


Trump, nebo Biden? Je to jedno. Hlavně, ať je to jasná a nezpochybnitelná výhra
Pokud americká demokracie přežije letošní prezidentské volby, přežije už všechno. A teprve v roce 2024 budou mít republikáni i demokraté skutečně autentické lídry.



Pokud americká demokracie přežije letošní prezidentské volby, přežije už všechno. A teprve v roce 2024 budou mít republikáni i demokraté skutečně autentické lídry.



Přesně za dva měsíce, ráno 4. listopadu, bychom se měli s očima zarudlýma po dlouhé probdělé noci dozvědět jméno příštího - nového, či staronového - prezidenta Spojených států. Úspěchem ovšem bude, když americká demokracie letošní volby vůbec ve zdraví přežije.



Skupina nerozhodnutých Američanů je dost velká na to, aby zásadně ovlivnila výsledek. A jejich tématem nebude souboj o duši národa, zápas světla s temnotou, ale třeba ekonomika.



Joe Biden voličům slibuje, že bude spojencem světla. Ale jeho nejsilnější zbraní je teď strach Američanů z Donalda Trumpa.



Bidenův politický program je levicovější a radikálnější, než když byl viceprezidentem v Bílém domě Baracka Obamy. Už se nechce vracet k normálu, ale uchopit historickou chvíli.



Trumpovi se asi nepodaří, aby Bidena vykreslil jako levicového radikála. Ale to ani nemusí. Může mu stačit, když Američany přesvědčí, že Biden nemá na to, aby radikály zastavil.



Základní úhel pohledu většiny amerických médií je posunut v Trumpův neprospěch. Rány pod pás povoleny. Anonymní zdroje z jeho okolí citují jak na běžícím pásu.



Extrémy jsou na barikádách, prostor mezi nimi připomíná území nikoho. Rozdíly v politických názorech a životních postojích se proměňují ve vzájemné nepřátelství.



Američané mohou Trumpa politovat, jak za čtyři roky v úřadě sešel. Nebo vzít jako fakt, že je obyčejný člověk, který vypadá a má energie právě tak na svůj věk, a promítnout to do své listopadové volby prezidenta.



V horkém předvolebním létě se politické agendy v USA asi zmocní radikálové z obou stran barikády. Nic se nehne, zákopy se prohloubí. Ale Amerika nikdy nestála na místě, dříve či později půjde zase dopředu.



Trump věří, že je jako Nixon. Že má na své straně vítěznou "mlčící většinu" Američanů. A může jako Nixon také opravdu skončit: jako osamělý muž v Bílém domě, o jehož soudnosti mají všichni pochyby.



Zpochybňuje vážnost pandemie. Jako lék propaguje neprověřené antimalarikum. Chce, aby úřady přestaly kvůli zdravotním obavám blokovat ekonomiku a šikanovat podnikatele. A vůbec nemusí CNN. Kdo je to? Donald Trump? Nikoli, Elon Musk!



Až se bude psát historie pandemie koronaviru, bude to i "příběh roušky". Jak vstoupila do našich životů. A jak rychle se její společenská role obrátila vzhůru nohama.



Kombinace drtivých dopadů pandemie a prezidentských voleb je toxický koktejl. Spojené státy čeká možná nejtemnější předvolební kampaň, jakou si Američané pamatují.



Vůdčí osobnosti strany se za Bidenem sešikovaly. Podpořili ho Barack Obama, Nancy Pelosiová i Hillary Clintonová. Část voličské základny ale stále ještě hledá, zda by nebyl v zásobě nějaký lepší kandidát.



Trump už asi nepřemluví Američany, že v pandemii obstál. Ale může se mu povést obrátit část strachu a zloby, které teď lidé cítí, proti jeho demokratickému soupeři do prezidentských voleb Joeu Bidenovi.



Jako správný populista dělá Trump pro obhajobu Bílého domu vše. I kdyby měl rozdat státní kasu a dát federální vládě obrovské pravomoci. Dopady epidemie ukazují, že v tom není mezi ním a americkými demokraty zas tak velký rozdíl.



Trumpovi voliči uvěří, že jejich prezident zachránil Ameriku, kterou mohl vyhladit koronavirus. Demokraté už teď vědí, že Trump má na rukou krev zbytečných obětí epidemie.



Trump vytěžil z prvotního nárazu krize, která k němu posunula pár procent voličů. Potenciál víry v prezidenta, který ví, co dělá, ale může vyprchat.



Není mnoho situací, kdy by novináři měli počkat s kritikou politiků, až bude lépe. V současné Americe, stejně jako v současném Česku, by mediální ticho epidemii koronaviru spíše zhoršilo.