Trump chce levnou naftu z Ruska. Putin tím může získat víc než jen nové zákazníky

Válka na Ukrajině přitom vrcholí a čeká se, že letošní zima rozhodne. Mezitím se zintenzivňují rozsah i frekvence útoků na evropské členy NATO, z nichž mnozí podezírají Rusko. Trumpova dohoda o uvolnění sankcí na ruskou naftu Evropě opět připomíná, že ztratila hlavního spojence.

Americký prezident minulý týden oznámil dočasné odstranění sankcí na vývozy ruské nafty a Ukrajinu i Rusko překvapil oznámením, že mezi sebou uzavřely „energetické“ příměří. To ani jedna ze zemí nepotvrdila.

Dodávky v tomto a příštím měsíci mají podle dohody Trumpa s Putinem být na úrovni stovek tisíc tun a „hned potom“ na úrovni jednotek milionů. Jejich přesná výše bude záviset na stavu ruských rafinerií, které jsou poničeny odvetnými útoky Ukrajinců. Celkem má Rusko dodat „na americký a světový trh“ až 4,8 milionu tun (36 milionů barelů) suroviny.

Američané vyvážejí zhruba 1,5 milionu barelů dieselu denně. Oznámené dodávky z Ruska tak odpovídají objemu amerických exportů nafty zhruba za 25 dní. A při americké spotřebě nafty kolem čtyř milionů barelů denně představuje celý oznámený objem přibližně devět dnů spotřeby USA. To odpovídá zhruba 1,25 dne světové spotřeby, což nemá šanci významně ovlivnit ceny.

Trump svým šokujícím manévrem před klíčovými volbami do Kongresu možná ublížil nejen Ukrajině a transatlantickým vztahům se spojenci, ale i sám sobě. Jeho shovívavý postoj vůči agresivnímu Putinovi je trnem v oku také stále větší části amerických voličů. Jeho neskrývaná podpora Ruska je zarážející rovněž v kontextu války na Blízkém východě, kde Rusko dodává Íránu zpravodajské informace o amerických vojenských pozicích.

Politická show

Takzvané energetické příměří z pera amerického prezidenta má podle Zelenského vyjádření pro Financial Times zahrnovat pouze neútočení na rafinerie. Ostatní energetickou infrastrukturu nezmiňuje. To odráží snahu Trumpa i Putina zajistit dostatek nafty na vývozy plánované v rámci dohody.

Rafinerií mají Rusové desítky, ale Ukrajinci podle prezidenta měli funkční pouze jednu jedinou, kterou už Rusové poničili. Navrhované příměří tedy nemá pro Ukrajinu žádný význam. I přesto Zelenskyj podle svého vyjádření pro Financial Times v reakci na Trumpovu informaci o příměří zastavil údery na ruské rafinerie po dobu tří dnů. Chtěl prý vidět, zda Rusko příměří dodržuje. To však v bombardování pokračovalo. Zelenskyj proto údery na rafinerie ve čtvrtek obnovil.

„Bez příměří s Ukrajinou ohledně vzájemných útoků na energetickou infrastrukturu, s nímž Kreml asi nebude souhlasit, je dohoda o naftě mezi Putinem a Trumpem jen show,“ uvedl Sergej Vakulenko, hlavní analytik Carnegie Russia Eurasia Center. Podle něj žádné skutečné zvýšení objemu ruské nafty na světovém trhu nepředstavuje.

Nafta je nejdůležitější palivo pro pohon ekonomik po celém světě – od přepravy zboží či osob až po zemědělství. V Americe se mimo velká města běžně používá k vytápění domovů a firem, což je s blížící se zimou důležité. Její zdražení se promítá do cen drtivé většiny zboží včetně potravin a do celkové inflace se tak propisuje mnohem výrazněji než třeba cena benzinu.

Ceny vytlačily vzhůru i údery Ukrajinců na ruské rafinerie, které v létě v jednu chvíli podle deníku The New York Times vyřadily z provozu až polovinu z nich. To přimělo Rusy, aby od července zakázali vývoz nafty.

Volby do amerického Kongresu proběhnou již za tři týdny a ceny u tamních čerpacích stanic se pohybují poblíž rekordů. Galon nafty stojí 6,18 dolaru (35,5 koruny), zatímco před vypuknutím války proti Íránu byl k mání za 3,50 dolaru. V USA je automobilová doprava pro ekonomiku od domácností po firmy zásadní kvůli obrovské rozloze země. Některá média tak označují čerpací stanice za neformální volební místnosti, kde se rozhodne o výsledcích.

