Francie žila roky na dluh. Teď přichází účet, který může otřást celou Evropou
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Francii zachvátila vlna násilných protestů, při nichž byly zničeny stovky obchodů a zadrženy tisíce lidí.
Země se potýká s rostoucím zadlužením, vysokými rozpočtovými schodky a se zdražováním státních půjček.
Blížící se prezidentské volby prohlubují nejistotu ohledně dalšího směřování druhé největší ekonomiky Evropy.
Vypálené budovy a instituce. Stovky zničených obchodů. Stovky zraněných policistů a hasičů. Dva tisíce zatčených. Zdivočelý dav dvě stě metrů od Elysejského paláce. Francie zažívá největší vlnu politického násilí v historii Páté republiky. Politici se navzájem obviňují, kdo to rozpoutal. Nikdo z ní ale nenabízí cestu ven.
To, co mělo být demonstracemi proti zdražování, k níž vyzvala své stoupence krajní levice Nepodrobená Francie Jean-Luca Mélenchona, se zvrhlo v nekontrolovanou spirálu násilí, kterou bezpečnostní síly nejsou schopny zastavit. Premiér Sébastien Lecornu varoval, že násilí provokují velmi dobře organizované krajně levicové bojůvky, které se snaží rozjitřit atmosféru před dubnovými prezidentskými volbami. V nich je vedle Marine Le Penové z Národního sdružení kandidátem na postup do druhého kole právě zástupce radikální levice Mélenchon.
Bezradný Macron
Situaci se v neděli večer v televizním projevu pokusil uklidnit dosluhující prezident Emmanuel Macron. Vyzval k ukončení násilí a varoval, že provokatéři budou potrestáni, a slíbil majitelům zničených obchodů a domů náhradu škod státem. Nepřišel ale s žádnými konkrétními návrhy, jak jeho vláda násilí zastaví.
Vágní a nejistý projev byl pro rabující davy další povzbuzení, aby začaly demolovat ulice v okolí Elysejského paláce a později zaútočily i na obchodní a dopravní hub Paříže Châtelet – Les Halles. Marconovu bezobsažnému a bezbrannému projevu se vzápětí na síti X vysmál vůdce Národního sdružení Jordan Bardella.
Druhý nejdražší sociální stát Evropy
Bezradnost proti radikální levicí rozpoutanému násilí bohužel přesně odráží, v jaké pasti politické a ekonomické bezradnosti druhá největší ekonomika Evropy uvízla. Francouzský sociální stát, který spotřebovává druhou největší porci výkonu ekonomiky v Evropě, se dostal na hranu, kdy už dál není udržitelný. Veřejné výdaje podle dat Eurostatu dosahují 57,2 procenta HDP. Vyšší má už jen Finsko s 57,7 procenta. Průměr Evropské unie je 49,5 procenta. Němci jsou se 49,4 procenta lehce pod ním.
Francie ale dlouhodobě nedokáže na pokrytí obrovských výdajů vybrat dost peněz. Roční schodky rozpočtu přesahují dlouhodobě pět procent HDP. Celkový státní dluh se dostal na 116 procent HDP. Po Itálii se 137 a Řecku se 146 procenty je třetí nejvyšší v Evropě. Jenže zatímco Řekové i Italové své dluhy snižují, Francouzi je prudce zvedají a změna není na dohled.
Itálie i Řecko dostaly tvrdé rány za krize eurozóny v roce 2010 a nic jiného než obrat trendu jim nezbylo. Řecko snížilo za posledních deset let celkové dluhy skoro o 40 procent HDP. Ze 183 procent v roce 2016 na současných 146 procent. Itálie měla ještě v roce 2020 celkový dluh 154 procent, dnes je se 137 procenty bezmála o pětinu níž. A kdyby se odečetly splátky státních dluhů, má rozpočtový přebytek.
