dávno zapomenutý svět. „Ale proč musí být záchrana čehokoli z dávné minulosti jen vytěžením maxima z minima? Proč nemůže z dávnověku vyskočit něco zcela čerstvé a nedotčené?“ ptáte se.
Přestože v Česku se druhým týdnem opět prodávají knihy, jen zdánlivě je vše jako při starém. Téměř dvouměsíční uzavření knihkupectví v souvislosti s pandemií koronaviru způsobilo velkým firmám ztráty desítek milionů korun a tržby jsou teď zhruba o třetinu nižší. Bez pomoci státu mohou knihkupci zejména v malých městech do konce roku zkrachovat.
Zatímco britský premiér Winston Churchill roku 1940 hřímal o „krvi, potu, dřině a slzách“, které Brity čekají v boji proti nacistickému Německu, v přísně utajovaném sídle britské tajné služby kdesi pod obchodem se starožitnostmi se na sto agentů „mořilo“ s neviditelným inkoustem. Sepisovali tajné zprávy, jež měly změnit chod války.
Povídky bývaly v českém kontextu vnímány jako vedlejší „produkt“, způsob, jak zužitkovat materiál, který nevydal na román. Povídková sbírka Vratislava Kadlece nazvaná Hranice lesa však ukazuje, že krátká povídka může být větším skvostem než rozvleklý román.
S anglistou a překladatelem Petrem Onuferem o bláznivých textech psaných nejspíš na drogách, nedostatku kritiků a téměř zaniklém umění eseje.
Porota Mezinárodní Bookerovy ceny tento týden zveřejnila jména šesti autorů, kteří se dostali do užšího výběru nominovaných. Jsou mezi nimi zástupci Íránu, Argentiny, Mexika, Japonska, Německa a Nizozemska, přičemž převažují ženy. Vítěz bude znám 19. května.
Čeští nakladatelé a knihkupci zaslali dopis premiérovi Andreji Babišovi z ANO, kterého žádají o plnou náhradu škod způsobených krizovými opatřeními. "Hrozí nenávratné zhroucení českého knižního průmyslu s nevyčíslitelnými celospolečenskými důsledky," varují signatáři.
V českém knižním světě přestaly téct peníze. Knihkupectví jsou zavřená, nakladatelství odkládají vydání novinek a překladatelé, redaktoři či korektoři přicházejí o práci. "Obávám se, že knižní trh už se nenastartuje na úroveň před pátkem 13. března," říká dokonce Milan Gelnar, ředitel předního českého nakladatelství Argo.
Existuje bezpočet klíčů, jakými autoři odemykají dějiny pohnutého 20. století. Nejčastěji prostřednictvím konkrétní události, osobnosti, sledovaného problému – ale ukazuje se, že posloužit může i dům.
Ondřeji Štindlovi, úspěšnému scenáristovi seriálu Svět pod hlavou nebo filmu Pouta, které získaly Českého lva, právě vychází novela Až se ti hlava zatočí. "Nevím, jestli Johan vůbec chce, aby to, co dělá, dávalo hlubší smysl. Spíš je všestranně a neadresně naštvaný na všechno a na všechny," portrétuje autor hlavní postavu, která je podle všeho zkažená svým privilegovaným postavením.
Sedí u počítače v pohodlí kanceláře nadnárodní firmy. Tím ale výčet zdánlivých pozitiv, která skýtá zaměstnání protagonistů nového románu Igora Malijevského nazvaného Otevřený prostor, končí.
„Většina spisovatelů nerozumí literatuře víc než ptáci ornitologii,“ prohlásil jednou Marcel Reich-Ranicki, německý kritik s takovou autoritou, že se mu přezdívalo literární papež. Jistě měl pravdu, že praktici svého řemesla nemusí být nejlepšími teoretiky. Jenže zároveň to přirovnání vystavěl chybně.
Sedmnáct povídek tvoří prozaický debut osmatřicetiletého Vratislava Kadlece, který pod názvem Hranice lesa nedávno vydalo nakladatelství Argo.
Překladatel a někdejší diplomat Zdeněk Lyčka v doslovu hovoří o „románu z exotického prostředí“. Ať už mu exotické připadá Grónsko či neheterosexuální zápletka, obojího spisovatelka Niviaq Korneliussenová ve svém románu Homo sapienne nabízí dostatek. Grónskou prózu, která v roce 2014 získala Literární cenu Severské rady, nedávno v Lyčkově překladu vydalo nakladatelství Argo.
Vzpomínkovou knihu někdejšího špiona a později proslulého britského autora špionážních románů Johna le Carrého pod názvem Holubí tunel vydalo nakladatelství Argo. Přeložil ji Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla. Paralelně s tím se na český trh vrací také nejznámější díla autora, jenž minulý měsíc převzal Cenu Olofa Palmeho.
Sex, drogy, rock’n’roll. Podle známého klišé by se mohly jmenovat jednotlivé díly románové trilogie irské autorky Lisy McInerneyové, které se postupně dostávají také k českým čtenářům.
Vánoce dnes mohou působit jen jako svátky spotřeby a shonu. Katolický kněz Zbigniew Czendlik ovšem Štědrý den přirovnává k oslavě narození dítěte, ke které bohatá hostina i trocha stresu při jejích přípravách odjakživa patří. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, jak se Vánoce slavily v Polsku v době jeho dětství, ale i o smyslu víry a o tom, že by církev měla lidem ponechávat nějakou svobodu.
„Nevím, co jsem si od prodeje drog sliboval. Možná víc romantiky. Pocit nebezpečí a napětí. Dnes už chápu, že průměrný pouliční příměstský drogový dealer se moc neliší od běžného poslíčka s pizzou,“ svěřuje se Eli Bell, nedospělý vypravěč románu Kluk spolkne vesmír.
