Fotoaparát po dědovi může mít cenu auta. Rozhoduje jediný detail, který lehce přehlédnete
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Některé staré analogové fotoaparáty se dnes prodávají za stovky tisíc korun.
O vysoké ceně rozhoduje značka, výrobní číslo i původní stav přístroje.
Většina fotoaparátů ze socialistických domácností ale mezi vzácné sběratelské kusy nepatří.
Mnoho lidí má doma po rodičích nebo prarodičích starý analogový fotoaparát, který už léta leží zapomenutý ve skříni. Ve většině případů jde spíš o rodinnou památku než o investiční poklad. Existují však výjimky, jejichž hodnota se na aukcích vyšplhala až na stovky tisíc korun.
Jedním z nejvyhledávanějších sběratelských přístrojů je Leica M3, první model slavné řady M, který se začal vyrábět v roce 1954. Právě rané exempláře tohoto fotoaparátu patří mezi nejcennější mechanické přístroje své doby. Na specializovaných aukcích se některé prodaly za více než 30 tisíc eur, tedy přibližně 750 tisíc korun.
Cena se přitom může výrazně lišit i mezi dvěma fotoaparáty stejného modelu a roku výroby. Sběratelé sledují především výrobní číslo, originalitu jednotlivých dílů, celkový technický stav i to, zda se dochovala původní krabice, dokumentace nebo příslušenství. Právě tyto detaily mohou hodnotu zvýšit několikanásobně.
Většina domácností měla jiné fotoaparáty
Přestože se často říká, že za socialismu měl analogový fotoaparát téměř každý, západní Leica byla v tehdejším Československu spíše vzácností. Do země se dostávala jen omezeně, například přes Tuzex nebo individuální dovoz ze zahraničí.
Ve většině domácností proto lidé používali především československé fotoaparáty Flexaret od Meopty nebo přístroje značek Praktica či Zenit vyráběné ve východním Německu a Sovětském svazu. Ty mají dnes sice historickou i nostalgickou hodnotu, jejich ceny se ale obvykle pohybují výrazně níže než u nejvzácnějších modelů Leica.
Analogová fotografie zažívá návrat
Odborníci doporučují starý fotoaparát zbytečně nerozebírat ani nečistit agresivními prostředky. Neodborné opravy nebo výměna původních součástek totiž mohou sběratelskou hodnotu výrazně snížit.
Prvním krokem by mělo být ověření označení modelu a výrobního čísla. U raných kusů Leica M3 jsou nejžádanější přístroje z prvních výrobních sérií z roku 1954. Vyplatí se také vyfotit fotoaparát ze všech stran včetně objektivu, výrobního čísla, brašny nebo původních dokumentů. Teprve poté má smysl obrátit se na specializovaného znalce nebo aukční síň, která dokáže určit skutečnou hodnotu.
Zájem o klasickou filmovou fotografii v posledních letech znovu roste. K analogovým přístrojům se nevracejí jen dlouholetí fotografové, ale stále častěji i mladší generace, která hledá alternativu k neustálému pořizování digitálních snímků mobilním telefonem.
Právě tento trend podporuje také sběratelský trh. Kvalitní mechanické fotoaparáty z poloviny minulého století už nejsou vnímány pouze jako historické exponáty, ale také jako funkční přístroje a investiční sběratelské předměty.
