Práce na IČO podle nových pravidel: Co změní novela zákoníku práce od roku 2027?

Připravovaná novela zákoníku práce, kterou začala v září 2026 projednávat Poslanecká sněmovna, může od 1. ledna 2027 změnit způsob, jakým se bude posuzovat závislá práce a zastřené zaměstnávání. Návrh upravuje definici závislé práce, vypouští z ní výslovný znak práce podle pokynů zaměstnavatele a část dosavadních charakteristik přesouvá do nového ustanovení. Přestože konečný dopad změn ukáže až budoucí rozhodovací praxe soudů a kontrolních orgánů, zaměstnavatelé by měli už nyní prověřit, zda jejich spolupráce s OSVČ odpovídá skutečně podnikatelskému vztahu, nikoliv faktickému zaměstnání.

Novela mění vymezení závislé práce

Připravovaná novela zákoníku práce znovu otevírá jednu z nejcitlivějších otázek pracovního práva: kde končí samostatné podnikání a kde začíná závislá práce. Tato hranice je klíčová především pro posuzování takzvaného švarcsystému, tedy situací, kdy osoba formálně vystupuje jako OSVČ, ale reálně pracuje za podmínek typických pro zaměstnance.

Podle současné právní úpravy je závislá práce vymezena souborem znaků, mezi něž patří vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce, práce jménem zaměstnavatele a práce podle jeho pokynů. Návrh novely má tuto konstrukci změnit. Z definice závislé práce v § 2 zákoníku práce má být vypuštěna výslovná podmínka výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Současně se má zpřesnit pojetí vztahu nadřízenosti a podřízenosti a některé další charakteristiky výkonu práce – například práce za odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele – mají být přesunuty do nového § 2a.

„Návrh podle mého názoru nemění definici závislé práce jen mechanicky. Spíše nově rozkládá jednotlivé prvky, s nimiž bude nutné pracovat při posuzování konkrétních vztahů. Skutečný dopad proto ukáže až praxe, zejména rozhodování soudů a postup kontrolních orgánů,“ říká Jan Vych, advokát a partner advokátní kanceláře Vych & Partners.

Název smlouvy nebude rozhodující

Z pohledu firem je podstatné, že ani případná změna zákonné definice neznamená, že by se posuzování spolupráce s OSVČ mělo omezit jen na formální dokumentaci. Rozhodující bude i nadále skutečný obsah vztahu. Pokud je ve smlouvě uvedeno, že jde o spolupráci s podnikatelem, ale každodenní praxe odpovídá zaměstnaneckému režimu, může takové nastavení nadále představovat významné právní riziko.

Kontrolní orgány se při posuzování podobných vztahů obvykle nezaměřují na jediný izolovaný znak, ale na celkový obraz spolupráce. Ani faktory, které mohou na první pohled působit rizikově – například stabilní spolupráce s jedním odběratelem nebo využívání jeho technického zázemí – nemusí samy o sobě znamenat, že vztah překročil hranici závislé práce. Hodnotí se až jejich kombinace a praktické nastavení spolupráce.

V kombinaci s dalšími okolnostmi však mohou být významnými indiciemi, zejména pokud OSVČ nemá reálnou možnost organizovat si práci samostatně, odmítat zakázky, určovat způsob provedení nebo nést vlastní podnikatelské riziko. „Formální nastavení spolupráce samo o sobě firmu neochrání. Pokud se externista v běžném provozu chová jako člen týmu podléhající řízení firmy, může být vztah rizikový bez ohledu na to, že je popsán jako obchodní spolupráce,“ doplňuje Jan Vych.

Kauza Rohlík jako varování. Pravidla pro švarcsystém se mají změnit, co čeká práci na IČO?

Práce a mzda

Personalisté by měli prověřit každodenní praxi

Připravovaná změna je významným signálem zejména pro personalisty a vedení firem, které ve větší míře využívají externí spolupracovníky. Ať už bude finální podoba novely jakákoliv, aktuální legislativní vývoj je vhodným impulzem k revizi HR procesů, smluvních vzorů i reálného nastavení spolupráce s OSVČ.

