Evropa krvácí, Amerika kasíruje. Trump vyvolal válkou plynovou krizi jen v cizině
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Americké domácnosti jsou před zimou v klidu.
USA upevnily své kralování trhu s LNG.
Rozdíly v cenách suroviny mezi kontinenty jsou enormní.
Evropané očekávají, že voliči v USA v dnešním hlasování potrestají prezidenta Donalda Trumpa za válku v Íránu, protože jim zdražila pohonné hmoty. To je ale jen část amerického energetického obrazu. Zatímco evropské ceny zemního plynu se vyšplhaly za rok na více než trojnásobek, s těmi za Atlantikem konflikt v podstatě nehnul. V praxi to znamená, že američtí exportéři LNG zažívají zlaté časy a průmysl na starém kontinentu vůči USA dále ztrácí konkurenceschopnost.
Cena plynu v pro Evropu určujícím nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF se nyní pohybuje kolem stovky eur za megawatthodinu. Před rokem stála přes 31 eur. V přepočtu na milion britských tepelných jednotek šlo tehdy přibližně o deset dolarů. Ve Spojených státech byla i tenkrát cena nižší, přepočet odpovídal zhruba čtyřem dolarům. Nyní je plyn v klíčovém obchodním uzlu Henry Hub v Louisianě dokonce levnější než loni touto dobou.
Rozdíl v ceně plynu mezi břehy oceánu ještě nikdy nebyl tak velký
Výsledkem je historicky nejvyšší rozdíl mezi tím, kolik plyn stojí v USA a v Kanadě a jak vysoko se vyšplhal v Evropě a Japonsku. V současnosti jde o dvanáctinásobek. Na začátku války na Ukrajině činil necelý desetinásobek. Podobně se nůžky rozevřely po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011.
„Energetický šok má nerovnoměrné dopady,“ podotkla podle CNBC společnost BlackRock. „Odhadujeme, že v Evropě se snížil HDP přibližně o 0,5 procenta, zatímco v USA pouze o 0,1 procenta. Tyto rozdíly by se mohly ještě více prohloubit,“ varovala.
Plyn přitom nebyl v USA levný vždycky, vysokou odolnost USA zajistil až břidlicový boom na počátku tisíciletí. „Díky břidlicové revoluci a záviděníhodnému geologickému bohatství se spotřebitelé zemního plynu ve Spojených státech a Kanadě vyhýbají ekonomickým dopadům konfliktu v Íránu. Průměrnou americkou rodinu tak nečeká nijak zvlášť krutá zima,“ podotkl komentátor Bloombergu Javier Blas.
Cheniere Energy zvyšuje odhad zisku
Plyn je v USA nejčastěji využívaným zdrojem vytápění, používá ho téměř polovina domácností. Od ceny této suroviny se také z velké míry odvozuje cena elektřiny. Topný olej, jehož ceny vystřelily nahoru a ovlivnily předvolební kampaň především ve státě Maine, naproti tomu spotřebovávají jen jednotky procent rodin.
Současná situace navíc enormně nahrává americkým vývozcům zkapalněného plynu. Největší exportér Cheniere Energy nedávno podstatně zvýšil odhad letošního zisku ze své hlavní činnosti na 8,75 až 9,25 miliardy dolarů. Loni dosáhl necelých sedmi miliard.
Firma si přitom pochvaluje, že poptávka na globálním trhu zůstává vysoká navzdory cenovému růstu. Podotýká rovněž, že kupci z Evropy a Asie se o plyn přetahují. „Evropa bude muset agresivněji konkurovat ostatním kupcům,“ uvedl podle Reuters představitel společnosti Anatol Feygin.
Katar musel žádat o pomoc USA
Spojené státy zároveň rozšiřují infrastrukturu, a tak jejich vývoz LNG roste. Za první pololetí se zvedl podle Amerického úřadu pro energetické informace (EIA) meziročně o 23 procent. Evropa je přitom největším odběratelem komodity, v září tam směřovalo 54 procent amerického vývozu. Vedle asijských kupců jsou nezanedbatelnými odběrateli také Egypt a země Latinské Ameriky.