Francie je v opačné situaci. Ještě před deseti lety v roce 2016 měla schodek 98 procent HDP. Dnes je na 116 procentech. Tady je jasně vidět, proč víc než samotná výška dluhů rozhoduje trend. Investoři, kteří nakupují státní dluhopisy, vidí, že Francie není schopná dostat své dluhy pod kontrolu. Proto úroky z jejích státních dluhů prudce rostou. Ještě před víkendovou vlnou nepokojů se dostaly na 4,8 procenta u těch s desetiletou splatností. Zato před deseti lety si Francouzi půjčovali za úrok kolem jednoho procenta. Při pětkrát vyšším úroku se tak obrovské dluhy prudce prodražují.
Nikdo neumí snížit výdaje
Dá se čekat, že až se v pondělí ráno otevřou trhy po víkendovém násilí a neschopnosti státu ho dostat pod kontrolu, úroky z dluhů dál porostou. Především je ale zvedá nejistota, kam po volbách půjde Francie dál. Jestli v nich má šanci uspět někdo, kdo dokáže zastavit násilí, dostat dluhy pod kontrolu a vrátit zemi k ekonomickému růstu.
První úspory ale musejí přijít ještě před volbami v rozpočtu na příští rok. V Národním shromáždění, kde je menšinová vláda Macronova premiéra Sébastiena Lecornuho sevřená mezi jednou třetinou ovládanou Mélenchonem a druhou pod taktovkou Marine Le Penové, je mimořádně náročné, aby úspory prošly. Padli na tom tři předchozí premiéři.
Strach z finalistů prezidentského souboje
Formálním spouštěčem víkendové vlny násilí byl vládní návrh rozpočtu, který počítal pro příští rok se snížením výdajů o 43 miliard eur, aby se schodek udržel alespoň na pěti procentech HDP. To je symbolická hrana, jejíž překročení budou investoři trestat dalším růstem úroků.
Mezinárodní měnový fond minulý týden ve svém ekonomickém výhledu varoval, že Francie musí snížit schodky, aby předvedla, že je schopná udržet dluhy pod kontrolou. Situace je o to vyhrocenější, že Paříž musí příští rok prodat za současné vyšší úroky státní dluhopisy za 340 miliard eur.
Žádný z favoritů prezidentské volby bohužel nenabízí řešení. Favorizovaná Marine Le Penová, která by podle aktuálních průzkumů první kolo vyhrála se 36 procenty, se snaží stylizovat do role té zodpovědnější. Vystoupila s návrhy, že příští rok je schopná stlačit schodek na 3,7 procenta HDP a do roku 2030 až na 2,2 procenta HDP. Jenže neříká, jak konkrétně to udělá. Naopak slibuje další výdaje za 50 miliard eur. A trvá na snížení důchodového věku na 60 let. Právě časné obchody do penze jsou pro francouzský rozpočet stejně jako jinde v Evropě včetně nás tou největší zátěží.
Hranice penze v šedesáti letech je mantrou i pro Mélenchona, kterému zatím průzkumy ukazují postup do druhého kola s 18 procenty. Toto finále souboje o Elysejský palác finanční trhy naprosto děsí.
Jedinou šancí na alespoň částečné uklidnění bezpečnostní i ekonomické situace ve Francii je, že do voleb nastoupí kandidát schopný porazit Le Penovou i Mélenchona. Podle průzkumů zatím nikdo z těch, kdo ohlásili zájem kandidovat, takovou šanci nemá. Nejlépe je na tom bývalý republikánský premiér Édouard Phillipe se 13 procenty.
Už nějakou dobu se spekuluje, že tou záchranou by mohla být současná guvernérka Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Bývalá ministryně financí ve vládě Nicolase Sarkozyho patří v zemi dlouhodobě mezi nejpopulárnější politiky. Zatím svůj zájem kandidovat nepotvrdila.
Francie zoufale hledá lídra, který ji bude schopen ze spirály dluhů a násilí vyvést. Žádné další jméno se zatím neobjevilo. První kolo prezidentské volby je koncem dubna.
