Tahle vražda šokovala Francii. Čeká ji spirála pouličního násilí?

Začalo to jako jedna ze stovek podobných akcí, které se ve Francii odehrají každý rok. Na jedné straně krajně levicová politička, na druhé straně její odpůrci. Skončilo to ale brutálním ubitím 23letého muže ultralevicovými aktivisty, které následně díky záběrům z mobilního telefonu viděla celá Francie. Ministři vnitra i spravedlnosti obvinili z útoku krajní levici.

Před univerzitou v Lyonu se sešlo několik členek feministického antiimigračního kolektivu Némésis, aby protestovaly proti konferenci europoslankyně Rimy Hassanové z ultralevicové Nepoddajné Francie (LFI), nejsilnější strany na francouzské levici. Rima Hassanová je palestinského původu (byť narozená v Sýrii). Vystupuje proti Izraeli, proti tržním reformám, pro co nejštědřejší sociální stát a pro maximální liberalizaci imigrace do Francie. Političtí odpůrci ji opakovaně obviňovali z antisemitismu. V roce 2024 označila útoky Hamásu ze 7. října za „legitimní“, což vedlo francouzské úřady k jejímu předvolání k výslechu kvůli podezření z propagace terorismu.

Kdo je na druhé straně Kolektiv Némésis? Označuje se za identitární feministické hnutí, které odmítá to, co označuje za pseudotémata mainstreamových feministek (například sexismus v reklamě, inkluzivní jazyk atd.) na úkor skutečného každodenního fyzického násilí, kterému jsou ženy vystaveny. To mají podle členek kolektivu na svědomí nadproporčně muslimští imigranti. Islám považují členky kolektivu za nekompatibilní s právy žen. Kritici obviňují Kolektiv Némésis , že některé jeho členky jsou navázány na krajně pravicové organizace ve Francii a ve Švýcarsku jako Action Francaise nebo Militants Suisses. Tvrdé jádro kolektivu tvoří pravděpodobně jen několik desítek členek, ale jsou velmi aktivní na sociálních sítích (šéfku kolektivu Alice Cordierovou sleduje na Instagramu 220 000 lidí) a dokázaly na sebe připoutat pozornost výraznými akcemi, jako když se objevily na veřejnosti v burkách.

Vedoucí Kolektiv Némésis Alice Cordierová loni v květnu pro webový portál European Conservative vysvětlovala, proč se rozhodla věnovat „identitárnímu feminismu“

„Téměř všechny mladé ženy jsou dnes obětí sexuálního obtěžování. Spoluzakladatelky sdružení, stejně jako já, jsou jeho obětí od svých 12–13 let: to bylo něco, co jsme měly všechny společné. Skutečnost, že se tohoto obtěžování dopouštěli opakovaně stejní pachatelé, konkrétně muži severoafrického nebo afrického původu, byla naším prvním výchozím bodem.“

„Druhým důvodem našeho angažmá je mlčení feministických organizací k tomuto tématu. Většinou levicové organizace nebyly schopny reagovat na tyto problémy a násilí, kterého jsme se staly obětí. Když se s vámi od 12 nebo 13 let na ulici zachází jako s kusem masa, není to žádná maličkost. Zanechává to hluboké stopy, a ještě více, když se to stane vašim blízkým. V mém případě se to stalo mé mladší sestře, a proto jsem se rozhodla něco udělat.“

„Uvědomily jsme si, že ve feministických organizacích existuje problém a že v závislosti na typu násilí, ale především na profilu pachatelů, musíme vždy počítat s odlišným mediálním pokrytím. Nechtěly jsme, aby se naše přítelkyně, sestry a později i dcery staly obětí tohoto kodexu mlčení, a proto jsme se rozhodly dát hlas ženám, které v současné době nejsou slyšet ani nemají zastoupení.“

Už před začátkem konference se před univerzitou tvořily hloučky příznivců i odpůrců Rimy Hassanové. Na místě byla ochranka kampusu, ale zjevně v nedostatečném množství. Kolem šesté hodiny večer došlo k prvotnímu střetu — podle prokuratury se někteří jedinci snažili strhnout transparent, dvě ženy z Kolektivu Némésis utrpěly zranění.

