Frakce Rudé armády byla nejradikálnější teroristickou organizací poválečného Německa. Její příběh je dramatickým svědectvím o generaci mladých intelektuálů, kteří své revoluční sny přeměnili v brutální násilí. Ale skončilo to jako obvykle: třicet let šířili teror, zabili desítky lidí a nakonec sami skončili ve vězení nebo mrtví.
Ženy, které před rokem 1990 žily a pracovaly v Německé demokratické republice (NDR), berou v průměru vyšší důchod než ženy ze západního Německa. Vyplývá to ze studie, kterou ve čtvrtek zveřejnil institut Prognos. Průměrně je renta vyšší o 357 eur (8800 Kč). Ve východním Německu totiž více žen pracovalo na plný úvazek.
Dlouholetý šéf Východního Německa byl vášnivým nimrodem, na zvěř podle vzpomínek pamětníků rád střílel přímo z auta. Ve výběru vhodného vozu se nijak neomezoval, jak dokládá i Mercedes 280 GE, který je k vidění v expozici automobilového muzea Prototyp v Hamburku.
Bezpečný, komfortní, spolehlivý, podobně obehrané přívlastky používají automobilky pro své výrobky od nepaměti. Někdy se reklamní text od reality liší natolik, že by auto podle popisu nepoznal ani jeho majitel. Přesně v tomto duchu je i prospekt Trabant, který v české mutaci vydaly Automobilové závody Cvikov v roce 1981.
Před 75 lety, 7. října 1949, vznikla Německá demokratická republika (NDR). Přestože nesla ve svém jménu přívlastek demokratická, mohli si její obyvatelé o politických svobodách a hospodářské prosperitě svých západních sousedů nechat pouze zdát. Nespokojenost obyvatel postupně rostla. Podívejte se na snímky ze života v NDR, která zanikla o 40 let později připojením ke Spolkové republice Německo.
Neobyčejně obyčejná byla podle Rainera Schanze výměna špionů, která se v únoru 1986 odehrála na Glienickém mostě mezi Západním Berlínem a Postupimí v Německé demokratické republice (NDR). Schanz byl tehdy členem ochranky amerického velvyslance, a stal se tak očitým svědkem jedné z nejznámějších kapitol dějin studené války.
Barkas B1000 je známý i z československých cest, o první auto pod východoněmeckou značkou však nešlo. To se zrodilo o pár let dříve na základech ještě předválečné konstrukce automobilky Framo. Jenže její továrna se v roce 1945 ocitla v sovětské okupační zóně, a tak jako třeba v případě automobilky DKW byla automaticky znárodněna.
Jak to vypadalo za socialismu na československých silnicích, jste se v minulosti na stránkách Aktuálně.cz mohli podívat hned několikrát. Proto v této galerii zamíříme za hranice, do dalších zemí, které tvořily takzvaný východní blok. Jezdila tam docela jiná auta než v Československu, jinak to ale zas tak odlišné nebylo. Přesvědčte se.
V polovině roku 1988 žila česká motoristická obec příchodem Favoritu. Hříšně drahého a výrobně nedoladěného, ale přeci jen moderního. Pro Škodu to byl skok o dvacet let dopředu. Ve východním Německu byla nálada ponuřejší. Nový čtyřdobý motor byl zabudován do dvacetileté karoserie na rámovém podvozku. Na víc se utrápené hospodářství NDR nezmohlo.
Za "pamětihodný popis nedávných dějin a precizní vyprávění o cestě ke svobodě" se básník a prozaik Lutz Seiler stane laureátem letošní Literární ceny Nadace Konrada Adenauera. Jeden z nejoceňovanějších německých autorů dle porotců pomáhá čtenářům zorientovat se a najít smysl v překotné době, přičemž zároveň vnáší nové podněty do německé literatury.
Dvě značky automobilů, jejichž výroba skončila v roce 1991, byly symbolem někdejšího východního Německa. A zatímco po znovusjednocení Německa trabanty a wartburgy ze silnic téměř zmizely, v posledních letech jich opět přibývá, napsala dnes agentura DPA.
Luxusních aut socialistický autoprůmysl příliš nevyráběl. Neměl moc pro koho, a pak čelní představitelé rovnostářských zemí rádi jezdili auty z kapitalistického Západu. V soukromí, pochopitelně. Československo tak mělo svou Tatru 603, Sovětský svaz ZiLy, Čajky nebo Volhy a NDR vsadilo na Sachsenring P240. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Také byl vzácnější než kdejaký Rolls-Royce.
Modrý dým z výfuku, charakteristický zvuk dvoutaktu z pod kapoty a panely karoserie z duroplastu. Trabant se i přes velkou řádku posměšků stal, trochu vynucenou, ikonou socialistických silnic. Kdo ho chtěl, čekal na něj i několik let. Anebo se ho nakonec nedočkal vůbec. Poprvé vyjelo auto ze Cvikova na den přesně před 65 lety. Připomeňte si jeho historii.