Minulý měsíc dokonce Cheniere uzavřela dohodu o dodávkách se společností QatarEnergy. Významného exportéra zkapalněného plynu výrazně poškodila válka na Blízkém východě. Írán zasáhl katarské zařízení Ras Laffan a napravit škody potrvá asi tři roky. Katar se tak musel obrátit na svého největšího konkurenta. Dohoda se stala symbolem dominance amerických hráčů v důsledku konfliktu.
Trump si je této situace dobře vědom a na předvolebních mítincích se jí chlubí. „Ropný a plynárenský byznys Spojených států vydělává stovky miliard dolarů. Je mně to ukradené, klidně vám to řeknu: vyděláváme zatracený balík,“ prohlásil před svými příznivci koncem října.
Evropský průmysl je věčně pod tíhou vysokých nákladů
Experti ale varují, že zlaté časy nemusejí trvat věčně. Rozšiřování vývozních kapacit je příliš živelné, a je tak otázkou, jak dlouho se bude potkávat se světovou poptávkou. Katarský plyn se nejspíš dříve či později na trh vrátí, k tomu lze čekat růst konkurence například v Kanadě a Argentině. Válka v Íránu navíc přiměla zejména asijské země, aby přehodnotily svou velkou závislost na LNG.
Zatím však americkým firmám nezájem nehrozí a nejspíš ani snížení cen suroviny. Evropa letos plnila zásobníky pomalým tempem. Nejspíš věřila, že napětí na Blízkém východě včas poleví, a letní ceny plynu se firmám zdály vysoké. Úschoviště jsou nyní na třech čtvrtinách kapacity, tedy pod historickým minimem. Největší ekonomika Německo je na tom ještě o dost hůře.
Už během energetické krize na počátku ukrajinské války se stal tématem velký rozdíl v cenách amerických a evropských energií, který podrývá konkurenceschopnost EU. Například bruselský ekonomický think tank Bruegel uvedl, že evropský průmysl v roce 2023 vydal za elektřinu 158 procent americké ceny a v případě plynu dokonce 345 procent. I v loňském méně turbulentním roce platily podle Bloombergu čínské podniky za elektřinu v průměru 89 dolarů za megawatthodinu, americké 110, německé 226 a britské dokonce 327 dolarů.
Evropa se modlí za mírnou zimu
Zejména energeticky náročný průmysl na starém kontinentu tak nyní čekají další rány, ačkoliv mezi jednotlivými zeměmi nejspíš bude rozdíl. Výhodu mají státy jako Španělsko, které nejsou tak závislé na výrobě elektřiny z plynu. Politici na kontinentu se snaží situaci změkčit různými cenovými stropy, dotacemi nebo mimořádnými daněmi, patrně ale začínají být bezradní.
„Vyčerpali jsme většinu našich krátkodobých možností. To, co zbylo, je opravdu krizové řízení,“ citoval web Politico minulý týden nejmenovaného evropského úředníka. „EU a členské státy nemají kouzelnou hůlku, aby zvýšení cen zmizelo,“ řekl novinářům otevřeně irský ministr energetiky Darragh O’Brien.
Ani s dlouhodobými řešeními to nevypadá příliš optimisticky. Možnosti rozšíření domácí těžby jsou omezené a rozvoj jádra a zelených zdrojů je problematický. V tuto chvíli Evropa spoléhá především na mírné počasí během nadcházejících měsíců. Meteorologický jev El Niño by jí v tom mohl být nápomocný, je ale nevypočitatelný. „Jsme v situaci, kdy skutečně potřebujeme docela teplou zimu, abychom to přestáli bez úhony,“ řekl CNBC Peter Taylor z investiční společnosti Macquarie.