Asi půl hodiny poté došlo k dalšímu střetu asi 400 metrů od univerzity. Video natočené mobilem a zveřejněné poté televizí TF1 zachycuje skupinu maskovaných osob obklopující a bijící tři muže; podle vyšetřovatele bylo útočníků kolem 20 a šest osob bylo identifikováno jako přímí pachatelé úderů. Na záznamech jsou patrné rány, některé zdroje uvádějí i použití tyčí. Útok nesl známky koordinované akce sehraných a vycvičených útočníků. Oběť, 23letý Quentin Deranque, ten večer na následky těžkého poranění hlavy umírá v nemocnici. Prokuratura případ vyšetřuje jako úmyslné zabití s přitěžujícími okolnostmi (skupinové násilí, skrytí tváří, použití zbraní).

Kdo je oběť? Mnoho o ní nevíme. Student matematiky, konvertita ke katolicismu, údajně aktivní v nacionalistických kruzích, ale nikoliv člen jakékoliv organizace. Podle některých médií byl na místě jako pořadatel či neformální ochranka žen z Kolektivu Némésis, advokát jeho rodiny to ale popřel. „Nebyl členem žádné ochranky, nikdy se nedostal do potíží… své přesvědčení hájil nenásilným způsobem.“ Alice Cordierová, vedoucí Kolektivu Némésis, ale médiím řekla, že Quentin byl „jedním z asi patnácti chlapců“, které kolektiv poprosil o pomoc s bezpečností na demonstraci. „Nebyli to žádní profesionálové, prostě jen přátelé, kteří přišli ochránit dívky“.

Kdo byli útočníci? „Byla to jednoznačně krajní levice, která ho zabila, o tom není sporu,“ řekl ministr spravedlnosti Gerald Darmanin a obvinil politiky z radikální levice – včetně LFI, největší levicové frakce ve francouzském parlamentu – z podněcování „neomezeného násilí“ svými výroky. „Slova mohou zabíjet,“ dodal Darmanin a obvinil Rimu Hassanovou a lídra Nepoddajné Francie Jeana-Luca Melenchona, že „nemají co říct rodině mladého muže“. Ministr vnitra Laurent Nunez se k obvinění připojil a v rozhovoru pro veřejnoprávní televizi France 2 prohlásil, že za útokem „zřetelně stojí ultralevice“. Podle deníku Le Figaro prezident Macron otevřeně označil Nepoddajnou Francii (LFI) za hnutí „krajní levice“ a varoval před projevy antisemitismu, které se podle něj objevují v části jejího prostředí.

Členky Kolektivu Némésis tvrdí, že v útočnících poznaly členky zakázané militantní ultralevicové skupiny La Jeune Garde („Mladá garda“), která v minulosti spolupracovala s Nepoddajnou Francií (LFI) a zajišťovala jí bezpečnost na manifestacích. Nyní LFI jakoukoliv spolupráci s La Jeune Garde v Lyonu popírá.

Francouzská média, včetně stanice BFMTV, ale informovala, že mezi podezřelými figuruje také parlamentní asistent poslance Nepoddajné Francie (LFI) Raphaëla Arnaulta. Předsedkyně Národního shromáždění Yaël Braun-Pivetová v této souvislosti oznámila dočasné pozastavení jeho přístupu do budovy parlamentu.

Dne 17. února uctilo Národní shromáždění památku Quentina minutou ticha. Předsedkyně dolní komory uvedla, že politické násilí nemá ve francouzské demokracii místo a že útok musí být vyšetřen s maximální důsledností.

Incident v Lyonu se odehrává v době, kdy Francie čelí dlouhodobě rostoucímu napětí mezi radikalizovanými proudy na levici i pravici. Bezpečnostní experti opakovaně upozorňují, že část politických konfliktů se přesouvá z parlamentní debaty do ulic, kde dochází ke střetům mezi aktivisty a militantními skupinami. Francouzské univerzitní kampusy i demonstrace se v posledních letech staly dějištěm častějších konfliktů, které souvisejí s tématy migrace, identity, zahraniční politiky či bezpečnosti.

Událost přichází v citlivém období před komunálními volbami, které se ve Francii konají za měsíc. Starostové a místní samosprávy mají ve Francii významné pravomoci v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti. Téma kriminality, extremismu a radikalizace ulic se tak stává jedním z hlavních bodů politické kampaně.