Firmy by se měly zaměřit především na to, zda externí spolupracovníci skutečně vystupují jako samostatní podnikatelé. Důležité je, zda si mohou organizovat čas a způsob práce, zda nesou odpovědnost za výsledek, zda mohou využívat vlastní prostředky, zda mají možnost pracovat i pro jiné klienty a zda nejsou fakticky podřízeni stejnému režimu jako zaměstnanci.

Naopak vyšší riziko může vznikat tam, kde je vyžadován osobní výkon bez možnosti zastoupení, pravidelná přítomnost na pracovišti, detailní zadávání úkolů, průběžná kontrola a začlenění do běžného chodu firmy.

„Kontrola by neměla skončit u smluvních vzorů. Firmy by měly prověřit také to, jak spolupráce s externisty probíhá v každodenním provozu. Největší riziko obvykle vzniká tam, kde je mezi smlouvou a realitou výrazný rozdíl,“ uvádí Gabriela Ivanco, daňová poradkyně společnosti Forvis Mazars.

Dopady se mohou lišit podle oboru

Změna definice závislé práce může mít dopad na široké spektrum odvětví, v nichž je spolupráce s OSVČ běžná. Týkat se může například IT, marketingu, kreativních profesí, poradenství, stavebnictví, dopravy i dalších oblastí, kde firmy kombinují zaměstnance s externími specialisty. Právě u vysoce kvalifikovaných profesí přitom bývá hranice mezi samostatnou činností a závislou prací méně zřetelná.

Ani vysoká odbornost nebo samostatnost při řešení odborných otázek ještě neznamená, že spolupráce nemůže mít pracovněprávní charakter. I kvalifikovaný specialista může fakticky pracovat v režimu zaměstnance, pokud je dlouhodobě začleněn do provozu firmy, podléhá jejímu řízení a nemá skutečný prostor rozhodovat o způsobu plnění. Na druhé straně ani dlouhodobá spolupráce s jedním významným klientem nemusí automaticky znamenat švarcsystém, pokud si OSVČ zachovává podnikatelskou samostatnost a odpovědnost za výsledek.

„Nesprávné nastavení spolupráce s OSVČ může mít pro firmu nejen pracovněprávní, ale i významné daňové a odvodové důsledky. Pokud je vztah zpětně vyhodnocen jako faktické zaměstnání, může vzniknout povinnost doplatit daně a pojistné, případně i související sankce. Proto je důležité případná rizika včas identifikovat a předcházet jejich vzniku,“ upozorňuje Gabriela Ivanco.

Rozhodující bude výklad soudů a kontrolních orgánů

Přestože novela míří na změnu zákonné definice, její praktický dopad nebude možné hodnotit pouze podle textu zákona. Klíčové bude, jak nové vymezení závislé práce uchopí správní praxe a judikatura. Právě rozhodnutí soudů a postupy kontrolních orgánů ukážou, zda změna povede k užšímu posuzování závislé práce, nebo zda se dosavadní přístup v podstatných rysech zachová.

Pro zaměstnavatele a personalisty z toho plyne potřeba průběžně sledovat nejen legislativní proces, ale i následný výklad nových pravidel. Již nyní je však zřejmé, že formální označení vztahu jako spolupráce s OSVČ nebude dostatečnou ochranou. Rozhodující bude, zda každodenní fungování odpovídá podnikatelskému modelu, nebo zda se OSVČ fakticky nachází v postavení zaměstnance.

Připravovaná novela tak nepřináší pouze technickou změnu definice v zákoníku práce. Otevírá starou, ale stále aktuální otázku, jak v moderní ekonomice rozlišovat mezi flexibilní podnikatelskou spoluprací a zastřeným pracovním poměrem. Firmy, které na externí spolupráci dlouhodobě spoléhají, by proto měly využít období před účinností nové úpravy k důkladné kontrole smluv, procesů i skutečné praxe.