USA jsou hlavním dodavatelem nafty na světový trh. Přesto nejsou schopny ceny dostatečně ovlivnit. „Jak je možné, že se země s tak hojnými zdroji, která samu sebe označuje za energeticky dominantní, stala tak zranitelnou vůči světovým cenám obyčejné nafty?“ ptá se ve svém sloupku v deníku Financial Times Christof Rühl, vědecký pracovník v Centru pro globální energetickou politiku na Kolumbijské univerzitě. „Samotná hojnost, vlastnictví či kontrola k zajištění energetické bezpečnosti nestačí. Zapotřebí je také možnost volby – tedy nejen něco mít, ale mít i možnost to v případě potřeby nahradit.“

Jak na Putina

Trump je při snaze snížit cenu nafty před volbami velmi aktivní. Nejprve vyhrožoval zastavením jejích vývozů z Ameriky. K tomu sice nakonec nedošlo, ale výhrůžka přinutila členské země Mezinárodní agentury pro energii (IEA) k urychlení dalšího uvolnění nafty ze svých strategických rezerv. Dohoda s Putinem je dalším pokusem využít naftu jako geopolitickou páku.

Ruské suroviny dávají Putinovi v čase války na Blízkém východě do rukou „nové karty“, uvádí ve svém podcastu Daily deník The New York Times. Trumpovi se hodí ruské suroviny, aby jimi zvýšil nabídku a tlačil ceny níže. A Putinovi se zase hodí, že naftu může zobchodovat za Trumpův tlak na Ukrajinu.

Americký list uvádí, že Trumpova administrativa chce dohodu o dodávkách nafty využít jako „zkušební provoz“, který má ruskému vůdci ukázat, jak skvělé by mohlo být, kdyby ukončil válku a mohl s Američany obchodovat bez omezení. Deník ovšem zdůrazňuje, že pro Putina jsou nejdůležitější jeho mocenské ambice, snaha oslabit NATO a posedlost ziskem nových území pro Rusko. Byznys je pro ruského prezidenta – na rozdíl od jeho až průzračně jednoduchého a čistě transakčně zaměřeného amerického protějšku – jen jednou z položek v kaleidoskopu jeho zájmů.

Dohoda o dodávkách nafty, i když jde o malé objemy, je nejkonkrétnějším signálem, že je administrativa ve Washingtonu připravena vztah s Ruskem podstatně změnit, varuje list.

Má Rusko dost nafty?

Rusové slibují navýšení vývozů, i když mají rozbitá vybavení velké části rafinerií a vyschlý domácí trh. Zákaz vývozů nafty tam kvůli tomu platí minimálně do konce října. S obnovou ukrajinských náletů na ruské rafinerie avizovaných Zelenským je nejisté, jaká bude kapacita ruských rafinerií do budoucna. Zda bude Moskva schopna dodávky doručit, bude záležet také na ochotě ruské vlády splnit dohodu i na úkor domácího trhu.

Loni Rusko vyváželo na světový trh kolem 800 tisíc barelů nafty denně, což jsou zhruba tři procenta světové spotřeby a asi deset procent světového obchodu s tímto palivem. To ze země činí podle think-tanku Carnegie Russia Eurasia druhého největšího světového vývozce nafty, po Spojených státech a před Saúdskou Arábií. Americké sankce s těmito objemy podle think-tanku nic moc neudělaly, Rusové jen přesměrovali prodeje do zemí jako Turecko či Brazílie nebo do Afriky.

Ještě v dubnu bylo Rusko schopno měsíčně vyvézt přibližně tři miliony tun nafty. Po úderech na rafinerie letos v létě tato vývozní kapacita klesla zhruba na desetinu, jen na něco kolem 300 tisíc. Rusko pak muselo samo začít naftu dovážet a zavedlo zákaz vývozů.

Obnovené údery Ukrajinců avizované Zelenským ve čtvrtečním rozhovoru pro Financial Times tak plány Trumpa s Putinem hatí a Američané zřejmě budou na Ukrajince dál stupňovat nátlak. Zelenskyj spojil výpadky komunikace přes satelitní systém Starlink, jejž Ukrajina využívá pro vojenskou komunikaci a některé dronové operace, právě s tlakem Washingtonu na zastavení úderů proti ruským rafineriím. To později nepřímo potvrdil i jeho provozovatel Elon Musk.