Trump není první politik, který se pyšní cizí Nobelovou cenou

Před týdnem dostal darem americký prezident Donald Trump Nobelovu cenu za mír. Věnovala mu ji loňská laureátka María Corina Machadová, venezuelská opoziční politička. Trump ovšem není jediný, kterému někdo věnoval toto prestižní ocenění. Během druhé světové války ho dostal nechvalně proslulý německý ministr propagandy Joseph Goebbels.

Píše se rok 1943. V Evropě zuří druhá světová válka, kterou vyprovokovalo Hitlerovo nacistické Německo. Většina evropských elit vnímá nacisty jako ohrožení, najdou se ale takoví, kteří jim vyjadřují svůj obdiv.

Mezi nimi norský spisovatel Knut Hamsun. Ten se poprvé proslavil v roce 1890 svou novelou Hlad. Do dějin literatury se později nesmazatelně zapsal v roce 1920, kdy získal Nobelovu cenu za román Matka země.

Ve 30. letech 20. století rostla Hamsunova popularita nejen v Norsku, ale také v zahraničí, a to především v Německu. Norský spisovatel totiž netajil svůj dlouhodobý obdiv vůči německé kultuře a civilizaci. Velkou Británií a Sovětským svazem naopak pohrdal.

Zarytý podporovatel nacismu

Po začátku druhé světové války se Hamsun stal silným podporovatelem nacistického Německa, čímž si vysloužil uznání u špiček tamního režimu. Mezi jeho velké obdivovatele patřil například tehdejší německý ministr propagandy Joseph Goebbels.

S ním se Hamsun setkal v roce 1943 v Berlíně. Goebbels ho během setkání označil za největšího žijícího spisovatele Evropy. Hamsun zase chválil Německo za to, že tvoří hráz proti „dekadentnímu Západu“.

Po návratu do Norska se Hamsun rozhodl pro tehdy nebývalý krok, který i po letech vyvolává kontroverze – daroval Goebbelsovi svoji zlatou medaili, kterou získal spolu s Nobelovou cenou za literaturu. „Neznám nikoho, kdo by tak neúnavně, rok za rokem, psal a mluvil o věci Evropy a lidstva tak idealisticky jako Vy, pane říšský ministře,“ napsal Hamsun v doprovodném dopise Goebbelsovi.

„Omlouvám se, že jsem vám poslal svou medaili. Je to pro vás zcela zbytečná věc, ale nic jiného nemám,“ dodal spisovatel. Dojatý Goebbels krátce nato odpověděl: „Považuji to za projev vašeho spojení s naším bojem za novou Evropu a šťastnou společnost.“

O několik měsíců později se Hamsunovi splnil další sen: v červnu 1943 se potkal s Adolfem Hitlerem v jeho alpském sídle Berghof. Setkání se však podle dobových svědectví zdaleka neneslo v tak přátelském duchu jako to s Goebbelsem. Hamsun se totiž Hitlera snažil přesvědčit, aby odvolal Josefa Terbovena z pozice říšského komisaře v Norsku. Vadilo mu, jak brutálně se nacisté chovají k norskému obyvatelstvu. Spisovatel ovšem u nacistického vůdce nepochodil.

Neznámý osud Nobelovy ceny

Zlatá medaile, kterou Hamsun věnoval Goebbelsovi, se už nikdy nenašla. Spekuluje se o tom, že se ztratila během dobývání Berlína Rudou armádou, nebo že skončila v některé ze soukromých sbírek.

Hamsuna čekal po konci války soudní proces. V roce 1946 strávil několik měsíců v psychiatrické léčebně, kde lékaři konstatovali, že má trvale oslabené duševní schopnosti. Spisovatel se díky tomuto posudku vyhnul obvinění z vlastizrady.

Nakonec uložil soud Hamsunovi pokutu ve výši 325 tisíc norských korun. Spisovatel zemřel ve věku 92 let. Jeho osobnost dodnes rozděluje norskou společnost. Jedni poukazují na to, že je potřeba oddělit jeho literární genialitu od politických postojů. Druzí tvrdí, že jeho podpora nacismu byla neomluvitelná.