Nepracujícím štědré dávky, úspěšným až 70procentní odvody. Británie se dostala do pasti
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Kvůli štědrým sociálním dávkám jsou statisíce lidí v Británii dobrovolně bez práce. Pracující naopak stát trestá vysokými daněmi a odvody.
- Každý osmý člověk ve věku 16–24 lety nechodí do školy ani do práce.
- Politici se ale bojí do systému dávek a penzí zasáhnout, aby neztratili voliče, píše businessový newsletter 11am.
Oficiální míra nezaměstnanosti se v Británii drží pod pěti procenty, jenže nezahrnuje stovky tisíc lidí v produktivním věku, kteří každým rokem mizí z trhu práce. Systém, v němž se vyplatí zůstat na dlouhodobé nemocenské a který lidi s vyššími výdělky trestá až 70procentními odvody, stahuje celou zemi čím dál více ke dnu.
Britská labouristická vláda pod vedením Andyho Burnhama koncem měsíce představí návrh státního rozpočtu na příští rok. Finanční trhy jsou v napětí, protože se zdá, že podobně jako většina západní Evropy ani Londýn nedokáže krotit bobtnající sociální výdaje. Ty roztáčejí nejen spirálu státního dluhu, ale zároveň umrtvují hospodářskou aktivitu.
Růst britské ekonomiky už čtvrtým rokem nepřekročil 1,5 procenta. Výnos desetiletých státních dluhopisů naopak vystoupal na 5,5 procenta. Je tak nejvyšší od roku 2008 i v rámci vyspělých zemí skupiny G7. Dluh atakuje 95 procent HDP a úroky z něj jsou po zdravotnictví a penzích třetí nejvyšší položkou státní kasy. Vláda sice připouští, že v listopadu představí omezení dávek pro mladé, zásadní řez do výdajů však zatím nechystá.
„Rozpočtovou Achillovou patou této vlády je zatím její neochota nebo neschopnost omezit veřejné útraty,“ zhodnotil situaci pro The Wall Street Journal bývalý hlavní ekonom Bank of England Andy Haldane. „Trh má nyní podezření, že se jedná o další socialistickou vládu typu ‚zdaň a utrať‘, jen s lepšími videi na TikToku.“
Za výdajovou explozí nestojí pouze stárnutí populace. Na sociální podpoře uvízla bezprecedentní masa lidí v produktivním věku, kteří ze statistik nezaměstnanosti formálně vypadli, protože práci vůbec nehledají. Ve věkové kategorii 16–24 let se dnes v Británii ani nevzdělává, ani nepracuje každý osmý člověk. Z celé Evropy vykazuje horší čísla pouze Rumunsko.
Dávky vyšší než minimální mzda
Důvodem je spletitý systém podpor s benevolentními podmínkami, který z ekonomické pasivity udělal racionální volbu.
„Sociální dávky jsou anestetikem, jež už dvě dekády hospodářského úpadku udržuje celé regiony země v limbu,“ alarmuje think-tank Centre for Social Justice. Podle jeho výpočtů Británie od roku 2006 na sociálních dávkách pro osoby v produktivním věku utratila o 1,1 bilionu liber (31,8 bilionu korun) více, než kolik investovala do dopravy, bydlení či technologií.
Jak spočítal deník The Wall Street Journal, mladý člověk žijící mimo Londýn si může měsíčně nárokovat kolem 900 liber na dávkách v nezaměstnanosti a na bydlení. Pokud je brán jako příliš nemocný na to, aby pracoval, tato částka se zvýší až na dva tisíce liber měsíčně, které navíc nepodléhají zdanění. Je na tom takto o 120 liber lépe, než kolik by si čistého vydělal prací na plný úvazek za minimální mzdu.
Podíl lidí v produktivním věku odkázaných na dávky za posledních šest let vzrostl z 5,5 na osm procent, což rozpočet stojí dalších 11 miliard liber ročně na výdajích a další miliardy na ušlých daních. Masivní nárůst úzkostí, depresí a dalších psychiatrických diagnóz včetně ADHD úřady posuzují po telefonu, aniž by zkoumaly reálnou pracovní schopnost žadatele o dávku.
Před neudržitelností tohoto modelu letos varovala i OECD: pokud chce Británie odvrátit rozpočtovou krizi, musí zpřísnit kontrolu přístupu k invalidním dávkám a vrátit lidi do práce. Britský nezávislý think-tank Institute for Fiscal Studies navrhuje, aby vláda benefity pro Brity v produktivním věku odstupňovala podle závažnosti jejich potíží nebo omezila diagnózy, jež zakládají nárok na dávky.
Penalizace aktivních
Zatímco spodní část společnosti drží v pasivitě štědré sociální transfery, kvalifikovanou střední a vyšší třídu dusí drakonické efektivní mezní zdanění. To motivuje lépe vydělávající zaměstnance, aby omezovali svou pracovní aktivitu, upozornil deník Financial Times.
