Vědci z Brna zjistili škodlivost slučování buněk, vrací rakovinu

Vědci se dosud domnívali, že je vstupování jedné nádorové buňky do druhé projevem kanibalismu, při kterém pohlcovaná buňka umírá. Chybně proto předpokládali, že je takový proces pro organismus nemocného člověka prospěšný, protože se jím nádorové buňky vzájemně redukují. Nový poznatek však přinesl opak. „Náš výzkum v podstatě přináší špatnou zprávu. Zjistili jsme, že v těle nemocného mohou být nádorové buňky, které nezničí ani ta nejagresivnější forma léčby,“ uvedl Masařík.

Při pohlcování totiž aktivnější nádorová buňka vstoupí do té druhé, čímž vzniká taková nádorová buňka, která využívá vlastnosti a schopnosti obou svých částí a je natolik zákeřná, že dokáže odolávat všem dosud známým možnostem léčby rakoviny. „Zvyšuje se tím pravděpodobnost, že buňka přežije velmi nepříznivé podmínky,“ vysvětlil člen výzkumného týmu Jan Balvan.

Podle výzkumnice Martiny Rudenské jsou buňky velmi adaptabilní. „Mají velké množství chromozomů a mohou se dobře měnit podle toho, jaké stresové podmínky přicházejí,“ uvedla Rudenská. Takovým způsobem odolávají buňky v těle i velkým agresivním léčbám a jsou často důvodem, proč se rakovina u pacientů objevuje opakovaně.

Schopnost metastáze

Mají schopnost metastázovat, tedy odpojit se od nádoru a přemístit se do jiné části těla, kde mohou „přespávat nebo se schovat“ do další buňky a čekat, až pro ně budou podmínky v těle příhodnější.

Nový poznatek má ale i své pozitivum. „Věříme, že poslouží například k vývoji nových léčebných strategií v onkologii,“ uvedl Masařík. Vědecké instituce by na to mohly navázat nejen vývojem léčiv, ale i studiem mechanismů, které by odhalily, proč se buňky slučují. Brněnští vědci mají v plánu zkoumat, zda jsou nádorové buňky schopné podobné spolupráce i s buňkami imunitního systému.