Německou knižní cenu může v pondělí dostat Čech. Brzy jedenasedmdesátiletý Jan Faktor má kořeny v Praze a jejím židovském podhoubí, od konce 70. let minulého století však žije v Německu. Východní Berlín je také z velké části dějištěm jeho nového románu Trottel.
Před 51 lety se nad Československem odehrálo nevídané drama, které se stalo předlohou pro ikonický díl Mimikry normalizačního seriálu, který vznikal k 30. výročí vzniku SNB. Skupina mladých lidí unesla letadlo, aby se dostala přes uzavřené hranice na Západ. Zabila přitom pilota. Státní bezpečnost rozjela vyšetřovací akci s krycím názvem Hašiš. Falšovala dopisy, aby mezi mládeží vyvolala sváry.
Karoserii z duroplastu celosvětově zpopularizoval především Trabant ve všech možných podobách. Slavný východoněmecký dvoutakt však nebyl prvním autem, jehož díly využívaly lehkého materiálu, který měl pomoci nahradit nedostatkovou ocel. Poprvé se jej totiž dočkal už jeho trochu zapomenutý předchůdce AWZ P70.
IFA W50 a Multicar jsou dnes dva asi nejznámější nákladní automobily z bývalého východního Německa. Nešlo ale o jediné modely, které se pod hlavičkou konglomerátu IFA vyráběly. Existovala i řada modelů, která se zařadila mezi oba zmíněné vozy a v Československu jistou dobu částečně suplovala roli Avií. Robury se dokonce vyráběly nedaleko českých hranic, ve městě Žitava.
Poslední federální premiér totalitního Československa Ladislav Adamec byl spoluzodpovědný za to, že režim násilně potlačoval pokusy o přechod státní hranice. Vyplývá to ze závěru Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, jejž má deník Aktuálně.cz k dispozici. Trestní stíhání však policie zahájit nemohla, protože Adamec už je po smrti. Případ uzavřela uplynulé úterý.
První poválečná BMW se i s modrobílou vrtulí dělala v budoucí továrně na Wartburgy. Jakkoliv absurdně může tato konstrukce znít, vzhledem k rozdělení Německa na čtyři okupační zóny, z nichž jedna byla sovětská, se tak skutečně stalo. Komunisté v čele budoucí NDR si ale rychle uvědomili, že luxusní auta se šestiválcovým motorem nejsou pro dělníky úplně dostupná, jejich výroba tak trvala jen krátce.
Když se chce český čtenář dozvědět něco o Berlínské zdi, o literaturu nemá nouzi. V posledních dvaceti letech vyšlo několik překladových titulů a také původní monografie o Západním Berlíně od Tomáše Nigrina. Kniha Iaina MacGregora Checkpoint Charlie, kterou v překladu Daniely Orlando nedávno publikovalo Argo, však není příslovečným dřívím nošeným do lesa.
Klokotavé brblání dvoudobého motoru, namodralý kouř spáleného oleje, karoserie s povrchovými panely z umělé hmoty. Většina z nás už si pamatuje Trabanta jako vděčný terč posměchu. Není divu, v 80. letech šlo o veterána. Že zůstal ve výrobě až do roku 1991, bylo jen neschopností socialistického hospodářství. Ve své době to bylo chytře vymyšlené auto s mnoha přednostmi.
Dodávka, valník nebo mikrobus. To nebyla jen nabídka Škody 1203, ale také jednoho z mála socialistických konkurentů československého užitkového vozu. Barkas B1000 se poprvé objevil před 60 lety, konkrétně v červnu 1961. A bez větších úprav vydržel ve výrobě dalších téměř třicet let.
Wartburg 353 se poprvé ukázal v roce 1966. Už tehdy šlo o auto vizuálně sice docela moderní, navíc s motorem vpředu a pohonem předních kol, což v zemích východního bloku ani zdaleka nebyla obvyklá koncepce, ovšem se zastaralou rámovou konstrukcí a dýchavičným dvoutaktem. A když už se v NDR rozhodli pohonnou jednotku vyměnit za modernější čtyřtakt, bylo pro Wartburg příliš pozdě.
Označení Wartburg má většina pravděpodobně spojené s hranatým modelem 353, který se jen s drobnými změnami vyráběl od poloviny 60. let. Jméno hradu, který od 11. století bdí nad městem Eisenach, však nesl za dob východního bloku ještě jeden automobil. Předchůdce 353 s označením 311, který by se dal považovat za nejhezčí auto, které si mohl koupit i normální občan některé ze socialistických zemí.
Ve věku 79 let zemřela bývalá východoněmecká atletka Margitta Gummelová, olympijská vítězka ve vrhu koulí z Mexika 1968.
Ničivá exploze nad Československem 26. ledna 1972 způsobila pád jugoslávského letadla. Trosky se zřítily poblíž Srbské Kamenice na Děčínsku. Zkázu mezinárodního letu JAT 367 nepřežilo 27 lidí. Do světové historie se tato letecká tragédie zapsala nikoliv počtem obětí, ale zázrakem. Letuška Vesna Vulovičová přežila pád z více než desetikilometrové výšky.
