Aktualizováno: Končí léto planých nadějí. Írán bude i pro spoustu Čechů černou labutí
- Dění na Blízkém východě už nemůže ignorovat ani sebevětší optimista.
- Souběh drahých energií a drahých peněz Česko ještě zabolí.
- Před rokem přitom zemi lemovaly billboardy hnutí ANO se sliby levnějších hypoték a lepšího života.
Skončily prázdniny, skončila idyla. Nebo aspoň předstírání, že se svět po zpackaném americko-izraelském výpadu proti Íránu nezměnil. Přitom nebylo zas tak těžké udržovat zdání optimismu.
Dubnová varování šéfa Mezinárodní energetické agentury před blížícím se nedostatkem leteckého paliva se ukázala přehnaná. Vlády dokázaly předcházet fatálnímu nedostatku ropy upouštěním jejích nouzových zásob. Přepravní a těžařské firmy se okamžitě přizpůsobily realitě zablokované Hormuzské úžiny. Globální kapitalismus prokázal mimořádnou odolnost.
Začátkem září se ale změnilo několik okolností, v jejichž důsledku najednou začínají dopady tažení proti Íránu připomínat pomyslnou černou labuť. To je pojem, který těsně před finanční krizí roku 2008 zpopularizoval ve stejnojmenné knize esejista a trader Nassim Nicholas Taleb. Označuje tím jen minimálně předvídatelné události s maximálním dopadem. Vždy ale záleží na perspektivě.
Den díkůvzdání představuje černou labuť v životě krocana, nikoli však pro jeho řezníka. Někdy není černou labutí samotná událost, ale až rozměry, které nabude. A v tom je varování i pro Česko. Brzy uplyne rok od vítězství ANO Andreje Babiše ve volbách, před nimiž sliboval levnější hypotéky a lepší život. Od té doby vzrostla podle Swiss Life Hypoindexu průměrná sazba u nových hypoték o 0,6 procentního bodu. Kvůli Íránu obecně ubývá důvodů, proč by zase mělo být brzy líp.
Mír, který nepřišel
S koncem prázdnin padlo očekávání brzkého urovnání konfliktu na Blízkém východě a zlevnění ropy. S povážlivým poklesem hladiny strategických zásob ropy v zásobnících USA souběžně klesají naděje na obnovení bezproblémového toku energetických surovin z Blízkého východu. Pod kontrolou Íránu je nejen Hormuz, ale nepřímo přes jemenské milice už i jižní část Rudého moře. Právě sem chtěli Saúdové přesměrovat část svého ropného vývozu, aby se mohli vyhnout Hormuzu. Při ideálním vývoji událostí by už ale otázka Hormuzu byla vyřešená.
Do konce srpna měla být podle jarního americko-íránského memoranda dojednána konečná mírová dohoda. Před pár dny však prezident USA Donald Trump prohlásil, že válka skončí až po listopadových volbách do Kongresu.
Nedořešený konflikt s Íránem se mezitím příznačně protáhl až přes 25. výročí teroristických útoků z 11. září. Spojené státy se z naivního vedení svých někdejších válek proti terorismu na Blízkém východě nijak zvlášť nepoučily. Neberou si ponaučení ani z toho, co jim – a v druhém sledu i Česku – signalizují finanční trhy.
Pět tisíc na ruku
Přešlapy americké vlády v posledních týdnech vyčísluje zejména dluhopisový trh, na němž rostou výnosy amerických vládních bondů na 20 let neviděné úrovně. Trh kalkuluje nejenom s novým vzedmutím inflační vlny kvůli skokově zdražujícím energiím, ale i s neutuchající rozhazovačností Washingtonu. Symbolizuje ji skutečnost, že prezident USA z tradiční pravicové strany nemá problém voličům slibovat pět tisíc dolarů na účet v případě drtivého volebního vítězství.
Výnosy amerického desetiletého dluhopisu přitom zásadně ovlivňují i zbytek světa. Ovlivňují atraktivitu investic do akcií, nepřímo se od nich odvíjí výše hypotečních sazeb v Česku a úročení domácího státního dluhu. V neposlední řadě působí jako sebenaplňující se proroctví: státům se prodražuje obsluha jejich dluhu, kvůli čemuž snadno nasekají ještě větší rozpočtové schodky. A tím dál klesá ochota trhu takové vládě dál půjčovat. Konkrétně v Česku drahé peníze zasazují do ekonomické reality babišovské předvolební sliby levnějších hypoték a lepšího života.
Černá labuť ostatně ale nemusí mít ze své definice jen negativní vyznění. Problém současného nastavení Česka a téměř celého Západu je však v tom, že tou nejdivočejší černou labutí by nakonec byl brzký návrat do bájného normálu. Tedy plnění inflačního cíle, dosahování hospodářského růstu při udržitelném veřejném financování a zachování vojenské síly. Dluhopisové trhy to pochopily rychleji než ty akciové.