Oficiální sazby daně z příjmu (20 procent, 40 procent a 45 procent) ve skutečnosti neodrážejí celkovou realitu. Když se k nim připočtou odvody na sociální pojištění, povinné splátky studentských půjček (devět procent nad hranicí výdělku 29 tisíc liber) a postupné rušení slevy na poplatníka, dostává se mezní zátěž do absurdních výšin.
Člověk s ročním příjmem nad 50 tisíc liber odevzdává z každé další vydělané libry téměř polovinu. V pásmu mezi 100 a 125 tisíci liber, kde stát začíná škrtat základní nezdanitelné minimum a ruší nárok na příspěvky na péči o děti za tisíce liber, dosahuje efektivní mezní zdanění až 70 procent.
Nastavení tak penalizuje ty, na jejichž aktivitě ekonomika stojí. „Systém nutí zkušené a schopné lidi, aby omezovali své výdělky, zkracovali si úvazky nebo odkláněli příjem do penzijního spoření, místo toho, aby peníze utráceli,“ citují Financial Times jednoho z respondentů ankety mezi daňovými poplatníky.
Přerozděl a panuj?
Třetí enormní zátěží britských státních financí jsou starobní důchody. V zemi nadále platí dědictví konzervativních vlád v podobě takzvaného trojitého zámku (Triple Lock). Ten garantuje, že penze každoročně rostou podle nejvyššího z následujících tří ukazatelů: poslední míry inflace, růstu průměrné mzdy, nebo fixních 2,5 procenta.
Jde o nejrychleji rostoucí a podobně jako v jiných zemích včetně Česka politicky nejvíce chráněnou položku rozpočtu. Burnham sice na nedávné stranické konferenci opatrně navrhl pravidlo omezit a ušetřené peníze přesunout na vznik státní péče o seniory. Změnu však odsunul až za rok 2030. Podle think-tanku Institute for Fiscal Studies by navíc úprava náklady na nový systém sociální péče ani zdaleka nepokryla.
Premiér přitom odmítá kompenzovat plánovaný růst obranných výdajů jakýmikoli škrty a přichází s dalšími nákladnými plány na sociální bydlení a řešení bezdomovectví. Nezávislý Úřad pro rozpočtovou odpovědnost proto varuje, že do roku 2030 vzrostou celkové náklady na sociální stát o další třetinu téměř na 407 miliard liber.
Přesto se na trhu s britskými vládními dluhopisy před zveřejněním nového rozpočtu projevil mírný optimismus, který brzdí další zvyšování výnosů oproti jiným zemím, jako je Francie či Itálie, napsal v úterý deník Financial Times. Investoři sázejí na to, že vláda představí střídmý plán, jímž veřejné finance příliš nerozkolísá.
Zásadní rozhodnutí o navyšování prostředků pro veřejný sektor navíc vláda odkládá na příští rok, což investoři vnímají jako pragmatickou snahu držet se v době přetrvávající tržní volatility při zemi. V chování trhu se zřetelně odráží trauma z krize za rekordně krátké vlády Liz Trussové před čtyřmi lety. Ta tehdy vyděsila finanční trhy svým minirozpočtem – plánem na rozsáhlé daňové škrty, aniž by bylo jasné, jak bude kompenzován výpadek příjmů.
Investoři teď oceňují, že na britské politické scéně panuje aspoň bazální shoda na nutnosti hledat pro jakékoli výdaje reálné krytí. Někteří přesto varují, že Británie řadu obtížných rozhodnutí odsouvá na příští rok, kdy má teprve dojít k velké revizi veřejných výdajů.
Strach ze Schröderova osudu
Příkladem odvahy, avšak v některém směru i odstrašujícím případem zůstává někdejší německý kancléř Gerhard Schröder. Jeho reformní program Agenda 2010 z roku 2003 sice v následujících letech rozhýbal skomírající německý trh práce a omezil sociální výdaje, politicky ovšem Schröderovu sociálnědemokratickou stranu (SPD) zdevastoval. Strana po reformách ztratila masovou voličskou základnu a na někdejší až 40procentní zisky od té doby zdaleka nedosáhla.
Britská levice má tuto lekci před očima. Jakýkoli náznak škrtů navíc okamžitě nahrává pravicově populistickému hnutí Reform UK Nigela Farage, které sbírá nespokojené voliče zejména v deindustrializovaných oblastech. Ještě děsivější předobraz vývoje představuje Francie, kde jakékoli pokusy o zkrocení rozpočtového schodku pravidelně končí stávkami, hořícími ulicemi a pády vlád.
Tlak na posilování sociálních a veřejných výdajů, jenž se už dva týdny projevuje pouličními protesty včetně rabování, dál prudce zvedá výnosy z francouzských dluhopisů. Ty se od zahájení války s Íránem zvýšily už o 1,7 procentního bodu, zatímco ty britské o necelých 1,2 bodu.
Právě Francie by mohla Británii posloužit jako „varování před riziky nedostatečné fiskální disciplíny“, okomentoval vývoj na trhu pro Financial Times Mike Bell, hlavní tržní stratég společnosti RBC BlueBay Asset Management. „Fiskální obavy jen tak nezmizí.“
